5. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Iz 58,7-10

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Toto praví Hospodin:
    "Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu. Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí.
    Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva.
    Tehdy budeš volat, a Hospodin ti odpoví, křičet o pomoc, a on ti řekne: 'Zde jsem!' Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo a soumrak tvůj stane se poledním jasem."

Žl 112 (111),4-5.6-7.8a+9 Odp.: 4a
Odp.: Spravedlivý září v temnotách jako světlo.
nebo: Aleluja.

Spravedlivý září v temnotách jako světlo řádným lidem, je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý. Blaze muži, který se slitovává a půjčuje, stará se o své věci podle práva.
Odp.
Neboť navěky nezakolísá, ve věčné paměti bude spravedlivý. Nemusí se obávat zlé zprávy, jeho srdce je pevné, důvěřuje v Hospodina.
Odp.
Jeho srdce je zmužilé, nebojí se, rozděluje, dává chudým, jeho štědrost potrvá navždy, jeho moc poroste v slávě.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 2,1-5

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

   Bratři a sestry, když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného.
    Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. A moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci.
    To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.

EVANGELIUM Mt 5,13-16

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Vy jste sůl země; jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.
    Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích."

____________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ve scénce z biblických postaviček Pán Ježíš ukazuje svým posluchačům nádobku se solí a rozžatou olejovou lampičku. Říká, že my křesťané máme být pro svět kolem nás solí a svítilnou. Tedy že mu máme dodávat chuť a světlo. Víte, že i nejlepší polévka, kterou maminka uvaří, by nám moc nechutnala, kdyby v ní nebyla ani troška soli. A že když jdeme třeba pro něco do sklepa, vždycky si rozsvítíme, nebo si alespoň vezmeme baterku - jinak bychom to něco těžko našli, a možná bychom dokonce zakopli a upadli na schodech. Bez soli by nám nic nechutnalo a bez světla bychom nic neviděli. My křesťané bychom se tedy měli snažit o to, aby nám i všem lidem kolem nás chutnal život - a aby v něm všichni měli světlo.

 

Milí bratři a sestry,

V roce 1980, kdy jsem byl stejně starý jako děti, které se letos připravují k prvnímu přijímání, byla velkým hitem televizní pohádka Princové jsou na draka – a ještě větším hitem písnička od Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka, která v této pohádce zazněla a kterou asi všichni známe: jmenuje se Dělání: Když máš srdce zjihlé, když máš potíže, tak dej cihlu k cihle, těsto do díže. Upeč třeba chleba, postav třeba zeď, žal se krásně vstřebá, začni s tím hned teď. Jednoduše řečeno: když je ti hodně smutno, začni něco dělat, to pomáhá.

Text dnešního prvního čtení říká něco podobného, jde ale ještě o něco dále než Svěrákův text písničky. Když je Ti smutno, udělej nějaký konkrétní skutek lásky. Autor třetí části knihy Izajáš používá jako obrazy takového smutku obrazy temnoty a jizvy. Obraz temnoty je v tomto smyslu sám o sobě dostatečně výmluvný – chceme-li zůstat u osmdesátkových písniček, napadá mne třeba britská zpěvačka Bonnie Tyler se svým hitem Total eclipse of the heart – Úplné zatmění srdce. Obraz jizvy nám zase připomíná častý – a možná vůbec nejčastější – důvod takového smutku: jde o nějaké zranění duše, cosi, čím nám bylo ublíženo ze strany druhých lidí, často našich blízkých a milovaných – a my na to nemůžeme zapomenout, i když bychom moc chtěli a ze všech sil se o to snažíme; neustále se to vrací, někdy stačí velmi málo a zdánlivě zacelená rána se znovu otevírá.

Známe to asi nejlépe my, milí bratři a sestry, kteří jsme založením introvertní: smutné životní události a zranění ze strany druhých nás uzavírají do sebe. Zapínají se obranné mechanismy našeho ega; vždyť jsme se přece tolik snažili tomu druhému vyjít vstříc, otevřeli jsme se mu; jenže on toho zneužil – a tak už se nikdy takto otevřít nechceme, nechceme žádné další takové zranění, už se nechceme nikde citově angažovat, protože to přináší jenom bolest. Jenže zároveň ze zkušenosti dobře víme, že stažení se do sebe na náš smutek dlouhodobě nefunguje. Jsme-li hodně smutní, je touha se někam zašít a s nikým nemluvit tak silná, že jí nelze odolat; jenomže vzápětí zjistíme, že nám to žádnou úlevu nepřineslo.

Text třetího Izajáše nám připomíná, že jsme byli stvořeni z Lásky a pro lásku, a že právě vyjití ze sebe a láskyplná pozornost vůči druhému je to, co uzdravuje naše temnoty a naše jizvy. Je to paradox; právě ve chvíli, kdy jsme smutní, se nám zoufale nechce udělat to jediné, co nám může skutečně pomoci, tedy vyjít ze sebe a dát sami sebe všanc – obáváme se, že budeme znovu zraněni. Odvážit se takto vyjít ze sebe je ale nakonec jediná správná cesta z temnoty ke světlu; jediná cesta, skrze kterou se naše jizvy mohou definitivně zacelit. A toto překročení sebe sama má dva rozměry – vyjití k Bohu a k bližnímu. Vyjití ze sebe sama vůči Bohu se děje v modlitbě: Tehdy budeš volat, a Hospodin Ti odpoví. V modlitbě zakoušíme svou nejhlubší pravdu o nás samotných: identitu Božích dětí, milovaných bez podmínek, nezávisle na tom, zda právě zakoušíme radost, či smutek. V síle tohoto poznání a v radosti z něj pak můžeme – a máme – vyjít ze sebe a prokazovat lásku druhým. Třebas jen v maličkosti, laskavým slovem či drobným gestem. Pak v naší temnotě vzejde světlo.