7. neděle v mezidobí C 2022

1. ČTENÍ 1Sam 26,2.7-9.12-13.22-23

Čtení z první knihy Samuelovy.

    Saul sestoupil na poušť Zif a s ním tři tisíce vybraných mužů z Izraele, aby na poušti Zif slídil po Davidovi. V noci David a Abišaj přišli k (Saulovu) mužstvu, a hle - Saul ležel a spal v ohradě vozů, s kopím zabodnutým do země u své hlavy, Abner pak a lid spali kolem něho. Abišaj řekl Davidovi: "Dnes vydal Bůh tvého nepřítele do tvé ruky. Nuže dovol, abych ho přibodl jeho kopím k zemi jedním bodnutím, druhého nebude třeba!" David však Abišajovi odpověděl: "Nezabíjej ho! Kdo vztáhne beztrestně ruku na pomazaného od Hospodina?" (Pak) vzal David kopí a džbán vody od Saulovy hlavy a odešli. Nikdo je neviděl ani nezpozoroval a nikdo se neprobudil. Všichni spali, neboť na ně padl tvrdý spánek od Hospodina.
    David přešel na protější stranu (údolí), zastavil se na vrcholu hory a zdaleka - byla to velká vzdálenost - volal: "Zde je kopí, králi! Ať sem přijde jeden ze služebníků a vezme ho. Hospodin odplatí každému podle jeho spravedlnosti a věrnosti; vždyť dnes tě vydal Hospodin do mé ruky, ale já jsem nechtěl vztáhnout ruku na pomazaného od Hospodina."




Žl 103(102),1-2.3-4.8+10.12-13 Odp.: 8a
Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivý.

Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Odp.
On odpouští všechny tvé viny, on léčí všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním.
Odp.
Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. Nejedná s námi podle našich hříchů ani podle našich vin nám neodplácí.
Odp.
Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti. Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Odp.





2. ČTENÍ 1Kor 15,45-49

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    První 'člověk', Adam, 'byl stvořen jako živá bytost', poslední Adam však bude oživujícím duchem. Ale není napřed to, co je zduchovnělé, nýbrž to, co je živočišné, a potom teprve přijde to, co je zduchovnělé. První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. Když někdo pochází ze země, ze země jsou i jeho děti. Když někdo pochází z nebe, z nebe jsou i jeho děti.
    My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe.




EVANGELIUM Lk 6,27-38

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Vám, kteří posloucháte, říkám: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou; kdo ti bere plášť, tomu neodpírej ani šaty. Každému, kdo tě prosí, dávej, a kdo ti bere, co je tvoje, od toho nežádej nic nazpátek. jak chcete, aby lidé dělali vám, tak i vy dělejte jim.
    Jestliže milujete ty, kdo milují vás, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Prokazujete-li dobrodiní těm, kdo je prokazují vám, co za to můžete od Boha čekat? To přece dělají i hříšníci. Půjčujete-li těm, od kterých doufáte, že vám to vrátí, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby dostali stejně tolik nazpátek.
    Ale milujte své nepřátele, prokazujte dobrodiní a půjčujte, a nic nečekejte zpět. Vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec!
    Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete: míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou se naměří zase vám."

____________________________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Scénka z biblických postaviček je dnes z prvního čtení. David má příležitost zabít krále Saula, který ho pronásleduje. Jenže on to neudělá. Říká: Kdo by si mohl dovolit ublížit někomu, kdo je pomazaný od Boha? Když někoho ve starém Izraeli zvolili králem, tak ho pomazali olivovým olejem na znamení, že patří Hospodinu a v jeho jménu vládne. A my víme, že když se v Pánu Ježíši Bůh stal člověkem, tak jsou všichni lidé ‚pomazaní‘, všichni patříme Bohu, všichni jsme jeho děti. A život každého člověka je posvátný.

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní evangelium o lásce k nepřátelům by se dalo velmi snadno okomentovat několika osvědčenými kazatelskými obraty: že je to ideál, k němuž nemůžeme než pomaličku a s Boží pomocí dorůstat a přibližovat se. Že se tímto jednáním připodobňujeme nebeskému Otci, který dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým, tak jak je to na paralelním místě u Matouše. Nebo že nenávidět nepřátele a oplácet jim zlým za zlé by se nám sice někdy moc chtělo, ale nejde to, neboť každý lidský život, i ten nepřítelův, je posvátný – že každý je pomazaný od Hospodina, jak zaznělo ve slůvku pro děti. A tuším, že kdybych dnes takto kázal, byla by to docela nuda, protože to všichni víme. Rozešli bychom se dnes domů a žili bychom jako předtím, přesvědčeni o tom, že je to sice krásný ideál, ale přece jen ideál - a že v reálném životě to funguje úplně jinak.

Můžeme se však zkusit podívat na dnešní evangelium jinýma očima. Myslím totiž, že stejně jako výzva k radikální lásce – nebo možná ještě víc – je to výzva k radikální důvěře v Boha.

Po Ježíšově výzvě, abychom milovali své nepřátele a činili dobro těm, kteří nás nemají rádi, následují zaslíbení: Vaše odměna bude hojná. Míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. A právě tohle se nám jeví jako cosi, co je v naprostém rozporu s realitou. Tušíme, že kdybychom vzali Ježíšovu výzvu vážně, úplně bychom svou existenci vydali do Božích rukou; stali bychom se radikálně chudými a zranitelnými. Jak můžeme dávat a nic nečekat zpět, když bychom tak vlastně přestali mít prostředky na zabezpečení života? Jak můžeme milovat své nepřátele a nebránit se, když oni toho přece hned zneužijí a zničí nás? V tomto světě ostrých loktů a darwinistického konkurenčního boje o život by se z nás stali chudáci, otloukánci a loseři, odsouzení k vyhynutí. Skončili bychom jako Ježíš – na kříži; připravený o všechno a na pokraji smrti. Taky miloval své nepřátele, nemstil se, nebránil se – a podívejte, jak to s ním skončilo!

Pokud však ještě chvíli zůstaneme právě u tohoto obrazu Ježíše na kříži, můžeme si také vzpomenout na jeho poslední slova před smrtí: Otče, do Tvých rukou svěřuji svého ducha. Ježíš do Otcových rukou svěřuje svůj život. Jeho láska ke všem lidem a jeho sebevydání ho dovedly na kříž, ale ani v této situaci nepřestává důvěřovat Otci. A důvěra dojde naplnění; Otec ho třetího dne vzkřísí.  

Ano, Ježíšova slova o lásce k nepřátelům jsou ideál, ke kterému se můžeme blížit jen malými krůčky. Ale vydat se touto cestou zároveň znamená každý den víc důvěřovat, že Boží zaslíbení platí: že Bůh se stará, že můj život je v Jeho rukou.