15. neděle v mezidobí B 2012

1. ČTENÍ Am 7, 12-15

Čtení z knihy proroka Amosa.

 
    Amasjáh, kněz v Betelu, řekl Amosovi: "Vidoucí, seber se a uteč do judské země, tam se živ a tam prorokuj! V Betelu už prorokovat nesmíš, neboť zde je králova svatyně a říšský chrám."
   Amos odpověděl Amasjáhovi: "Nebyl jsem prorok ani prorocký učedník, byl jsem pastýř a pěstitel smokvoní. Hospodin mě vzal od stáda a řekl mi: Jdi a prorokuj mému izraelskému lidu!"


Žl 85 ( 84 ), 9ab + 10. 11-12. 13-14 Odp.: 8a
Odp.: Pane, ukaž nám své milosrdenství!

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: jistě mluví o pokoj i pro svůj lid a pro své svaté. Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
Odp.
Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj. Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.
Odp.
Hospodin též popřeje dobro a naše země vydá plody. Spravedlnost bude ho předcházet a spása mu půjde v patách
Odp.


2. ČTENÍ Ef 1, 3-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

    Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění; v lásce nás ze svého svobodného rozhodnutí předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí pro zásluhy svého milovaného Syna.
    V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost, kterou nám tak bohatě projevil s veškerou moudrostí a rozumností: seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, jak se mu to líbilo a jak si to napřed sám u sebe ustanovil, až se naplní čas pro dílo spásy: že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi. A skrze něho jsme se stali Božím majetkem, jak jsme k tomu byli předem určeni úradkem toho, který všechno působí podle rozhodnutí své vůle. Tak máme sloužit k tomu, aby se šířila chvála o jeho božské velebnosti, my, kteří jsme už dříve kladli své naděje do Mesiáše.
    Skrze něho se dostalo i vám potvrzení od slíbeného Ducha svatého, když jste přijali slovo pravdy, radostnou zvěst o své spáse, a když jste v něho uvěřili. Duch je zárukou, že nám jednou připadne dědictví. Tak se dovrší naše vykoupení, protože si nás Bůh získal jako svůj majetek, abychom sloužili ke chvále jeho božské velebnosti.


EVANGELIUM Mk 6, 7-13

Slova svatého evangelia podle Marka.

    Ježíš zavolal svých Dvanáct, začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy.
    Nařídil jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty.
    Řekl jim: "Když přijdete někam do domu, zůstávejte tam, dokud se odtamtud nevydáte zase dál. Když vás však na některém místě nepřijmou a nebudou vás chtít slyšet, při odchodu odtamtud si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim."
    Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Jako minulou neděli, i dnes je v prvním čtení řeč o povolání proroka. Kněz Amasjáh považuje nepohodlného proroka Amose za jednoho z těch, kteří se prorokováním živí: Seber se a odejdi do Judska, tam se živ a tam prorokuj. Jenže Amos ho vyvádí z omylu: Nebyl jsem prorok ani učedník proroka, byl jsem pastýř a pěstitel smokvoní.Hospodin mne vzal od stáda a řekl mi: Jdi a prorokuj mému izraelskému lidu. Amos není prorokem vlastní volbou, nikdy by si něco takového nevybral. Člověk, který je pastýřem a pěstitelem stromů, asi nemá povahu na to, aby mu neustále šlo o život, protože říká nepohodlné věci. Jeho prorokování není něco, co by ho bavilo nebo mu přinášelo slušné živobytí, nebo něco, co dělá, protože se tomu vyučil a má k tomu předpoklady. Hospodin mne vzal od stáda a řekl mi: Jdi a prorokuj.

Tento starozákonní příběh o povolání proroka - a není výjimečný, spíš typický - nás může vyděsit. Jako by si nevyzpytatelný Hospodin vybral nevinnou oběť, která žije slušný a poklidný život, a zničehonic ji bez předchozího varování a školení vrhne do něčeho, co jí přinese minimálně problémy a v horším případě smrt.  A jistě nám může v tuto chvíli vytanout na mysl i potlačovaná obava z toho, že by se něco podobného mohlo stát nám - že by tento nevyzpytatelný Bůh mohl vtrhnout do našeho klidného a spořádaného života, do toho, čím jsme, a na co jsme si zvykli, a obrátit to vzhůru nohama.

Jenže v novozákonní perspektivě se naštěstí pohled na věci zcela mění, nebo spíše projasňuje a vysvětluje. U sv. Pavla se stává naprosto zřejmým, že Bůh není nevyzpytatelný a povolání neznamená odcizení člověka sobě samému, nucení do něčeho, čím není a na co nemá. Naopak, souvisí s nalezením pravé a nejhlubší identity každého člověka, nezávislé na tom, co zrovna děláme nebo jaký obor jsme vystudovali. Ještě před stvořením světa si nás vyvolil, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce, ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. Přijmeme-li tato slova jako nejhlubší pravdu o každém jednotlivém z nás, pravdu o tom, že jsme skrze Krista Boží milované děti, objevíme sebe sama, a pak už se nemusíme bát, co že to Bůh s námi vlastně zamýšlí.

Věc samozřejmě není tak jednoduchá- nalézání této naší pravé totožnosti je otázkou víry a dlouhého hledání. Není to proces nikdy uzavřený, ani tehdy, jestliže jsme již nějaké konkrétní povolání v církvi přijali. Často může toto hledání sebe sama před Boží tváří procházet vážnými pochybnostmi a utrpením. Ale skutečnost, že jsme milovaní Boží synové a dcery, je zcela nezávislá na tom, jak se momentálně cítíme, a toto vědomí nám dodává ve všech zkouškách a pochybnostech sílu dál jít a hledat.