4. neděle v mezidobí C 2019

1. ČTENÍ Jer 1,4-5.17-19

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

    Za ( krále ) Jošíjáha Hospodin mě oslovil: "Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil.
    Přepásej svá bedra, vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu. Nelekej se jich, abych tě nezbavil odvahy před nimi.
    Já totiž dnes udělám z tebe opevněné město, (železný sloup a) bronzovou zeď proti celé říši, proti judským králům a jejím knížatům, proti jejím kněžím i lidu země.
    Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě, neboť já budu s tebou - praví Hospodin abych tě vysvobodil."


Žl 71 (70),1-2.3-4a.5-6ab.15ab+17 Odp.: 15a
Odp.: Má ústa budou vyprávět o tvé spravedlnosti.

K tobě se utíkám, Hospodine, nechť nejsem zahanben navěky! Ve své spravedlnosti mě vyprosť a vysvoboď, nakloň ke mně svůj sluch a zachraň mě!
Odp.
Buď mi ochrannou skálou, pevností k mé záchraně, neboť tys moje skála a tvrz. Bože můj, vysvoboď mě z ruky bezbožného.
Odp.
Vždyť tys má naděje, Pane, má důvěra od mého mládí, Hospodine! V tobě jsem měl oporu od matčina lůna, od klína mé matky byls mým ochráncem.
Odp.
Má ústa budou vyprávět o tvé spravedlnosti, po celý den budu vyprávět o tvé pomoci. Bože, učils mě od mého mládí, až dosud hlásám tvé podivuhodné činy.
Odp.


2. ČTENÍ 1Kor 12,31-13,13

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Usilujte o dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu.
    Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal všechno, co mám, a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje.
    Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. (Láska) všecko omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží.
    Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné.
    Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když se však ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil. Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak (Bůh) poznává mne.
    Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.


EVANGELIUM Lk 4,21-30

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Ježíš promluvil v synagóze: "Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli." Všichni mu přisvědčovali, divili se milým slovům z jeho úst a říkali: "Není to syn Josefův?"
    Řekl jim: "Jistě mi připomenete přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! Udělej i tady ve svém domově to, o čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnau."
    Dále řekl: "Amen, pravím vám: Žádný prorok není vítaný ve svém domově. Říkám vám podle pravdy: Mnoho vdov bylo v izraelském národě za dnů Eliášových, kdy se nebe zavřelo na tři léta a šest měsíců a nastal velký hlad po celé zemi; ale k žádné z nich nebyl poslán Eliáš, jen k vdově do Sarepty v Sidónsku. A mnoho malomocných bylo v izraelském národě za proroka Elizea, ale nikdo z nich nebyl očištěn, jenom Náman ze Sýrie."
    Když to slyšeli, všichni v synagóze vzplanuli hněvem. Zvedli se, vyhnali ho ven z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo vystavěno jejich město, aby ho srazili dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál.

_________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti: 

Milé děti, Pán Ježíš napřed lidi na bohoslužbě v nazaretské synagóze svým kázáním potěšil – divili se milým slovům z jeho úst – jenomže potom je pěkně naštval. Možná si řekli, že je nemá rád, když jim takové věci říká. Jenomže my víme dobře, že Ježíš má rád všechny lidi. Je to asi podobné jako s vaším tatínkem a maminkou: taky vám někdy řeknou věci, které vás potěší, ale někdy taky něco, co vás nepotěší. Ale vy víte, že vás mají rádi - a že by neudělali dobře, kdyby vám občas nepříjemnou věc neřekli. Sice se něco takového těžko poslouchá, ale vede nás to nakonec k dobru.

Milí bratři a sestry,

   V prvním čtení Hospodin oslovuje budoucího proroka Jeremiáše a oznamuje mu jeho poslání zvěstovat Boží slovo – mluv k nim vše, co Ti přikážu. Zároveň se Jeremiáš dozvídá, že jeho prorocké poslání ( které si nevybral, byl do něj doslova vržen) mu přinese trápení, že jeho prorokování narazí na odpor. Celý další text knihy Jeremiáš dává tomuto slovu za pravdu – prorok si kvůli svému poslání vytrpí své.

    Něco podobného se opakuje v evangeliu: Ježíš káže v nazaretské synagóze Boží slovo, a to poprvé narazí na odpor. Naladění ve shromáždění se změní z okamžiku na okamžik. Už se nikdo nediví Ježíšovým milým slovům, ale lidé vzplanuli hněvem. V naší době a kultuře by lidé možná demonstrativně odešli nebo by Ježíše vypískali – nazaretští ho však chtějí rovnou svrhnout ze srázu. Je to první náznak toho, že Ježíše bude nakonec jeho hlásání opravdu stát život.

     Mezi těmito dvěma dramatickými čteními je vložena Velepíseň na lásku z 1. listu Korintským. A jako by tam vůbec nepatřila, jako by se k oněm ostatním čtením ani nehodila, jako by říkala něco úplně jiného. Když bychom znovu pročítali seznam vlastností, které podle svatého Pavla má opravdová láska mít, a pak bychom je vztáhli na první čtení i na evangelium, asi by to příliš nesouhlasilo. Nevypadá to, že Hospodin je vůči Jeremiášovi shovívavý, nevypadá to, že by Ježíš byl vůči svým nazaretským spoluobčanům příliš dobrosrdečný, ani že by všechno omlouval.

     Toto napětí mezi dnešními čteními nám připomíná podobné napětí, přítomné v našem křesťanském životě a v našem hledání Boha. Věříme v Boha, který je Láska, ale zároveň to v mnoha životních situacích nezakoušíme; někdy se nám neodbytně vkrádá myšlenka, že kdyby nás Bůh měl opravdu rád, nedopustil by přece to či ono. Pokud se chceme alespoň trochu přiblížit tajemství Boží lásky, nemůžeme jinak než postupovat ‚zdola nahoru‘ – musíme vždycky vycházet z naší lidské zkušenosti s láskou druhých: láskou rodičů, s láskou manželskou, s lidským přátelstvím. Jenže právě na pozadí této zkušenosti s lidskou láskou poznáváme, jak je Boží láska jiná - a někdy, zdá se, v přímém rozporu s tím, co pod pojmem ‚láska‘ spontánně chápeme. Jednoduše řečeno, Velepíseň na lásku z prvního listu Korintským naší zkušenosti s lidskou láskou dobře odpovídá – proto je tento text tak oblíbený třeba na svatbách, a oslovuje i nevěřící. Ovšem trápení, které Hospodin způsobil Jeremiášovi, protože si ho bez jeho souhlasu vybral za proroka, se nám už se zkušeností lidské lásky dává do souladu dost těžko. A pokud by pro nás byla Boží láska něčím takto neproniknutelným a nepochopitelným, těžko bychom na ni mohli odpovídat naší láskou – spíš bychom se jí asi báli.

     Tento rozpor v našem hledání a pochopení toho, co je Boží láska, má naštěstí řešení. Bůh se totiž v Ježíši stal člověkem. Skrze Ježíšovo vtělení nám už Boží láska nemusí připadat úplně jiná, protože Bůh nás v Ježíši Kristu miluje lidským srdcem, lidskou láskou, právě tou, se kterou máme zkušenost od počátku našeho života v mateřském lůně - snad jen s tím rozdílem, že láska Ježíšova a pak také láska jeho Matky je očištěna od pokřivení prvotní vinou.  Ježíšova láska je božská – tajemná a neuchopitelná – ale zároveň také zcela a plně lidská. Proto pro nás není něčím neznámým. A proto se jí také můžeme beze strachu odevzdat.