sobota 9. února 2019


5. neděle v mezidobí C 2019


1. ČTENÍ Iz 6,1-2a.3-8

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Toho roku, kdy zemřel král Uzijáh, viděl jsem sedět Pána na vysokém a vznešeném trůnu, lem jeho (roucha) naplňoval svatyni. Nad ním se vznášeli serafové.
    Jeden volal na druhého: "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy." Čepy prahů se chvěly tímto voláním a dům se naplnil dýmem.
    Tu jsem zvolal: "Běda mně, je se mnou konec! Vždyť jsem člověk nečistých rtů, mezi lidem nečistých rtů bydlím, a krále, Hospodina zástupů, jsem viděl svýma očima!"
    Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce měl rozžhavený kámen, který vzal kleštěmi z oltáře. (Tím) se dotkl mých úst a řekl: "Hle, dotklo se to tvých úst, zmizela tvá vina, smyt je tvůj hřích!"
    Pak jsem slyšel hlas Páně, jak praví: "Koho mám poslat, kdo nám půjde?" Řekl jsem: "Zde jsem, mne pošli!"


Žl 138(137),1-2a.2bc+3.4-5.7c-8 Odp.: 1c
Odp.: Budu ti hrát, Hospodine, před anděly.

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, žes vyslyšel slova mých úst. Budu ti hrát před anděly, vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu.
Odp.
Slavit budu tvé jméno pro tvou dobrotu a věrnost. Když jsem volal, vyslyšels mě, v mé duši jsi rozhojnil sílu.
Odp.
Budou tě oslavovat, Hospodine, všichni králové země, až uslyší slova tvých úst. Budou opěvovat Hospodinovy cesty: "Věru, veliká je Hospodinova sláva!"
Odp.
Zachraňuje mě tvá pravice. Hospodin pro mě dokončí, co začal. Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, dílo svých rukou neopouštěj!
Odp.


2. ČTENÍ 1Kor 15,1-11

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

    Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. Ona vás vede ke spáse, když se jí držíte přesně tak, jak jsem vám to kázal; jinak jste uvěřili nadarmo.
    Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem; že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pěti stům bratří najednou - většina z nich dosud žije, někteří však už zesnuli. Potom se zjevil Jakubovi, pak všem apoštolům. A po všech jako poslední jsem ho uviděl i já, nedochůdče.
    Ano, já jsem nejmenší z apoštolů; nejsem ani hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev. Ale Boží milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem. Ano, pracoval jsem do únavy daleko více než všichni ostatní. Vlastně ne já, nýbrž Boží milost se mnou.
    Ale ať už já, nebo oni: tak to kážeme a tak jste v to uvěřili.


EVANGELIUM Lk 5,1-11

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Když Ježíš stál u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy.
    Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajed' na hlubinu a spusťte sítě k lovení!" Šimon mu odpověděl: "Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě." Když to udělali, zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly.
    Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!" Zmocnil se ho totiž úžas - a také všech jeho společníků - nad tím lovem ryb, které chytili; stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi."
    Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním.
________________________________________________________________

Slůvko pro děti:
Kdyby Pán Ježíš povolal svatého Petra a jeho druhy k hlásání evangelia bez toho zázračného rybolovu, asi by mu řekli, že na něco takového nemají a že budou radši dál lovit ryby. Jenže když viděli ten zázrak, tak pochopili, že Ježíš má moc nejen k tomu, aby ulovili spoustu ryb, ale taky k tomu, aby je proměnil a udělal z nich apoštoly. Proto už se nebáli a šli hned za ním.

Milí bratři a sestry,
Nedávno za mnou přišel do zpovědnice u svaté Máří Magdaleny člověk, který mi říkal něco v tomto smyslu: Otče, já se tak snažím, chodím pravidelně do kostela, modlím se, ale Bůh se mi za to vůbec neodvděčil - mám pocit, že mám v životě smůlu, že nemám žádné dary, že se mi nic nepodařilo.  Skoro proto začínám ztrácet víru.
     Petr i ostatní rybáři, kteří vystupují v dnešním evangeliu, možná mohli mít po neúspěšném nočním rybolovu podobné pocity jako onen nešťastný penitent. Byli to zbožní židé; a jedním z podstatných prvků víry lidu Izraele bylo přesvědčení, že úspěch, blahobyt, dlouhý život a početná rodina jsou známkou Božího požehnání. Oni ale právě zažívají neúspěch. Když Ježíš vstoupil na jejich loďku, říkají mu: Mistře, celou noc jsme se lopotili, ale nic jsme nechytili. Rybaření byla Petrova profese, byl jistě zkušený, a musel dobře vědět, co má dělat, aby něco chytil; neúspěch musel být něčím, co rybáři rozhodně nečekali. Museli cítit obrovské zklamání, pocit prohry. Možná měli dojem, že Hospodin jim bezdůvodně a ze svého rozmaru nepožehnal. Museli být nazlobení na všechno možné: na sebe, na své druhy, na ryby, které nebyly tam, kde měly; a asi také na Boha Izraele.
     To, co pak udělá Ježíš, ale vysvětluje smysl Petrova neúspěchu. Můžeme zde najít podobnost s příběhem slepce z deváté kapitoly svatého Jana. Lidé jeho slepotu chápou přesně podle svého přesvědčení, že nemoc je trest za hřích, vlastně prokletí, protipól požehnání spravedlivého. Proto se také Ježíše ptají:  Mistře, zhřešil on nebo jeho rodiče, že se narodil slepý? Jenže Ježíš je vyvádí z omylu: Je slepý, aby se na něm projevily Boží skutky. Smysl slepoty se projevuje poté, co Ježíš slepce uzdraví. Slepota byla dopuštěna nikoli jako trest za hřích, ale proto, aby lidé byli vzápětí svědky znamení spásy.
     Neúspěch rybářů má podobný smysl: má otevřít v jejich mysli a srdci cestu k tomu, aby v něm přestali vidět prokletí, ale počátek velkého Božího skutku. A také aby poznali, že je třeba do všeho, co konají, pozvat Pána . A ještě víc, že je třeba konat věci na jeho Slovo – protože to pak bude činný On sám.
     Petr to naštěstí pochopil. Jeho dlouholetá praxe musela jistě být v rozporu s tím, co po něm Ježíš chtěl: pokud nic nechytili v noci, nechytí samozřejmě nic ani ve dne. Přesto Ježíšovu slovu uvěřil spíš než své vlastní zkušenosti - a byl svědkem zázraku. Ježíšovo slovo se naplnilo.
    Bůh nikdy nedopouští neúspěch nebo jiné trápení jen tak, jen z rozmaru - natož proto, že bychom ho nahněvali našimi hříchy.  Vzpomínám v této souvislosti na krátkou větu jedné italské sestry augustiniánky, kterou před více než deseti lety řekla nám bohoslovcům z Nepomucena:  Pán Bůh nedopouští na člověka těžkosti proto, aby ho trápil, ale aby ho naučil soucitu. Dnešní evangelium v sobě nese podobné poselství: Pán Bůh nedopouští neúspěch, aby nás trápil, ale abychom vnitřně pochopili a přijali jeho výrok o tom, že bez Něj nemůžeme činit nic.

Žádné komentáře:

Okomentovat