1. ČTENÍ 2 Král 5,14-17
Čtení
z druhé knihy Královské.
Náman sestoupil k Jordánu a ponořil se do
něho sedmkrát podle nařízení Božího muže Elizea a jeho tělo se obnovilo jako
tělo malého dítěte a byl čistý.
Náman se vrátil k Božímu muži s celým svým
doprovodem, stanul před ním a řekl: "Hle, už vím, že není Boha po celé
zemi, jen v Izraeli. Nyní vezmi, prosím, dar od svého služebníka."
Elizeus odpověděl: "Jako že je živ
Hospodin, jemuž sloužím: Nic nevezmu!"
Ačkoli na něj naléhal, aby vzal, odepřel.
Náman pak řekl: "Když tedy opravdu nechceš, dovol mi vzít tolik prstě,
kolik unese spřežení mezků, neboť tvůj služebník nebude už obětovat celopaly a
žertvy jiným bohům, jen Hospodinu."
ŽI 98 (97),1.2-3ab.3cd-4 Odp.:
srv. 2b
Odp.:
Hospodin zjevil svou spásu před zraky pohanů.
Zpívejte
Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Vítězství je dílem jeho
pravice, jeho svatého ramene.
Odp.
Hospodin
uvedl ve známost svou spásu, před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.
Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost Izraelovu domu.
Odp.
Všechny
končiny země uzřely spásu našeho Boha. Jásejte Hospodinu, všechny země, radujte
se, plesejte a hrejte!
Odp.
2. ČTENÍ 2 Tim 2,8-13
Čtení
z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.
Milovaný!
Mysli na Ježíše Krista, Davidova potomka;
který byl vzkříšen z mrtvých. To je moje evangelium. Právě kvůli němu trpím,
dokonce jako zločinec v poutech. Ale Boží slovo spoutáno není. Proto kvůli
vyvoleným snáším všecko, aby také oni došli spásy a věčné slávy skrze Krista
Ježíše.
Tohle je jisté: Když jsme s ním umřeli,
budeme s ním také žít. Když vytrváme, budeme s ním i kralovat. Když ho zapřeme,
zapře také on nás. Ale i když my jsme nevěrní, on zůstává věrný, protože nemůže
zapřít sám sebe.
EVANGELIUM Lk 17,11-19
Slova
svatého evangelia podle Lukáše.
Na
cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš mezi Samařskem a Galilejí.
Když přicházel do jedné vesnice, šlo mu
naproti deset malomocných. Zůstali stát opodál a volali: "Ježíši, Mistře,
smiluj se nad námi!" Když je uviděl, řekl jim: "jděte a ukažte se
kněžím." A jak odcházeli, byli očištěni.
Když jeden z nich zpozoroval, že je
uzdraven, vrátil se, mocným hlasem velebil Boha, padl mu k nohám tváří až k
zemi a děkoval mu. Byl to Samaritán.
Ježíš na to řekl: “Nebylo jich očištěno
deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu
chválu, než tento cizinec?"
A jemu řekl: "Vstaň a jdi! Tvá víra tě
zachránila."
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Milí bratři a sestry,
Není náhoda, že
v dnešním prvním čtení je hlavní postavou syrský Náman a v evangeliu
- mimo Ježíše - Samařan, tedy ne- židé, cizinci, dnes bychom řekli ‚jinak
věřící‘. Jejich vděčnost a radost z uzdravení jsou doprovázeny překvapením
z moci a lásky Boha Izraele, kterou právě objevili. Zejména je to patrné u
Námana: kdybychom si z 2 Král přečetli
celý příběh, viděli bychom počáteční Námanovu skepsi-nic moc od Elizea
neočekával, nechtěl se ponořit do vod Jordánu, neboť ‚nejsou snad Abána a
Parpar, řeky damašské, lepší než všechny vody izraelské?‘ Nakonec to však
vyzkouší, protože se chytá stébla: nemá co ztratit. Jeho malomocenství je
vyléčeno, a on získává nejen zdraví, ale i poznání Hospodina – doslova na
vlastní kůži poznává, že On je pánem a dárcem života, že jeho, Námanova, samotná
existence je Božím darem-a nechce už pak nikdy ‚obětovat dary a žertvy jiným
bohům, jen Hospodinu‘.
Ježíšovy zázraky,
všechna uzdravení a osvobození, o kterých čteme v evangeliích, mají mimo
jiné podobný smysl: mají člověku názorně a jasně ukázat, že ‚už se
přiblížilo Boží království‘ .Tentýž Bůh, který je Stvořitelem všeho,
přichází nyní obnovit a uzdravit svět. Ježíšova uzdravení a osvobození od
démonů jsou vlastně úkony nového stvoření, a mají lidem připomínat, že i jejich
samotné bytí není žádná samozřejmost, ale je darováno Boží překypující
štědrostí – a tak v nich probudit vděčnost. To se ale stane v dnešním
evangeliu jen u jednoho z deseti, nejspíš právě proto, že není Žid – a
tato zkušenost je pro něj tak nová a tak překvapivá, že nemůže nežli padnout
před Ježíšem na kolena a vzdávat chválu.
Oněch devět, kteří se
nevrátili, nám nepříjemně připomínají nás samotné, naši přílišnou zabydlenost
ve víře a náš častý postoj, že Boží dary v našem životě-počínaje samotným
faktem toho, že jsme – jsou jaksi samozřejmostí, daností, o které nemá smysl
přemýšlet, natož za ni děkovat. Když se octneme v krizové situaci,
v nemoci nebo neštěstí, jako oni malomocní před uzdravením, tento pocit
samozřejmosti našeho bytí se ztrácí. Prožíváme jasně skutečnost, že život je
křehký dar, a úpěnlivá prosba o pomoc, kterou se na Boha obracíme, tryská ze
srdce zcela spontánně: Ježíši, Mistře, smiluj se nade mnou.
Problém však nastává ve
chvílích, kdy se všechno srovná, kdy život plyne poklidně a bez problémů. Když
jsme v pohodě, když jsme šťastní, úspěšní a spokojení, zapomínáme velmi
snadno na to, že život je Boží dar, zapomínáme na vděčnost a díky, začínáme vše
brát jako samozřejmost a dobra v našem životě jako něco, co jsme si sami
zasloužili. Jsme v tomto nebezpečí o to více, oč více je naše civilizace
založena na základě zajišťování si věcí a služeb za peníze: pokud si vše mohu a
musím koupit, a nikdo mi nic zadarmo nedá, není ani proč být někomu za něco
vděčný.
Nechme se tedy, milí bratři a sestry, dnes inspirovat Námanem a uzdraveným Samařanem. Jejich postoj
nás odkazuje ke znovuobjevení srdce skutečnosti – toho, že život a svět, každá
jeho vteřina, jsou nesamozřejmým darem Boží lásky. Buďme za to vděční.
Žádné komentáře:
Okomentovat