Slavnost Ježíše Krista Krále A 2017

1. ČTENÍ Ez 34,11-12.15-17

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Tak praví Hospodin:
    "Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Jako se pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase.
    Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek - praví Pán, Hospodin. Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné, posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě.
    Co se pak týká vás, moje stádo - tak praví Pán, Hospodin - budu soudit mezi ovcí a ovcí, mezi berany a kozly."


Žl 23 (22), 1-2a.2b-3.5.6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách.
Odp.
Vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout. Občerstvuje mou duši, vede mě po správných cestách pro svoje jméno.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.


2. ČTENÍ 1Kor 15,20-26.28

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus; pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí vládu všech možných knížat, mocností a sil.
    On totiž musí kralovat, 'dokud mu (Bůh) nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám'. jako poslední nepřítel bude pak zničena smrt. A až mu bude všecko podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu to všecko podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem.


EVANGELIUM Mt 25,31-46

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici.
    Tu řekne král těm po své pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.'
    Spravedliví mu na to řeknou: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?'
    Král jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.'
    Potom řekne těm po levici: 'Pryč ode mě, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mé, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.'
    Tu mu na to řeknou také oni: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?'
    On jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.'
    A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Pán Ježíš nám dnes v evangeliu říká, že budeme jednou souzeni ze skutků lásky. Proto je důležité se celý život učit milovat – a zabere to opravdu celý život, protože to není snadné. Jak se to můžete učit vy, děti, když jste ještě malé? Malými skutky lásky. Třeba pomoct mamince v tom, co už dokážete; nebo neodplatit něco nepěkného, co vám udělá nebo řekne třeba spolužák ve škole.  

Milí bratři a sestry,

   Dnešní evangelium, i když jsme je již slyšeli mnohokrát, by nás stále mělo spasitelně zneklidňovat. Kritérium soudu je absolutní míra lásky, která nehledá sebe, a to nás vždy vyvádí z našeho falešného klidu a spokojenosti se sebou. Uvědomujeme si, že naše spása naprosto není něco samozřejmého a předem daného; připomínáme si všechny promarněné příležitosti, to vše, co shrnujeme pod konstatování, že nekonáme, co máme konat.

   První čtení a žalm nám ale připomínají, že Soudce je zároveň, nebo ještě předtím, Pastýř. V prvním čtení je podobný seznam, jako v evangeliu, seznam těch, kteří jsou v nouzi, kteří potřebují pomoc. Pastýř sám bude hledat ztracené, přivede zpět rozptýlené, obváže zraněné a posílí slabé.  Dostáváme se zde k úplně prvnímu kroku, který je třeba učinit, abychom jednou stáli po pravici Soudce – je třeba uznat, že potřebujeme Pastýře a Lékaře, že jsme sami v nouzi, ztracení a zaběhlí.

   Není to vůbec jednoduché, neboť v atmosféře dnešní doby máme spíš tendenci naše vlastní zranění skrývat. Kdysi, už před delším časem, mi někdo říkal, že ve Spojených státech existuje v podstatě jen jediná možná odpověď na otázku ‚Jak se máš?‘  Kdo neodpoví  Mám se skvěle, nebo dokonce řekne  Nestojí to za nic, je považován za zralého k ulehnutí na psychoanalytické lůžko, neboť s ním jistě není něco v pořádku. Nechceme naše zranění a problémy ukazovat druhým lidem, neboť přece musíme být šťastní, výkonní a úspěšní v konkurenčním boji. Možná, z určitého úhlu pohledu, je snazší konat dobré skutky podle dnešního evangelia, než uznat poselství prvního čtení, že sami potřebujeme pomoc – neboť charita je v módě, a kdo pomáhá potřebným, může si do seznamu svých pozitivních vlastností, jako je úspěch a bohatství, ještě připsat filantropii. Jenže tohle má s opravdovou láskou pramálo společného.

     Každý si své rány nosíme, víme velmi dobře, že je máme, ale nechceme je odhalit, protože je druzí lidé většinou zneužijí proti nám. A pak jsou zranění, o kterých nevíme, nebo je za zranění nepovažujeme – největší z nich se týká právě onoho kritéria Ježíšova soudu, je to naše zranění hříchem, egoismus a neschopnost milovat, neschopnost vyjít ze sebe – všechno to, co považujeme za výhodu, za známku zdravého sebevědomí a podmínku životního úspěchu.

    Abychom však byli ze všech těchto našich ran uzdraveni, potřebujeme je ukázat lékaři. Potřebujeme péči pastýře, i když přiznat si, že se podobáme zaběhlým a zraněným ovcím, je těžká rána našemu sebevědomí a pýše. Jinak totiž nebudeme sami opravdových skutků lásky schopni, protože nám bude chybět základní předpoklad, totiž soucit. Ten získáme právě jen skrze vědomí, že zranění a potřební jsme všichni, sice každý jinak a jinde, ale bez výjimky.

   Nemusíme se bát naše zranění Ježíši nastavit, neboť On nás nesoudí ani ničeho nezneužije. Navíc, On sám je raněný, neboť na sebe na kříži bere všechna naše zranění, a Jeho soucit je bez konce.

