3. neděle adventní B 2017 

1. ČTENÍ Iz 61, 1-2a. 10-11

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

   Duch Pána, ( duch ) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto.
   Radostí jásám v Hospodinu, má duše plesá v mém Bohu, neboť mě oblé-kl v roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít své setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.


Lk 1, 46-48a. 48b-50. 53-54 Odp.: Iz 61, l0b
Odp.: Můj duch jásá v mém Bohu!

Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení,
Odp.
že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.
Odp.
Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Sol 5, 16-24

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry!
   Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte (Bohu). Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši.
   Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností.
   Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolává, a on to také splní.


EVANGELIUM Jan 1, 6-8. 19-28

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle.
   A toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?" Vyznal to a nezapřel. Vyznal: "Já nejsem Mesiáš." Zeptali se ho: "Co tedy jsi? Eliáš?" Řekl: "Nejsem."
   "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne."
   Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?"
   Řekl: "Já jsem hlas volajícího na poušti: 'Vyrovnejte cestu Pánu', jak řekl prorok Izaiáš."
   Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?"
   Jan jim řekl: "Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánku." To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Zkusme si představit, že by se dnešní evangelium odehrávalo dnes. Kolem Jana Křtitele se děje něco zajímavého. Jeho výstřední způsob oblékání a stravy a také to, co hlásá, přitahuje pozornost a lidé hoří zvědavostí, kdo že to vlastně je. Pravděpodobně by k němu dnes neposlali náboženské představitele, ale investigativní žurnalisty, vyzbrojené mikrofony a kamerami. A výsledek by byl rozhodně naprosté fiasko - lidé by si při sledování pořadu, například Máte slovo s Janem Křtitelem, klepali na čelo, že se ten člověk vůbec nezviditelnil, že se neumí prosadit, neumí prezentovat své ideje, že se podceňuje, že je to typický loser, a že nemá v dnešní společnosti šanci. A s mediálním zájmem by byl konec.

Jan Křtitel nemá nejmenší potřebu se zviditelňovat, i když se mu kněží a levité snaží opakovaně pomoci:  Jsi Eliáš? Jsi ten Prorok? Janova pokora dokonce jakoby ani neodpovídala tomu, co o něm říká sám Ježíš - ten jej v 17 kapitole Mt přece jen ztotožní s Eliášem, jenž má podle slov proroka Malachiáše znovu přijít a zvěstovat Mesiášův příchod.

Na ono neodbytné Kdo jsi? nakonec Křtitel odpovídá slovy Jsem hlas volajícího na poušti. Blahoslavená Matka Tereza z Kalkaty se podobně vyjadřovala sama o sobě, když říkala, že je jen perem v Boží ruce.

Tato hluboká pokora, která vypadá až nemístně, však velmi hluboce souvisí s onou ctností (či, chcete-li, životním pocitem), která je dnes ve středu naší  pozornosti - totiž s radostí. Lidé po ní touží, a přece jí je jako šafránu, právě proto, že tam, kde se každý chce prosadit a seberealizovat, sama od sebe umírá. V dnešních čteních Maria ve svém Magnificat a Hospodinův služebník ve Třetím Izajášovi jásají radostí, která pramení z pokory a z vědomí Boží blízkosti. Můj duch jásá v Hospodinu, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Maria prožívá čistou a intenzívní radost, protože v ní ani trochu nepůsobí touha se zviditelnit a prosadit. A jistě máme tuto zkušenost i sami - pociťujeme čistou radost, když se nám podaří zbavit se otroctví závisti druhým, otroctví zoufalé touhy po slávě, otroctví bezohledné cesty na výsluní, která je dlážděna neštěstím a ponížením druhých lidí. Když se nám daří nevnímat svět jako globální kolbiště, ale jako místo společného přebývání bratří a sester. A naopak, když se k tomu všemu necháme svést, opravdová radost z našeho srdce mizí a - jak kdysi správně poznamenal otec Tomáš Halík - musíme si ji nahradit šidítkem zábavy. Kéž nám všem zbytek adventní doby pomůže připravit radosti cestu do našeho srdce - a nejen té vánoční.