2. neděle postní C 2019

1. ČTENÍ Gn 15,5-12.17-18

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

    Bůh vyvedl Abráma ven a pravil: "Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!" - a dodal: "Tak (četné) bude tvé potomstvo!" (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého.
    (Znovu) mu pravil: "Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Uru Chaldejců, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví."
    (Abrám) řekl: "Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že ji dostanu do vlastnictví?"
    (Bůh) mu řekl: "Vezmi pro mě jalovici, kozu, berana, všechny tříroční, pak ještě hrdličku a holoubě."
    (Abrám) mu přinesl všechna tato zvířata, rozpůlil je a položil jednu polovici proti druhé, ale ptáky nerozpůlil. Dravci se slétali na mrtvá těla, ale Abrám je odháněl. Slunce se sklánělo k západu, když Abrám upadl do hlubokého spánku; pojala ho hrůza a velká tíseň.
    Zatím slunce zapadlo, nastala tma, a hle - dýmající pec a ohnivá pochodeň přešly mezi oněmi rozpůlenými částmi. V ten den uzavřel Hospodin s Abrámem smlouvu a řekl: “Tvému potomstvu dávám tuto zemi od Egyptského potoka až k veliké řece, řece Eufratu!"


Žl 27 (26),1.7-8a.8b-9abc.13-14 Odp.: 1a
Odp.: Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
Odp.
Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, smiluj se nade mnou, vyslyš mě! Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá:
Odp.
Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou, v hněvu neodmítej svého služebníka! Tys má pomoc, nezavrhuj mě!
Odp.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, bud' silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
Odp.


2. ČTENÍ Flp 3,17-4,1

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

   Bratři a sestry, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské.
    My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.
    A tak, moji bratři milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno, stůjte v Pánu pevně, milovaní!


EVANGELIUM Lk 9,28b-36

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho.
    Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se octli v oblaku, padla na ně bázeň.
    Z oblaku se ozval hlas: "To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!" Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli. _______________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Teď v postě se snažíme si něco odepřít, nebo se víc modlit. A zvlášť s tím odepíráním je potíž; připadá nám to někdy těžké. A když zrovna děláme něco obtížného, tak musíme mít před očima budoucí cíl; abychom se měli na co těšit, abychom věděli, proč se teď snažíme a namáháme. Pán Ježíš se proto ukázal svým učedníkům ve slávě, aby neztratili naději, až ho uvidí o Velkém pátku trpět a umírat. Chtěl jim ukázat, že vstane z mrtvých, že to obtížné a bolestivé se promění v něco krásného; že to, čím bude muset projít, stojí za ten dobrý konec.  

Milí bratři a sestry,

V úryvku z Pavlova listu Filipanům, který jsme slyšeli ve druhém čtení, se objevuje časté biblické téma dvojí cesty: ke smrti či k životu. Můžeme si vzpomenout například na první žalm: Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,  nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.  Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. A na druhé straně: se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem.  Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých.  Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby. Podobné místo je v páté knize Mojžíšově: Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Toto téma pak vrcholí v Ježíšových výrocích o dvou cestách a dvou branách: těsná brána a úzká cesta vedou k životu; druhá, pohodlnější cesta a vchod naopak do záhuby.

Pavel vedle sebe klade právě takové dvě cesty: ‘oni’, tedy ti, kteří jdou po cestě vedoucí do záhuby, ‘mají zájem jen o věci pozemské’, kdežto ‘my’, poutníci na cestě života ‘máme svou vlast v nebi, odkud s touhou očekáváme Spasitele Pána Ježíše Krista‘.

Z toho, co Pavel píše - z jeho obav, které jsou v dopise vyjádřeny - však zároveň poznáváme, že žádné ostré rozdělení na ‘my’ a ‘oni’ ve Filipech vlastně nebylo. Mnoho filipských křesťanů bylo zřejmě přitahováno onou pohodlnou a širokou cestou zaměření na dobra tohoto světa; i jim hrozilo, že začnou mít zájem jen o pozemské skutečnosti a na svou vlast v nebi pozapomenou, nebo na ni zapomenou úplně. Velmi podobně kárá apoštol křesťanskou obec v Korintě: bylo to kosmopolitní přístavní město pozdní antiky a převládající morálka v něm  nebyla moc příkladná; a křesťané v něm žili ve velkém pokušení se přizpůsobit a žít tak, jako většina ostatních.

Souvislost s postní dobou, kterou právě prožíváme, je docela zřejmá: skrze dobrovolné zřeknutí se nějakého dobra, skrze modlitbu a skutky lásky, ke kterým jsme v postě pozváni, máme znovu vykročit na cestu vedoucí k životu. Máme si znovu uvědomit, že naše vlast je v nebi. A máme v sobě znovu objevit naši touhu po Bohu, po Jeho spáse, po Jeho blízkosti a Jeho lásce.

 Je pro nás, milí bratři a sestry, asi mnohem snazší než pro filipské křesťany si tuto touhu nechat v sobě přehlušit něčím jiným. Můžeme mnohem spíše než oni podléhat pokušení mít zájem jen o pozemské věci: o všechny ty nabízející se příjemnosti života, o bezbřehou škálu možností, jak si jej vyplnit. Pokud má ale křesťanská nauka o člověka pravdu, pak nás všechny tyto věci nemohou zcela uspokojit; nemohou utišit touhu naší duše po smyslu, po plnosti života a lásky. Všechny tyto skutečnosti jsou konečné, ale člověk je stvořen k nekonečnu.

Ježíš v dnešním evangeliu se ukazuje ve slávě, a předjímá tak své konečné oslavení o Velikonocích. Ukazuje se svým třem učedníkům, a ukazuje se i nám, aby nám ukázal, že nejhlubší touha našeho srdce není iluze. Ježíš ve slávě je pro nás povzbuzením k tomu, co říká svatý Pavel na konci dnešního úryvku: stůjte v Pánu pevně, milovaní. Kéž nám letošní půst pomůže, abychom stáli pevně v Pánu, a aby naše touha po něm zůstala živá.