33. neděle v mezidobí A 2017 

1. ČTENÍ Př 31,10-13.19-20.30-31

Čtení z knihy Přísloví.

     Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. Shání vlnu a len, pracuje radostnou rukou. Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena. Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi. Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla.


Žl 128 (127), 1-2.3.4-5 Odp.: 1a 

Odp.: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
Odp.
Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu.
Odp.
Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.
Odp.


2. ČTENÍ 1Sol 5,1-6 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

       Co se týká času a chvíle (příchodu Páně), není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v noci.  Až budou lidé říkat: "Je pokoj a bezpečí", tu na ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu. Nebudou moci jim uniknout. Ale vy, bratři, nejste ve tmě, že by vás ten den překvapil jako zloděj. Vy všichni jste přece synové světla a dne, noc ani tma nemá nad vámi právo! 
    Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví. 


EVANGELIUM Mt 25,14-30 

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
     "Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl.
    Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: 'Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle - dalších pět jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'
    Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: 'Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle - další dvě jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'
    Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.'
    Pán mu odpověděl: 'Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů."                                          -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Milé děti, co myslíte, jaký byl hlavní problém toho nešťastného služebníka s jednou hřivnou, proč tak špatně dopadl? Myslím, že to nebyla ani lenost, ani to, že na začátku dostal míň než ti ostatní, ani to, že si dovolil pánovi něco ne úplně slušného říct. Byl to jeho strach. Ten služebník se bál, i když vlastně nebylo čeho. Kdyby se nebál, tak mohl s tou svou jednou hřivnou něco udělat a pán by ho pochválil stejně jako ty dva druhé.  

Milí bratři a sestry,

Jsme téměř na konci liturgického roku. Dnes a za týden, v neděli Krista Krále, čteme evangelium z 25. kapitoly Matouše - dnes je to podobenství o hřivnách a za týden podobenství o Posledním soudu. Jsou to v Matoušově podání vlastně poslední delší Ježíšovy výroky před velikonočními událostmi; a týkají se  posledních skutečností - druhého Kristova příchodu a soudu.

    Všechna dnešní čtení v sobě nepochybně nesou rozměr výzvy k aktivitě a kreativitě. Evangelium je v tomto smyslu podpořeno i prvním čtením z knihy Přísloví - kdyby se tato pasáž z 31. kapitoly četla celá, zjistili bychom, že ona řádná žena má neuvěřitelnou schopnost multitaskingu - tedy dělání mnoha věcí najednou. Výčet jejích různých úspěšných aktivit je tam ještě mnohem delší. Toto poselství je - jaksi z opačné strany- dokresleno druhým čtením z 1. listu Soluňským, kde svatý Pavel varuje před falešným klidem a ztrátou bdělosti.

    Je ale velmi důležité, abychom z dnešního evangelia a z ostatních textů nezískali dojem, že výkonnost, ať už v čemkoli, je v našem křesťanství to nejdůležitější.  Evangelium nám sice mezi řádky, ale celkem jednoznačně odhaluje, že hlavním problémem třetího služebníka nebyla netečnost a lenost, ale něco jiného. Smutné vyústění příběhu, kdy je onen ubohý služebník vyhozen do temnot, má logický počátek: služebník se příliš srovnává s druhými, možná jim i závidí a sama sebe podceňuje - a následně cítí křivdu, že on nebyl obdarován dostatečně. Odtud už není daleko k falešnému obrazu jeho pána, k pocitu, že k němu je nespravedlivý a tvrdý.

    Když se nezaujatě podíváme na výchozí stav rozdělení hřiven, zjistíme, že druhý služebník se dvěma hřivnami mohl mít možná větší důvod k závisti a pocitu křivdy, neboť dostal o celé tři hřivny méně než onen první. Jenže jeho postoj je uzdravený - neřeší, že jeho spoluslužebník dostal svěřeno více, ale hledí si toho, co dostal on sám. Na konci je proto odměněn úplně stejně jako služebník s deseti hřivnami. Kdyby to onen třetí služebník s jednou hřivnou udělal stejně, kdyby přijal a proměnil dar, který dostal, a netrápil se tím, že má vzhledem k ostatním málo, mohlo všechno dopadnout dobře.

   Obraz hospodáře jako tvrdého a nespravedlivého člověka, který si třetí služebník vytvořil, vede k otrockému strachu, který se, jak už to bývá, nakonec mění ve zlost a agresivitu, vyjádřenou v oné dlouhé hořké větě: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.' Strach nakonec vede ke vzpouře; třetí služebník už s pánem nechce nic mít.

    Pánova reakce pak není vůbec protiútokem, není to exemplární potrestání líného a prostořekého sluhy. Klíčová je zde výpověď na paralelním místě u sv. Lukáše, kde hospodář říká  Soudím tě podle Tvých vlastních slov. Služebník přestává mít cokoli společného s pánem a celým jeho domem - obraz vyhození do temnot, kde je pláč a skřípění zubů, je obrazem vyloučení ze společenství, z domu, ven do samoty, které si služebník způsobuje sám. Ono skřípění zubů, které je na úplném konci dnešního evangelia někteří teologové vysvětlují právě jako zoufalství ze samoty-jako jakýsi zoufalý pokus o komunikaci, karikaturu řeči, kterou však nemá kdo slyšet.

