2. neděle v mezidobí B 2021

1. ČTENÍ 1 Sam 3, 3b-10. 19

Čtení z první knihy Samuelovy.

   Samuel spal ve svatyni, kde byla Boží archa. Tu Hospodin zavolal: "Samueli!" On odpověděl: "Tady jsem." Běžel k Elimu a řekl: "Tady jsem, volal jsi mě." On pravil: "Nevolal jsem tě, vrať se a spi." Šel tedy spát.
   Hospodin zavolal podruhé: "Samueli! " Samuel vstal, šel k Elimu a řekl: "Tady jsem, volal jsi mě." On odpověděl: "Nevolal jsem tě, synu můj; vrať se a spi." Samuel totiž neznal Hospodina, protože se mu Hospodin ještě nezjevil ve slově.
   Hospodin zavolal opět Samuela, potřetí. Vstal tedy, šel k Elimu a řekl: "Hle, tady jsem, volal jsi mě." Tu Eli pochopil, že chlapce volá Hospodin. Eli proto řekl Samuelovi: "Jdi spát. Bude-li pak volat, řekni: 'Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá.' " Samuel tedy šel spát na své místo.
   Hospodin přišel, zastavil se a volal jako dříve: "Samueli, Samueli!" A Samuel řekl: "Mluv, tvůj služebník poslouchá." Samuel rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby nějaké jeho slovo přišlo nazmar.

Žl 40 (39), 2+4ab. 7-8a. 8b-9. 10 Odp.: srv. 8a+9a
Odp.: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůlí.

Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu.
Odp.
V obětních darech si nelibuješ, zato jsi mi otevřel uši. Celopaly a smírné oběti nežádáš, tehdy jsem řekl: "Hle, přicházím.
Odp.
Ve svitku knihy je o mně psáno: Rád splním tvou vůli, můj Bože, tvůj zákon je v mém nitru."
Odp.
Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění, svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 6, 13c-15a. 17-20

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry,
   Tělo není pro smilnění; je pro Pána a Pán pro tělo. A Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí také nás. Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch. Utíkejte před smilstvem! Každý jiný hřích, kterého se člověk dopustí, je mimo tělo. Kdo se však oddá smilnění, prohřešuje se proti vlastnímu tělu. Nebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás bydlí a kterého vám dal Bůh, a že proto už nepatříte sami sobě? Byli jste přece koupeni, a to za vysokou cenu. Oslavujte proto Boha svým tělem.                                                

EVANGELIUM Jan 1, 35-42

Slova svatého evangelia podle Jana. 

   Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: "Hle, beránek Boží!" Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: "Co byste chtěli?"
   Odpověděli mu: "Rabbi" - to přeloženo znamená Mistře - "kde bydlíš?"
   Řekl jim: "Pojďte a uvidíte!" Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona, řekl mu: "Našli jsme Mesiáše" - to přeloženo znamená Kristus - a přivedl ho k Ježíšovi.
   Ježíš na něj pohlédl a řekl: "Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas," to je v překladu Petr (Skála).

______________________________________________________                                                           

Milí bratři a sestry, 

dnešní čtení lze vnímat jako pozvání do místa, kde bydlí Pán, tedy do intimity Boží blízkosti.

Ve Starém Zákoně byla místem Božího přebývání svatyně chrámu s Archou úmluvy - v době, ve které se odehrává první čtení, ještě ne v Jeruzalémě, ale v Šílu v efrajimském kraji. Samuel v tomto místě již je, ale - symbolicky - spí tam, protože opravdové setkání s Hospodinem ho teprve čeká. Od dětství je zasvěcen Hospodinu a slouží mu, Élí jej vyučil ve víře, chrám je pro něho běžné prostředí. Avšak teprve nyní se s Hospodinem opravdu setkává, zcela nečekaně, a jeho víra dostává úplně novou kvalitu, zcela se proměňuje. Samuel se definitivně probouzí, jeho víra je nyní vědomá a osobní, protože se s Hospodinem setkal.

Janovi učedníci jsou na tom zcela podobně. Jan jim ukazuje na Krista, který jde kolem, a vzbuzuje u nich zájem. Pak se však musí sami s Ježíšem potkat tváří v tvář.  A to nikoli jen letmo, ale musí být pozváni do místa, kde bydlí, do jeho soukromí, a teprve potom získají opravdové poznání - v biblickém smyslu, poznání skrze lásku. A zůstávají u něho, protože je jim tam dobře, podobně jako později na hoře proměnění.

Bez této touhy přiblížit se Bohu, bez tohoto kroku odvážení se poznat Boha přebýváním s Ním nemůže naše víra v dnešním světě obstát, neboť již dávno není nesena převládající kulturou, jako tomu bylo v minulých staletích. Není dost dobře možné si víru udržet, jestliže věřím jen protože věří ostatní kolem mne, protože ‚se‘ u nás vždycky věřilo a chodilo do kostela, protože mne k tomu vedli rodiče. Tradice je požehnaná věc a vidíme, jaké následky mělo, když byla mnohde zpřetrhána. Jenže pokud zůstaneme u ní, jsme podobni Samuelovi, který obklopen kulisou Božího chrámu spí a ještě se neprobudil. Často si rodiče dospívajících dětí ve zpovědnici naříkají, že jejich děti už nechtějí chodit do kostela, ale nepřichází jim na mysl, že je to možná lepší, než kdyby do konce života věřili zvykovou a neosobní vírou. Často tato zdánlivá ztráta víry znamená jen jakousi pauzu, pomlku oddělující v životě víru z tradice a opravdové osobní setkání s Ježíšem, které může přijít zcela nenadále, až k tomu dozraje čas. 

Samozřejmě, jednou z největších překážek tohoto setkání je strach. Láska vyžaduje lásku, odhalení Boží intimity vyžaduje i otevření našeho srdce. Bůh, který říká ‚Pojďte se podívat, kde bydlím‘ se zároveň ptá ‚Kde jsi, Adame?‘ a ptá se člověka, který má spíš tendenci se skrývat, uzavírat se do sebe. Pokud však tento strach překonáme a odvážíme se jít s Ním tam, kde bydlí, zůstaneme s Ním, jako učedníci, navzdory všemu, co by nás od Něho mohlo odloučit.