14. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Iz 66,10-14c

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

   Plesejte s Jeruzalémem, jásejte nad ním, všichni, kdo ho milujete, radujte se s ním, radujte se, všichni, kdo nad ním naříkáte, abyste sáli do sytosti z prsu, který utěšuje, abyste srkali s rozkoší ze zdroje jeho slávy.
   Neboť tak praví Hospodin: "Hle, přivalím na něj blaho jako řeku, jako rozvodněný potok slávu národů.
   Jeho kojence ponesou na zádech a na klíně je budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, v Jeruzalémě naleznete útěchu. Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje, jak tráva vypučí vaše kosti.
   Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících."



Žl 66(65),1-3a.4-5.6-7a.16+20
Odp.: Jásejte Bohu, všechny země!

Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu! Řekněte Bohu: "Jak úžasná jsou tvá díla!
Odp.
Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, nechť opěvuje tvé jméno." Pojďte a pozorujte Boží skutky: podivuhodně jednal s lidmi!
Odp.
Moře proměnil v souš; suchou nohou přešli řeku, proto se radujme v Bohu! Vládne svou mocí navěky.
Odp.
Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. Bůh bud' veleben, že neodmítl mou prosbu, že mi neodňal svou lásku.
Odp.




2. ČTENÍ Gal 6,14-18

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
   Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření.
   A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na (pravé) Boží Izraelity.
   A pro budoucnost ať mě už nikdo (s těmi věcmi) neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi.
   Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři! Amen.




EVANGELIUM Lk 10,1-12.17-20

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim:
   "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte.
   Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!' Když přijdete do některého města, a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: 'I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!' Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu."
   Dvaasedmdesát (učedníků) se vrátilo a s radostí řekli: "Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!" Odpověděl jim: "Viděl jsem satana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a (přemáhat) všechnu nepřítelovu sílu a vůbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi."

__________________________________________________________

Slůvko pro děti

Milé děti,

Učedníci, které Ježíš poslal hlásat příchod Božího království, se vracejí s radostí, že vítězí nad zlými silami. Jako by se z nich stali hrdinové se superschopnostmi, které známe z komixů nebo filmů. A možná na to byli taky náležitě pyšní. Ale Ježíš jim říká, že se mají spíš radovat z něčeho jiného: Radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi. Nemají mít radost hlavně z toho, že mají superschopnosti. Mají mít radost, že jejich jména jsou zapsána v nebi - tedy v Božím srdci, že je má Pán Bůh rád.

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní první čtení svou výpovědí připomíná můj oblíbený Žalm 131, který mám i na jednom svém primičním obrázku:

Hospodine, mé srdce se nevypíná, nevyvyšují se mé oči, neženu se za velikými věcmi, pro mě nedostižnými.

Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši jako dítě na matčině klíně; jako dítě, tak je má duše ve mně.

Doufej, Izraeli, v Hospodina nyní i navěky.

 Jsou to obrazy velmi intimních a zároveň velmi podstatných, vlastně základních zkušeností našeho života. Je to všechno to, co člověk zažívá jako první, když přijde na svět, a co ovšem poté ovlivňuje celý jeho život a jeho nastavení vůči světu a lidem okolo něj. Jsou to obrazy mateřského instinktu a zároveň instinktu úplně malého dítěte, které je na matce ve všem závislé, které přijímá její mateřskou lásku a vytváří si na jejím základě první dojmy o tom, jaký je svět, do kterého se narodilo. Když je matka vždycky nablízku a dítě vnímá její lásku – bezpodmínečnou, neboť je to přece její dítě, ať je jakékoli – vstupuje do tohoto světa s bazální důvěrou. Svět je – aspoň na nějaký čas – navýsost pozitivní místo, prodchnuté láskou a přijetím. Problémy přijdou až později, až když člověk vyroste a zjistí, že svět není až tak úplně dobrý a že i jeho rodiče jsou jen lidé a mají své chyby. Ale pokud je v jeho podvědomí nějak silně vtištěna taková vzpomínka na úplný počátek jeho života, bude přece jen tuto základní důvěru v pozitivitu života mít – navzdory všem negativním zkušenostem, které v průběhu života mohou přijít.

 Anonymní prorok v závěru knihy Izajáš připomíná právě toto, když se snaží utěšit svůj lid, navrátivší se do zdevastovaného Jeruzaléma po konci babylónského exilu, který byl sám o sobě silně traumatická zkušenost. Jeruzalém je sice v troskách, avšak stále je to Svaté město, místo zvláštní Hospodinovy přítomnosti a blízkosti.  Vyvolený národ má znovu zažít – jako ve svých dějinách mnohokrát předtím – Boží něžnou mateřskou lásku, aby mohl do budoucnosti hledět s důvěrou a nadějí.

 Myslím, že je to pro dnešní dobu velice aktuální poselství. Důvodů k optimismu není příliš mnoho; zdá se, že se na nás valí spousta problémů, počínaje klimatickou krizí a konče mnoha válečnými konflikty, které v tuto chvíli očividně nemají řešení. Je možné velmi snadno – i když jsme věřící křesťané – nabýt dojmu, že svět je v podstatě velice špatné místo a člověk velice špatná bytost; že se to Pánu Bohu celé nějak vymyká z rukou.

 Je proto zapotřebí znovu objevovat takové způsoby modlitby a obecně prožívání víry, jež nám budou stále znovu pomáhat vracet se k oné základní pravdu, se kterou přicházíme na svět: je to – i přes přítomné zasažení zlem a hříchem – ve své nejhlubší podstatě dobré místo, protože je prostoupené Boží přítomností. V základu světa je Láska a Dobro, a my to jako Boží děti můžeme zakoušet a žít z toho; a skrze toto vědomí získávat sílu ke konfrontaci se vším, co může v budoucnu přijít.