    V této perspektivě je hlubší rovina poselství dnešních textů zřejmá: Kdo se bojí, nebo se příliš srovnává s druhými a závidí jim jejich dary, ten bude zablokován a nebude schopen nic činit - nebo bude, ale tato činnost bude těžké břemeno, otrocká práce. Strach působí muka, říká svatý Jan, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.  Abychom byli jako křesťané aktivní a kreativní, v pokoji a radosti, musíme mít jasné vědomí toho, že jsme společenstvím Otcových milovaných dětí a bratří a sester Kristových, a že každý má své, originální dary, malé nebo velké, k dobru všech ostatních. 

32. neděle v mezidobí A 2017

1. ČTENÍ Mdr 6,12-16

Čtení z knihy Moudrosti. 

    Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají.
    Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří.
    Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti.
    Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.


Žl 63 (62), 2.3-4.5-6.7-8 Odp.: 2b
Odp.: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo, jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Odp.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.
Odp.
Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa.
Odp.
Kdykoli na tebe vzpomenu na svém lůžku, v nočních hodinách budu na tebe myslet. Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám.
Odp.



2. ČTENÍ 1Sol 4,13-18

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům. 

    Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Říkáme vám to přece, jak nás Pán o tom poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví.
    Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, potom my, kteří do té chvíle zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto navzájem těmito slovy.


EVANGELIUM Mt 25,1-13

Slova svatého evangelia podle Matouše. 

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
    "Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly.
    Uprostřed noci se strhl křik: 'Ženich je tady! Jděte mu naproti!' Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: 'Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.' Ale prozíravé odpověděly: 'Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.'
    Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: 'Pane, pane, otevři nám!' On však odpověděl: 'Amen, pravím vám: Neznám vás.'
    Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu."
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Možná bych měl napřed říct, že v Ježíšově době, a ještě dlouho potom, se nesvítilo elektřinou, ale lampami z pálené hlíny, ve kterých byl olivový olej a knot jako ve svíčce – a ten se zapálil a lampa svítila. A teď k tomu podobenství: Když jsem chodil před dávnými lety do školy, měl jsem babičku a dědečka, kterým hrozně moc záleželo na tom, abych měl dobré známky. A babička mi vždycky říkala – musíš se naučit malou násobilku tak, že hned budeš vědět, kolik je čtyři krát šest, i kdyby tě probudili o půl noci. Vždycky si na to vzpomenu, když si čtu to dnešní evangelium. Ty družičky všechny usnuly, ale když je probudil příchod ženicha, tak ty moudré na to byly připravené hned po probuzení. Pán Ježíš nám to říká, abychom byli taky připravení. Jenže místo malé násobilky se máme naučit milovat – to je právě ta vstupenka na svatbu, to je to, co v podobenství představuje olej v lampách.

Milí bratři a sestry,

    Dnešní první čtení je z Knihy Moudrosti, a tak dnešní kázání uvedu slovy člověka, který v českém prostředí představuje archetyp moudrého muže – totiž Jana Wericha. Ten stvořil svého času při adaptaci amerického muzikálu Divotvorný hrnec postavu vodníka Čochtana. Vodník Čochtan v jednom výstupu vypravuje o kanoistovi, který měl skautský opasek s nápisem Buď připraven. A tak jsem ho překlopil, říká Čochtan, a on připraven nebyl. Nemá to inzerovat, když to není pravda.

     Pošetilé panny z podobenství jsou trochu podobné této tragické postavě kanoisty. Na první pohled také vypadají, že jsou připraveny; a nijak se neliší od oněch prozíravých. Všechny mají olejové lampy, dokonce všechny podřimují, když ženich dlouho nepřichází. Kdyby někdo viděl všech deset družiček pohromadě, bylo by to asi jako v té pohádce, kde si princ má vybrat tu pravou mezi dvanácti stejnými princeznami. Nebylo by poznat, která je pošetilá a která prozíravá – tedy která je moudrá a která nemoudrá.

     Která družička je která se projeví až s náhlým a nečekaným příchodem Ženicha. A rozhoduje to, co není vidět, to, co je skryto uvnitř lampy. To, co Ježíš nazývá bdělostí a čeho symbolem je olej v lampě, není schopnost probdít noci na modlitbách – vždyť i moudré panny si zdřímly. Je to to, co má člověk uvnitř; to, o čem hovoří první čtení jako o moudrosti. Nemusí to být na první pohled vůbec patrné. Francouzský pozdně středověký spisovatel Francois Rabelais píše, že zevnějšek antického filozofa Sokrata vůbec nenasvědčoval tomu, jaká božská moudrost se v něm ukrývá – byl prý ošklivý a měl hrubé způsoby.

   Moudrost, o které Ježíš hovoří, znamená pokoru a lásku, to vše, co nás přivádí do společenství s Bohem, co nás vzdaluje našemu egoismu, co nás uschopňuje správně hodnotit věci a lidi kolem nás. Kdo se v této moudrosti cvičí, kdo si dolévá olej do lampy, nemusí se bát ani občasného zdřímnutí. Bez této moudrosti však není možné do nebeského království vstoupit. 

