2. neděle velikonoční 2025

1. ČTENÍ Sk 5,12-16

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Apoštolové konali mnoho znamení a zázraků v lidu. Všichni se jednomyslně shromažďovali v Šalomounově podloubí. Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lidé o nich mluvili s velkou úctou.
    Stále rostl počet mužů i žen, kteří přijímali víru v Pána. Dokonce i na ulici vynášeli nemocné a kladli je na lehátka a nosítka, aby, až půjde Petr okolo, alespoň jeho stín padl na někoho z nich. Také z okolních měst se sbíhalo do Jeruzaléma mnoho lidí a přinášeli nemocné i trápené nečistými duchy; a ti všichni byli uzdravováni.



Žl 118 (117),2-4.22-24.25-27a
Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řekne dům Árónův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
Odp.
Hospodine, dej spásu, Hospodine, popřej zdaru! Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! Žehnáme vám z Hospodinova domu. Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo.
Odp.



2. ČTENÍ Zj 1,9-11a.12-13.17-19

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Já, Jan, váš bratr, účastník vašich soužení, Království i vytrvalosti v Ježíši, dostal jsem se pro (hlásání) Božího slova a pro svědectví o Ježíšovi na ostrov, který se jmenuje Patmos. (A jednou) v den Páně jsem upadl do vytržení a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: "Své zjevení napiš do knihy a pošli sedmi církevním obcím."
    Obrátil jsem se, abych se podíval po tom hlase, který ke mně mluvil. A když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů postavu podobnou Synu člověka, oblečenou do řízy a přepásanou na prsou zlatým pásem.
    Když jsem ho uviděl, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. On na mě položil pravici a řekl: "Nic se neboj! Já jsem První i Poslední, Živý. Byl jsem mrtev, a hle - jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí. Napiš tedy své vidění: nynější i to, které přijde později."



EVANGELIUM Jan 20,19-31

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
    Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim:
    "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
    Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."
    On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím."
    Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící."
    Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
    Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
    Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

 ___________________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti, ve scénce z biblických postaviček vidíme příběh ze Skutků apoštolů, který jsme slyšeli v prvním čtení.  Apoštolové v Šalamounově podloubí - to bylo na východní straně Jeruzalémského chrámu -  káží a konají zázraky, podobně jako to dělal Ježíš.  

Stalo se to později, než to, co je v dnešním evangeliu. Tam to bylo úplně jinak - apoštolové byli zavření doma a báli se, že by jim mohli udělat to stejné, co udělali Ježíšovi. Do Jeruzalémského chrámu by nešli ani za nic. A zůstali tam, i když se už se Vzkříšeným Ježíšem potkali.

To, co je ale doopravdy změní, je zároveň to, co oslavíme za šest týdnů – seslání Ducha svatého. Teprve když apoštolové dostali tento dar, úplně se přestali bát a začali svědčit o Ježíši slovy i činy.

 

 Milí bratři a sestry,

 V evangeliu, čteném vždy v neděli na konci velikonočního oktávu, se obvykle soustřeďujeme na postavu apoštola Tomáše. Pokud však od Tomáše dnes trochu odhlédneme, objevíme v dnešním úryvku evangelia ještě jiné poselství.

Text je rozdělen na přibližně dvě stejné části, které vyprávějí o dvojím setkání učedníků se Vzkříšeným Pánem - poprvé bez Tomáše, pak s ním. Obě části jsou uvozeny podobnými slovy:

 Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.

 Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící."

Učedníci se báli; měli ze strachu zavřené dveře. Pak Pána viděli; viděli, že je živý, a radovali se z toho. Jenže to evidentně netrvalo dlouho. Už za týden byli jeho učedníci zase uvnitř. Ježíš musel znovu přijít skrze zavřené dveře.

 Zdá se mi, milí bratři a sestry, že je to obraz něčeho, co dobře známe z našeho vlastního křesťanského života. Jsou v něm světlé okamžiky, kdy velmi jasně vnímáme Ježíšovo vítězství nad smrtí, kdy téměř hmatatelně zakoušíme Jeho přítomnost, kdy zažíváme onen pokoj, který Pán svým učedníkům přináší. V síle této zkušenosti pak překonáváme strach z toho, co je ‚vně‘. V síle poznání Krista, Vzkříšeného a přítomného mezi námi, dokážeme otevřít dveře našeho srdce všemu a všem, tak jak to uměl třeba papež František.

 Jenomže někdy stačí maličko, a vědomí Ježíšovy přítomnosti se nám zase zamlží. Opět zvítězí strach - nebo něco jiného: smutek; vztek; pýcha, že všechno zvládáme sami - nebo naopak zoufalství, že nezvládáme vůbec nic a nikdo nám nepomůže. A dveře jsou zase zavřené.

 Vzkříšený Pán se ale stálým zavíráním našich dveří neunaví. Stále znovu přichází, stále znovu prolamuje naše srdce uzavřená kvůli čemukoli. Stále znovu říká Pokoj Vám.