1. neděle adventní B 2017

1. ČTENÍ Iz 63, 16b-17. 19b; 64, 2b-7

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Ty, Hospodine, jsi náš otec, "náš vykupitel" je tvoje dávné jméno. Proč jsi nám dal, Hospodine, zbloudit z tvých cest, srdci dal ztvrdnout, abychom před tebou neměli bázeň? Usmiř se kvůli svým služebníkům, pro kmeny, které jsou ti vlastní! Kéž bys protrhl nebe a sestoupil! Před tvou tváří by se rozplynuly hory.
    Sestoupil jsi, a před tvou tváří se rozplynuly hory.
    Od věků (nikdo) neslyšel, k sluchu (nikomu) neproniklo, oko nespatřilo, že by Bůh, mimo tebe, (tak) jednal s těmi, kdo v něho doufají. Zastáváš se těch, kdo jednají spravedlivě, kdo pamatují na tvé cesty.
    Hle, ty ses rozhněval, protože jsme hřešili, odedávna jsme žili nevěrně. Byli jsme všichni jak poskvrnění, jak špinavý šat byl každý náš dobrý skutek. Zvadli jsme všichni jak listí, nepravost nás unášela jak vítr. Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul, neboť jsi před námi skryl svoji tvář, nepravosti jsi nás vydal napospas.
    A přece, Hospodine, ty jsi náš otec! My hlína jsme - ty jsi nás hnětl, dílo tvé ruky jsme všichni!

Žl 80 (79), 2ac+3b. 15-16. 18-19 Odp.: 4
Odp.: Bože, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spasení.

Slyš, Izraelův pastýři, skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby, probuď svou sílu a přijď nás zachránit!
Odp.
Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, výhonek, který sis vypěstoval!
Odp.
Ať je tvá ruka nad mužem po tvé pravici, nad člověkem, kterého sis vychoval. Už od tebe neustoupíme, zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Kor 1, 3-9

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!

    Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
    Neustále za vás děkuji svému Bohu pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši. Neboť v něm jste v každém ohledu získali bohatství všeho druhu, jak v nauce, tak v poznání. Vždyť přece svědectví o Kristu bylo u vás jako pravé dokázáno, takže nejste pozadu v žádném Božím daru; jen ještě musíte vytrvale čekat, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. On vám také dá, že vytrváte až do konce, takže budete bez úhony v onen den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je Bůh, a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!

EVANGELIUM Mk 13, 33-37

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den. Je to podobně jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci, a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer, nebo o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte.
    Co říkám vám, říkám všem: Bděte!"

_________________________________________________________________________________

   Milí bratři a sestry,

   Právě začínající advent nám připomíná, že čekání na příchod Pána je základním prvkem naší křesťanské existence - a to nejen ve smyslu idylického očekávání Vánoc, tedy prvního příchodu Krista skrze Vtělení a narození, s postupným zapalováním svíček na adventním věnci. Je to také očekávání jeho příchodu na konci času, kdy se zcela uskuteční Boží království -jak vyznáváme při aklamaci Tajemství víry: Tvou smrt zvěstujeme, Tvé vzkříšení vyznáváme, na Tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste. Dnešní Boží slovo nás může přivést k úvaze o tom, jak tento rozměr našeho křesťanství vlastně prožíváme, jaký máme přitom, řekli bychom, životní pocit.

Ježíš nás v evangeliu varuje před něčím, čím jsme v současné době poměrně značně ohroženi- tedy, že na toto očekávání úplně zapomeneme a že usneme.  Že se totiž utopíme se ve věcech, které absolutizují naši bytí a konání zde a nyní, v tomto světě. Že se staneme podobnými hlavní postavě oné překrásné moravské lidové balady Byltě jeden člověk, kterou zaznamenal František Sušil a která zřejmě vychází z evangelního podobenství o boháči a stodolách. Tento jeden člověk, bohatý sedlák, jde obhlídat obilí - dívá se na svá pole a těší se z toho, jak se mu urodilo - Obilíčko moje, jež jsi tak moc pěkné. Jenže pak ho potká smrt a říká mu, že musí jít s ní  - a sedlák se zoufale a naivně brání. Nech mne milá smrti, mám já co činiti, dám já ti peněz dosti, co můžeš unésti. Je tak zakotven ve svém konání, ve svých plánech do budoucna a ve svém úspěchu - podobně jako my dnes - že není schopen tuto proměnu svého bytí akceptovat, ale stejně musí… Zanechaj obilé, stroj se v rúcho bílé, už ty musíš jíti, všechno opustiti, říká mu smrt.

První čtení, které známe z rorátních zpěvů, ukazuje naprosto jiný pocit tváří v tvář očekávání příchodu Páně - horoucí touhu, která pramení z pokorného a pravdivého poznání opravdové situace člověka před Bohem - ne jako někoho, kdo má úspěch, sebevědomí a plány do budoucna, ale jako někoho, koho vystihují tato slova: Proč jsi nám dal, Hospodine, zbloudit z tvých cest, srdci dal ztvrdnout, abychom před tebou neměli bázeň? Hle, ty ses rozhněval, protože jsme hřešili, odedávna jsme žili nevěrně. Byli jsme všichni jak poskvrnění, jak špinavý šat byl každý náš dobrý skutek. Zvadli jsme všichni jak listí, nepravost nás unášela jak vítr. Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul, neboť jsi před námi skryl svoji tvář, nepravosti jsi nás vydal napospas.

Jsou, milí bratři a sestry, životní situace, kdy tato slova pociťujeme jako naprosto a hmatatelně pravdivá. Poznáváme naši bídu, tvrdost našeho srdce i srdce druhých lidí, deficit v lásce. Poznáváme bezvýchodnost a neřešitelnost některých problémů, jsme bezradní a ve slepé uličce. Naše optimistické přesvědčení, že všechno je řešitelné lidskými projekty, se ukazuje jako naivní.

A právě v takové chvíli může ze srdce spontánně vytrysknout ona touha po tom, aby On prolomil nebesa a přišel. Zakoušíme, zcela konkrétně a osobně, že konečné řešení je jedině v tom, aby Pán vstoupil již definitivně a zcela do našeho světa, aby konečně zrušil vládu zla a nastolil Boží království v plnosti.