31. neděle v mezidobí A 2017

1. ČTENÍ Mal 1,14b-2,2b.8-10

Čtení z knihy proroka Malachiáše.

    Jsem mocný král - praví Hospodin zástupů - moje jméno je hrozné mezi národy. Nyní (platí) vám, kněží, tento příkaz: Jestliže neuposlechnete a nevezmete si k srdci, abyste vzdávali úctu mému jménu - praví Hospodin zástupů - stihnu vás kletbou.
    Vy jste sešli z cesty, jste příčinou, že mnozí nedbají o Zákon, porušili jste smlouvu s Levim - praví Hospodin zástupů. Proto i já vás uvrhnu do ponížení a potupy přede vším lidem, poněvadž jste nezachovávali mé příkazy. Při udílení rad jste nebyli nestranní. Nemáme snad všichni jednoho otce? Nestvořil nás jeden Bůh? Proč jsme k sobě věrolomní, a tak znesvěcujeme smlouvu našich otců?

Žl 131 (130),1.2.3

Odp.
 Opatruj, Pane, mou duši ve svém pokoji.

Hospodine, mé srdce se nevypíná, nevyvyšují se mé oči, neženu se za velikými věcmi, pro mě nedostižnými.
Odp.
Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši jako dítě na matčině klíně; jako dítě, tak je má duše ve mně.
Odp.
Doufej, Izraeli, v Hospodina, nyní i navěky.
Odp.

2. ČTENÍ 1Sol 2,7b-9.13

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry!
    Počínali jsme si mezi vámi tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti; tak jsme po vás toužili, že bychom vám nejraději nejen odevzdali Boží radostnou zvěst, ale dali za vás i vlastní život. Tak velice jsme si vás oblíbili.
    Přece si ještě vzpomínáte, bratři, na naši vyčerpávající námahu: ve dne v noci jsme pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám hlásali Boží evangelium.
    A proto i my bez ustání děkujeme Bohu za to, že když jste nás uslyšeli kázat Boží slovo, vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží - vždyť jím skutečně je. A protože věříte, ukazují se na vás i jeho účinky.


EVANGELIUM Mt 23,1-12

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům:
    "Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi. Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech, mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, mají rádi pozdravy na ulicích a když jim lidé říkají 'Mistře'.
    Vy však si nedávejte říkat 'mistr', jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno 'otec', jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi. Ani si nedávejte říkat 'učitel', jenom jeden je váš Učitel - Kristus.
    Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."

Slůvko pro děti:

Svatý Pavel se ve druhém čtení raduje z toho, že křesťané ze Soluně přijali jeho kázání, že uvěřili, že to, co říká, je Boží slovo. Proč se mu to asi podařilo? Proto, že Soluňané poznali, že je má rád – viděli, že to, co jim říká, nedělá proto, aby z toho měl sám nějaké výhody. A dokonce viděli, že by za ně dal i svůj vlastní život. A asi proto mu uvěřili.

Milí bratři a sestry,

Poměrně často se v poslední době tážeme – někdy s velkým znepokojením - jaké že jsou vlastně příčiny současné krize křesťanství v Evropě a co by se s tím dalo dělat.  Někteří křesťané myslí, že je to proto, že církev žije vlastně v nepřátelském prostředí. Mají za to, že většina jejích potíží pochází z tlaku zvnějšku a z intrik jejích nepřátel, svobodnými zednáři počínaje a levicovou frakcí v Evropském parlamentu konče. A často následuje logicky vyplývající návrh řešení: vůči světu se obrnit, co nejméně si s ním zadat a pokusit se vytvořit společnost spravedlivých, ráj na zemi, společenství bez poskvrny a vrásky, kde všechny obtíže skončí jako mávnutím kouzelného proutku.

Dnešní Boží slovo říká něco jiného. A je nekompromisní a přísné, a to zejména k těm, kteří mají úkol a zodpovědnost být pastýři a učiteli: Vy jste sešli z cesty, jste příčinou, že mnozí nedbají o Zákon, porušili jste smlouvu s Levim - praví Hospodin zástupů. Proto i já vás uvrhnu do ponížení a potupy přede vším lidem, poněvadž jste nezachovávali mé příkazy. Boží slovo nám říká, že potíže a krize vznikají zejména uvnitř společenství, a že by tedy další uzavření se do sebe znamenalo ne očištění, ale poměrně rychlou smrt – podobně jako ve fyzice platí, že každý uzavřený systém s vnitřní nestabilitou rychle zkolabuje. Jedinou správnou cestou je tedy obrácení srdce - nejen těch, kteří společenství vedou, ale úplně každého jeho člena. Toto obrácení srdce vede pak ke správnému jednání, ke spravedlnosti, lásce a solidaritě - a tím také k obnově celého společenství.

