25. neděle v mezidobí B 2018

1. ČTENÍ Mdr 2, 12a. 17-20

 Čtení z knihy Moudrosti

    Bezbožníci řekli: "Číhejme na spravedlivého, podívejme se, zda jsou pravdivá jeho slova, zkusme, jak to s ním skončí. Je-li spravedlivý Božím synem, Bůh se ho ujme a vysvobodí ho z ruky protivníků. Zkoušejme ho soužením a trápením, abychom poznali jeho mírnost a přesvědčili se o jeho trpělivosti. Odsuďme ho k hanebné smrti, zda nalezne ochranu, jak říká."


Žl 54 (53), 3-4. 5. 6+8 Odp.: 6b
Odp.: Pán mě udržuje naživu.
Bože, zachraň mě pro své jméno, svou mocí mi zjednej právo! Bože, slyš moji modlitbu, popřej sluchu slovům mých úst!
Odp.
Neboť povstali proti mně zpupní lidé, násilníci mi ukládali o život, na Boha nebrali ohled.
Odp.
Hle, Bůh mi pomáhá, Pán mě udržuje naživu. Budu s radostí přinášet oběti, chválit tvé jméno, Hospodine, že je dobré.
Odp.


2. ČTENÍ Jak 3, 16-4, 3

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba

Milovaní!

  Kde vládne nevraživost a sobeckost, tam je zmatek a kde jaká špatnost. Moudrost shora je však především čistá, dále pokojná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná ani pokrytecká. Ti, kdo usilují o pokoj, rozsévají v pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost.        Z čeho vznikají války, z čeho boje mezi vámi? Jen z vašich žádostí, které bojují ve vašich údech. Žádáte, ale nemáte; zabíjíte a nenávidíte, a přesto nemůžete dosáhnout ničeho; bojujete a válčíte, ale nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte, a nic nedostáváte, protože prosíte špatně: chcete to potom rozplýtvat na své rozkoše. 

EVANGELIUM Mk 9, 30-37

Slova svatého evangelia podle Marka

   Ježíš a jeho učedníci sestoupili s hory a procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. Poučoval totiž své učedníky a říkal jim: "Syn člověka bude vydán lidem do rukou, a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane." Oni však té řeči nerozuměli, ale báli se ho zeptat. 

   Potom přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, zeptal se jich: "O čem jste cestou rozmlouvali?" Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší.
   (Ježíš) se posadil, zavolal si svých Dvanáct a řekl jim: "Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech."
   Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl jim: "Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ježíšovi učedníci přemýšlejí o tom, kdo z nich je lepší než druzí. Děláte to někdy také? Já si myslím, že vám, které jste úplně malé, něco takového skoro vůbec nenapadne. To až ve škole vám možná začnou říkat, že nejen musíte být co nejlepší, ale hlavně že musíte být lepší než ostatní. Snažit se, abych se co nejlépe učil, je moc dobře! Ale srovnávat se s ostatními už rozhodně dobře není, protože když vidím druhého člověka jako někoho, nad kým mám zvítězit, většinou znamená, že ho přestanu mít rád. My dospělí to děláme dost často – a proto nám Pán Ježíš znovu dnes ukazuje malé dítě, abychom se nad sebou zamysleli a nechali toho.

Milí bratři a sestry,

  Hned na první poslech vidíme jasnou souvislost mezi evangeliem minulé neděle a tím dnešním. Ježíš dnes  - v podání a pohledu evangelia svatého Marka – opět poučuje své učedníky, že musí trpět a zemřít. Můžeme si vzpomenout, že minulou neděli jsme byli svědky Petrova pokusu něco takového Ježíšovi rozmluvit ‚Bůh uchovej, Pane, to se Ti nemůže stát!‘ A Ježíš mu odpovídá velmi prudce: ‚Jdi mi z očí, satane, neboť Tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!‘

  Dnes jsme svědky jiného projevu ‚příliš lidského‘ smýšlení učedníků. Když jim Pán říká, co se mu stane, oni ‚té řeči nerozuměli‘. Proč jí nerozuměli, pochopíme hned vzápětí: cestou spolu rozmlouvali o tom, kdo z nich je asi největší. Kdo má plnou hlavu vlastní seberealizace, neustálého poměřování se s druhými a snahy, aby byl lepší, pro toho jsou Ježíšova slova o oběti sebe sama bláznivou, naprosto nepochopitelnou věcí. Je to přece naprostý opak všeho, po čem rozumný a normální člověk touží.

    Možná právě pro tohle si Ježíš pomáhá tím, že učedníkům postaví před oči dítě. Chce, aby jim to při pohledu na dítě konečně došlo. V osmnácté kapitole svatého Matouše je podobná scéna, ve které Ježíš navíc říká: Jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, do nebeského království nevejdete. Možná, když Ježíš dnes hovoří o přijetí takového dítěte, nemá na mysli jen otevřenost manželů k plození dětí, nebo skutky lásky zaměřené k dětem, které to potřebují, například sirotkům. Možná zároveň myslí i něco jiného: abychom přijali naše vnitřní dítě, dětskou část naší dospělé osobnosti. Možná chce, abychom si vzpomněli na dobu našeho dětství, kdy jsme neměli nejmenší potřebu se s kýmkoli srovnávat a kdy jsme naopak měli bezmeznou důvěru v tatínka a maminku. Kdo si vzpomene a přijme, ten pak může přijmout i Ježíše a to, co o sobě říká – že z lásky daruje sám sebe. To jen pro dospělou, takzvaně rozumnou část našeho já je Ježíšova řeč nepochopitelným bláznovstvím.