17. neděle v mezidobí B 2018

1. ČTENÍ 2 Král 4, 42-44

Čtení z druhé knihy Královské.

   Nějaký člověk přišel z Bál Šališa a přinesl v chlebníku Božímu muži (Elizeovi) chléb z prvotin, dvacet ječných chlebů a jídlo z rozdrcených čerstvých zrn. Elizeus řekl (svému služebníku): "Dej to lidem, ať se najedí!" Služebník mu odpověděl: "jak mám tohle dát stovce lidí?"
   Elizeus řekl: "Dej to lidem, ať se najedí, neboť tak praví Hospodin: Budou jíst, a ještě zbude." Dal jim to tedy, najedli se, a ještě zbylo podle Hospodinova slova.


Žl 145 (144), 10-11. 15-16. 17-18 Odp.: srv. 16 

Odp.: Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine.

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí! Ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle.
Odp.
Oči všech doufají v tebe a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. Otvíráš svou ruku a sytíš vše živé s laskavostí.
Odp.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají; všem, kdo ho vzývají upřímně.
Odp.


2. ČTENÍ Ef 4, 1-6

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

Bratři a sestry!
    Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje.
    Jen jedno je (ono tajemné) tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.

EVANGELIUM Jan 6, 1-15

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Ježíš odešel na druhou stranu moře Galilejského neboli Tiberiadského. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky.
    Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?" To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat.
    Filip mu odpověděl: "Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo."
    Jeden z jeho učedníků - Ondřej, bratr Šimona Petra mu řekl: "Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co to je pro tolik lidí?" Ježíš řekl: "Postarejte se, ať se lidé posadí!" Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.
    Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: "Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!" Sebrali je tedy, a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů. Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: "To je jisté ten Prorok, který má přijít na svět!"
    Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám.

Slůvko pro děti:

Milé děti,

dneska znovu vidíme, jak Pán Ježíš umí z malých věcí dělat velké: na začátku je nějaký malý kluk, který má trošku jídla (ty ječné chleby vypadaly jako placky a jeden byl na váhu mnohem menší než chléb, který si dnes koupíme v obchodě). Na konci se nají spousta lidí a ještě zbude. Jenže to Pán Ježíš může udělat jenom pod jednou podmínkou – že to málo, co máme, si nenecháme pro sebe, ale dáme mu to.

Milí bratři a sestry,

   Dnešní evangelium o rozmnožení chleba není pouze popisem zázraku. Dvě místa v něm jasně odkazují k tomu, že je to předobraz daru Eucharistie; je to jednak uvozující věta Bylo krátce před velikonočními svátky a poté také gesto, které Ježíš nad chlebem koná: vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím.

   Něco velmi podobného se stane za chvilku: děti – nebo někdo jiný – přinesou k oltáři několik oplatek bílého chleba a trošku vína, a po slovech proměňování se z nich stane pokrm pro život věčný. My dáváme to maličko, co máme – jako onen chlapec v evangeliu – a Ježíš to svou mocí proměňuje v něco nekonečně většího – totiž v sebe sama. A poté to proměněné rozdává, abychom žili.

   Abychom dobře pochopili poselství dnešního evangelia, je důležité si připomenout, co má celé shromáždění konat, když se nesou k oltáři dary chleba a vína. Měli bychom v tu chvíli zároveň na obětní misku v duchu vložit všechno, co neseme v srdci: všechny naše radosti i starosti, všechno dobré, co jsme vykonali, i to, co se nám nepodařilo; to nač právě myslíme, to, čeho se obáváme, a vůbec úplně všechno: nic není pro Pána příliš malé nebo příliš málo vznešené.

   Není to maličkost, u které bychom si mohli říci, že když zrovna zapomeneme, nic se nestane. Takové odevzdání je vrcholně důležité. Když si všechny tyto věci necháme pro sebe, zůstanou takové, jací jsme my: malé a pouze lidské, přesně takové, jak je na začátku vidí apoštol Ondřej: je tu sice jeden chlapec, a něco málo k jídlu má, ale co je to pro tolik lidí? Je to úplně stejné jako s chlebem a vínem: kdybychom je nepřinesli a nedarovali, zůstanou tím, čím jsou – pšeničnou oplatkou a troškou přírodního vína. A tak by to bylo se vším, co bychom Ježíši nepřinesli a neobětovali - ať už proto, že nechceme, že se bojíme, nebo že si myslíme, že něco takového by přece Pán nepřijal. Naše láska by byla nedokonalá; naše neodevzdané starosti by nám mohly přerůst přes hlavu a uvést nás do zoufalství, neboť bychom s nimi zůstali sami.

   Když ale toto vše Ježíši darujeme, spolu s dary chleba a vína, stává se to v jistém smyslu Eucharistií. Ježíš do toho všeho vstupuje a je v tom skutečně přítomen. A silou své božské lásky to přetváří: všechno zlo ničí a z malého dobra dělá nekonečně velké. Všechno proměňuje ve zdroj života - pro nás, pro naše blízké i pro celý svět.