Farizeové a učitelé Zákona v evangeliu - a sv. Pavel ve druhém čtení tvoří v tomto smyslu jakési antitypy, protiklad špatného a dobrého pastýře. Farizeové svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. A ze svého postavení těží výhody: mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, mají rádi pozdravy na ulicích a když jim lidé říkají 'Mistře'.
Svatý Pavel je pravý opak: Raději si vydělává sám, než aby byl na obtíž společenství těch, kterým hlásá evangelium. Miluje své svěřené něžnou láskou, jako matka, neúnavně a nezištně pro ně pracuje a je ochoten za ně dát život. A vidíme také, jak toto vše vede lidi k obrácení -  A proto i my bez ustání děkujeme Bohu za to, že když jste nás uslyšeli kázat Boží slovo, vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží. Jestliže byl svatý Pavel skutečně takový, je logické, že jeho kázání bylo přesvědčivé a že mu lidé uvěřili. Stejně jako o několik století později sv. Františku Saleskému, biskupovi v Annecy, o kterém lidé říkali: Jak musí být Bůh dobrý, když je tak dobrý biskup František!

Svět může uvěřit, když i my, milí bratři a sestry, budeme s Boží pomocí takovými lidmi. Budeme-li ve svém životě ztělesňovat něžnou a starostlivou Boží lásku vůči všem lidem, není třeba se obávat o budoucnosti církve, není třeba křečovitě vymýšlet jak vylepšit její mediální obraz nebo ji zabezpečit tím, že si budeme tykat s mocnými tohoto světa.

30. neděle v mezidobí A 2017

1. ČTENÍ Ex 22,20-26

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

Toto praví Hospodin:
    "Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi.
    Neubližujte vdově a sirotku. Kdybys jim ublížil, že by si mně stěžovali, uslyším jejich stížnost, můj hněv vzplane, zahubím vás mečem, a vaše ženy budou vdovami a vaši synové sirotky.
    Půjčíš-li peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který bydlí vedle tebe, nechovej se k němu jako lichvář. Nežádej od něho úrok. Vezmeš-li si jako zástavu plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. Je to pro něho jediná pokrývka, plášť pro jeho tělo. V čem by měl spát? Bude-li si mně stěžovat, uslyším ho, neboť jsem soucitný."


Žl 18 (17), 2-3a. 3bc-4. 47+51ab Odp.: 2
Odp.: Miluji tě, Hospodine, má sílo!

Miluji tě, Hospodine, má sílo, Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!
Odp.
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Odp.
Ať žije Hospodin, požehnána bud' moje Skála, sláva bud' Bohu, mému spasiteli! Veliká vítězství jsi popřál svému králi, dáváš přízeň svému pomazanému.
Odp.


2. ČTENÍ 1Sol 1,5c-10

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry!
    Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám. A vy jste napodobovali nás i Pána, přijali jste nauku, třeba v mnohém soužení, s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Achaji.
    Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla zpráva o tom, že jste uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat. Vždyť tam lidé sami o tom vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo a jak jste se od model obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se (Božího) hněvu.


EVANGELIUM Mt 22,34-40

Slova svatého evangelia podle Matouše.
    Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se u něho a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl přivést do úzkých, a zeptal se: "Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?"
    Odpověděl mu: "'Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."

Slůvko pro děti:

Pán Ježíš dnes mluví o tom, co je v jeho učení nejdůležitější. Je to láska k Bohu a k druhému člověku. A asi všichni s tím budeme s radostí souhlasit, kdyby se opravdu všichni měli rádi, tak by byl na světě ráj. Jenomže – je to jednoduché? Když se zamyslíme nad tím Miluj svého bližního jako sám sebe, tak to snadné není. Protože to třeba znamená, že když se někomu něco podaří, tak z toho máme mít radost, jakoby se to podařilo nám. Tak třeba ve škole dostane někdo lepší známku než vy. A kdybychom se zachovali podle toho, co říká Ježíš, tak bychom mu to měli přát, nebo si říct, že se příště líp připravím, abych taky dostal dobrou známku. Ale většinou je to jinak- znáte to: Paní učitelko, to není spravedlivé, on stejně opisoval, já jsem byl lepší… A už milujeme sami sebe víc, než toho druhého.

Milí bratři a sestry,

Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se u něho a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl přivést do úzkých. Tato úvodní věta dnešního evangelia se týká sporu Ježíše se saduceji o vzkříšení, který dnešnímu úryvku bezprostředně předchází. Saduceové vzkříšení popírali a absurditu takové víry chtěli ukázat na myšleném experimentu s vdovou, která si vzala postupně sedm bratří a neví se, komu z nich bude v nebi patřit. Dalo by se říci, že došlo k teologickému sporu, který Ježíš vyhrál, protože měl lepší argumenty.

Farizeové v dnešním evangeliu možná čekali něco podobného, teologickou diskusi. Možná chtěli ukázat, že onen problém se vzkříšením a sedmkrát vdanou vdovou byl vlastně snadný, a chtěli Ježíši předložit mnohem hůře stravitelné sousto -   nechat ho vybrat to nejdůležitější z přibližně šesti set přikázání a předpisů, které v židovském zákoně jsou.

Jenže Ježíš teď o ničem nediskutuje. Velmi stručně uvádí dvojí přikázání lásky. To první, Miluj Hospodina, farizeové možná čekali, neboť je součástí textu modlitby Šéma, Izrael, která se v židovství každodenně recituje.  Ono druhé, Miluj bližního svého jako sebe sama, je možná překvapilo, protože je celkem nenápadně schované v 19. kapitole knihy Leviticus, někde mezi příkazem nechat něco málo z úrody polních plodin pro chudé a mezi zákazem křížit dvojí druh dobytka. A po konstatování, že na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci, Ježíš svou odpověď končí. Není tam žádný další odkaz na Písmo, žádné Toto přikázání je největší, protože, žádná teologická úvaha. Je to tak, a basta.

Přikázání lásky je pro křesťanství axióm - něco podobného, jako v matematice tvrzení typu nula rovná se nule; něco, čemu se říká, že je to evidentní samo o sobě, co už není třeba logicky zdůvodňovat, a co je základem dalších výroků.

Láska má tedy smysl sama v sobě, nepotřebuje žádné další ospravedlnění, je základem, cílem a smyslem všeho, přesně ve smyslu Pavlovy velepísně na lásku z 1. listu Korintským.

A teprve až je člověk schopen toto pochopit, pochopí v křesťanství i všechno ostatní. Někdy se nás naši nevěřící známí a přátelé ptají, proč církev učí to či ono, proč se staví negativně vůči věcem, které drtivé většině lidí připadají dobré či přinejmenším neškodné, proč že jako křesťané nesmíme dělat to, co většina ostatních lidí.  A my se jim to možná snažíme pečlivě, pomocí dobře volených rozumových argumentů vysvětlovat. A oni to stejně nepochopí a stejně si myslí, že jsme nějací divní-prostě proto, že jsme nezačali u Ježíšova axiómu, u jeho prvního a nejdůležitějšího přikázání lásky. Možná máme strach, že by nám to nikdo nevěřil, protože přece Boha nikdo nikdy neviděl a člověk stejně vždycky miluje víc sebe, než druhého, ať už chodí do kostela nebo ne.

Jenomže jinak než na základě tohoto Ježíšova prvního a hlavního přikázání křesťanství pochopitelné není. A když se občas vyskytne člověk, který dokázal takto žít, jako Matka Tereza nebo svatý Jan Pavel druhý, začne být podstata křesťanství viditelná a přitažlivá a není třeba je křečovitě obhajovat jiným způsobem. Ten, kdo zakusil dotek Lásky s velkým L, kdo v podivuhodné proměně své existence zvané obrácení pochopil tento základ všeho, ten je poté schopen pochopit i všechno ostatní. 

29. neděle v mezidobí A 2017

1. ČTENÍ Iz 45,1.4-6

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Toto praví Hospodin svému pomazanému Kýrovi, kterého jsem vzal za pravou ruku, abych mu podmanil národy, abych odpásal bedra králů, abych před ním otevřel vrata, aby žádná brána nezůstala uzavřena: "Pro svého služebníka Jakuba, pro Izraele, svého vyvoleného, zavolal jsem tě jménem, poctil jsem tě, i když jsi mě neznal.
    Já jsem Hospodin, jiný není, není Bůh mimo mne. Přepášu tě, i když mě neznáš, aby se poznalo od východu slunce i od západu, že mimo mne jiný není. Já jsem Hospodin, a nikdo jiný (není Bohem).


Žl 96 (95), 1+3. 4-5. 7-8. 9-10a+c Odp.: 7b
Odp.: Vzdejte Hospodinu slávu a moc!

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech.
Odp.
Neboť Hospodin je veliký a velmi hodný chvály, je třeba se ho bát více nežli všech bohů. Neboť všichni bohové pohanů jsou výmysly, Hospodin však stvořil nebe.
Odp.
Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc, vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména. Přineste oběť a vstupte do jeho nádvoří.
Odp.
V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! Třeste se před ním, všechny země! Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje, národy řídí podle práva.
Odp.



2. ČTENÍ 1Sol 1,1-5b

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

    Pavel, Silván a Timotej soluňské církevní obci, která je ve spojení s Bohem Otcem a s Pánem Ježíšem Kristem. Milost vám a pokoj!
    Stále děkujeme Bohu za vás za všechny, když si vás připomínáme ve svých modlitbách. Před naším Bohem a Otcem vzpomínáme bez přestání, jak je vaše víra účinná, láska obětavá a naděje v našeho Pána Ježíše vytrvalá.
    Víme o vašem vyvolení, bratři Bohem milovaní. Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno projevy moci, činností Ducha svatého a hlubokým přesvědčením.


EVANGELIUM Mt 22,15-21

Slova svatého evangelia podle Matouše. 

    Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo.
    Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?"
    Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: "Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!" Podali mu denár.
    Zeptal se jich: "Čí je to obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
    Tu jim řekl: "Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu."

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Když čteme dopisy svatého Pavla církevním obcím, které založil, tak tam často najdeme pokárání, dokonce někdy docela drsné. Dneska je to ale trochu jinak-svatý Pavel soluňské křesťany chválí, protože vidí, že je u nich víra, naděje a láska, a ne jen ledajaká; víra účinná, láska obětavá a naděje vytrvalá. A velice se z toho raduje. Takže když to stejné uvidím třeba já v naší farnosti, tak z toho taky budu mít radost.

Milí bratři a sestry,

Dnešní evangelium se jistě hned v prvním přiblížení jeví jako něco, co má vysvětlit vztah křesťanů ke světské moci. Pokud bychom ale zůstali jen u tohoto vyznění, do hlubiny dnešního Božího slova bychom pronikli jen velmi málo. Navíc bychom – při určitém nesprávném pochopení poslední Ježíšovy věty - mohli získat dojem, že Bůh a politická moc jsou jaksi na podobné úrovni, že jeden i druhý mají své pole působnosti a své kompetence, které se víceméně nepřekrývají. Velmi podobný pocit ve mně kdysi vyvolal velký zlatý nápis na bráně starého německého luterského kostela ve Stockholmu:  Bojte se Boha! Ctěte krále!  což je vlastně citát z 1. listu Petrova, ovšem s přidanými vykřičníky za slovy Bůh i král.

Ježíš si nevybral denár jen jako symbol římské politické moci. Hovoří o tom, že je na něm obraz a nápis. Našel jsem si na internetu informace a fotografie římského denáru z Ježíšovy doby. Onen obraz a nápis mohl být buď císaře Augusta či císaře Tiberia, ale v obou případech mince připomíná revers například dnešní britské libry s královnou Alžbětou-je na ní velmi věrně zobrazena tvář císaře z profilu a kolem nápis Caesar Augustus nebo Tiberius Caesar. Ražba mince – řecky charaktér – vtiskuje do kovu velmi jasnou, těžko odstranitelnou a snadno rozpoznatelnou charakteristiku někoho či něčeho – mince je císařova, protože je na ní jeho portrét a jméno, ten, kdo ji vidí, se nemůže zmýlit, pokud není mince příliš poškozená. Na podobném principu funguje a používá se ve starověku také pečeť.

Toto klíčové slovo – ražba, otisk, řecky charaktér – nám může připomenout list Židům, kde se hned na začátku hovoří o Ježíši jako o odlesku Boží slávy a výrazné podobě – charakteru - jeho podstaty.  Ježíš je Bůh a člověk zároveň, do jeho lidství je vtištěna Boží podoba. Ježíš je jako Otec a patří Otci, jako mince nese podobu císaře a patří císaři. Ježíš má tedy Otcův charakter, je pravý a nezkreslený Boží obraz, když vidíme Jeho, vidíme Otce.

A možná je právě tohle hlubší význam Ježíšova příkladu mince, v souvislosti s poslední větou evangelia. Bohu máme dávat nic méně a nic více než nás samotné, celý náš život, protože Jemu patříme. A v kontextu naší víry je toto darování se Bohu vždy odpovědí na Jeho vlastní sebedarování se  člověku v Ježíši Kristu. Patříme jemu, a On patří Otci. A jako On je výraznou podobou Jeho podstaty, kterou je láska, tak i my se máme stále více nechat přetvářet v jeho charaktér. Čím více budeme Kristu patřit, tím lépe a jasněji budou na nás patrné Jeho rysy. 

28. neděle v mezidobí A 2017

1. ČTENÍ Iz 25,6-l0a

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Hospodin zástupů vystrojí všem národům na této hoře tučné hody, hody s výborným vínem; budou to šťavnatá jídla a vybraná vína.
    Na této hoře sejme závoj, který halil všechny lidi, přikrývku, která kryla všechny národy. Zničí smrt navždy, Pán, Hospodin, setře slzy z každé tváře. Odejme na celé zemi hanbu svého lidu, neboť Hospodin to pravil.
    V ten čas se řekne: "Hle, náš Bůh, doufali jsme v něho, že nás vysvobodí; on je Hospodin, v něho jsme doufali, jásejme a radujme se z jeho spásy, neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře."


Žl 23 (22), 1-3a. 3b-4. 5-8 Odp.: 6cd
Odp.: Smím přebývat v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.


2. ČTENÍ Flp 4,12-14.19-20

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři a sestry!
    Dovedu žít v odříkání, a dovedu žít v hojnosti. Seznámil jsem se důvěrně se vším: se sytostí i hladověním, s nadbytkem i nedostatkem. Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. Ale jste hodní, že jste mi pomohli v mém tíživém postavení.
    A protože můj Bůh je přebohatý, skvěle vám to odplatí skrze Krista Ježíše ve všem, cokoli budete potřebovat. Bohu, našemu Otci, bud' sláva na věčné věky! Amen.


EVANGELIUM Mt 22,1-14

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Ježíš mluvil k velekněžím a starším lidu v podobenstvích:
    "Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít.
    Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: 'Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!' Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili.
    Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: 'Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.' Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí.
    Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: 'Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?' On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: 'Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.'
    Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených."

Slůvko pro děti:

Ve scénce z biblických postaviček je znázorněná úplně poslední část evangelia, kdy král potká člověka, který nemá na sobě svatební šaty. Vidíme, že všichni ostatní jsou oblečeni tak, jak se na takovou slavnostní a radostnou chvíli sluší a patří - jenom ten jeden na sobě má něco, co by asi na sobě měli lidé v Ježíšově době při práci na poli nebo při pasení oveček.

Ježíš nám to říká možná taky proto, že když jdeme v neděli na mši svatou, tak by to taky měla být velmi slavnostní a velmi radostná chvíle, protože se při ní setkáváme s Ježíšem nejvíc, jak je to jenom na této zemi možné. A i když je vhodné se na nedělní mši svatou obléct trochu lépe než obvykle, je ještě důležitější, abychom si oblékli svatební šaty uvnitř, v srdci. Když děláme na začátku mše svaté úkon kajícnosti, tak je to jako bychom si sundali všední a trochu umazané šaty a oblékli se na svatbu.

Milí bratři a sestry,

Výpověď dnešního podobenství o svatební hostině je velmi podobná onomu z minulé neděle, o vinici. Hlavním proviněním protagonistů podobenství je touha po soběstačnosti. Vinaři nakládají s vinicí jako se svojí, i když jim byla jen svěřena. To je také hlavní motiv vraždy syna majitele: To je dědic, pojďme, zabijme ho a dědictví bude naše.

V dnešním podobenství se totéž projevuje poněkud jinak: Pozvaní na svatbu pozvání odmítnou, nechtějí se nechat obdarovat. Jídlo, pití a společná radost na hostině by bylo jistě příjemnější trávení času než práce na poli nebo obchodní jednání. Jenže pole je moje, obchodní jednání je moje. Mám tyhle věci v rukou, naplánoval jsem si je, je to jistota, je to můj zájem, takže tomu musím dát přednost - kdoví jestli na svatbě bude vůbec kvalitní víno a jestli nebude maso špatně propečené.

Dotýkáme se zde jedné z potíží víry člověka, žijícího ve vyspělé civilizaci. Boží příslib spásy nám zní velmi neurčitě a mlhavě, tváří v tvář tomu, kolik je k mání krásných věcí a zážitků zde a nyní, kolik je možností, jak svůj život vyplnit. Sami, svou pílí a inteligencí jsme si, zdá se, zařídili v tomto světě zajímavé, pohodlné a vzrušující přebývání. Teologové hovoří o vyblednutí nebe, o tom, čemu v Německu říkají Diesseitigkeit - zaměření se na to, aby život byl co nejplnější a nejkvalitnější zde a nyní, ne jako cesta, ale jako cíl. Velmi silně se tato skutečnost projevila před třemi lety, kdy byla oznámena smrt zakladatele firmy Apple Steva Jobse - mnoho lidí nad ním truchlilo jako nad někým z vlastní rodiny, protože ho vnímali jako někoho, kdo svými technologiemi učinil ráj na zemi zase o něco skutečnějším.

Problém ale nespočívá v tom, že bychom si neměli něco vymyslet nebo zařídit sami a čekat, že nám to Bůh daruje, jestliže jsme od něho dostali rozum a pověření budovat svět. Lidé, kteří hostinu odmítli, si samozřejmě mohli zorganizovat vlastní. Jde o to, že hostina je symbol něčeho, co si z principu nedokážeme sami darovat. Podstatou hostiny je to, o čem je řeč v prvním čtení:  Hospodin zástupů vystrojí všem národům na této hoře tučné hody, hody s výborným vínem; budou to šťavnatá jídla a vybraná vína.  Na této hoře sejme závoj, který halil všechny lidi, přikrývku, která kryla všechny národy. Zničí smrt navždy, Pán, Hospodin, setře slzy z každé tváře. Odejme na celé zemi hanbu svého lidu, neboť Hospodin to pravil.

Bůh sejme závoj, který halil všechny lidi, tedy stín smrti. Zničí smrt navždy, setře slzy z každé tváře, odejme na zemi hanbu svého lidu. Tedy něco, co není v našich silách. Sami nezničíme smrt - všechno, i celý vesmír, podléhá změně a zániku. Sami neodstraníme slzy - nelze si vyprojektovat štěstí, lásku ani společenství, a slzy jsou vždy výrazem toho, že se nám těchto skutečností nedostává - že jsme nešťastní, osamělí a nemilovaní, a možná čím dál víc, přímo úměrně k naší technologické vyspělosti. Nedokážeme si sami odejmout hanbu - nemůžeme si sami odpustit hříchy, můžeme se pouze dočasně tvářit, že se vlastně nic nestalo, nebo pojem hříchu úplně zrušíme, zároveň s pojmem lidské svobody a zodpovědnosti.

Dnešní čtení, milí bratři a sestry, je tedy silnou výzvou k tomu, abychom se nechali obdarovat, abychom přijali Boží pozvání. To, co si sami nemůžeme darovat, jsou zároveň nejdůležitější a nejcennější věci života, ve kterých spočívá jeho smysl.  Otevření se Dárci nás neomezí, nic nám nevezme, neudělá z nás slabé a závislé bytosti - vždyť , jak vyznáváme, On je Pánem a dárcem života.