3. neděle v mezidobí A 2017

1. ČTENÍ Iz 8, 23b-9, 3

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    V první době ponížil Hospodin zemi Zabulon a zemi Neftali, v poslední době však oslaví Mořskou cestu, kraj za Jordánem, Galileu pohanů.
    Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. Dáváš mnoho jásotu, zvětšuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist.
    Neboť jařmo, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjanských dnů.


Žl 27 (26), 1. 4. 13-14 Odp.: 1a

Odp.: Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
Odp.
Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám.
Odp.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, bud' silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 1, 10-13. 17

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

    Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista:
Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte.
    Lidé z Chloina domu mi totiž o vás oznámili, moji bratři, že se mezi sebou hádáte. Mluvím o tom, že každý z vás říká (něco jiného) : "Já držím s Pavlem!", "já zase s Apollem!", "a já s Petrem!", "já s Kristem!"
    Je Kristus rozdělen? Copak byl za vás ukřižován Pavel? Nebo jste byli ve jménu Pavlově pokřtěni?
    Neposlal mě totiž Kristus křtít, ale kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti.


EVANGELIUM Mt 4,12-23

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše:
    'Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině stínu smrti.'
    Od té doby začal Ježíš hlásat: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království."
    Když se ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí." Oni hned nechali sítě a následovali ho.
    A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry, Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. Oni hned nechali loď i otce a následovali ho.
    Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium o (Božím) království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Můžeme se trochu zamyslet nad tím, co Ježíš říká Petrovi, Ondřejovi, Jakubovi a Janovi: udělám z vás rybáře lidí. Když někdo chytí rybu, tak to pro ní není moc dobré – většinou, pokud ji rybář zase nepustí, tak skončí na pekáči. Takhle by se asi nikdo z nás nechtěl nechat chytit. Takže možná by bylo lepší říct, že Ježíš zve k tomu, aby apoštolové byli záchranáři – kteří tahají lidi z vody, ve které by se jinak utopili. Apoštolové mají Ježíši pomáhat, aby se lidé dostali z toho, v čem by se mohli utopit – z vlastního hříchu a zla.

Milí bratři a sestry,

V dnešním evangeliu najdeme mimo jiné popis prostředí, ve kterém Ježíš začíná svou veřejnou činnost hlásání evangelia a uzdravování. Nazaret je Ježíšův domov, místo jeho skrytého života. A ten nyní Ježíš opouští a usazuje se v Galileji při moři.

Galilea pohanská - gelil-ha-gojim - je místo na okraji, s velkým podílem pohanského obyvatelstva, z pohledu obyvatel Jeruzaléma a Judeje podezřelé místo, dnes bychom řekli ‚špatná adresa‘, které je lépe se vyhnout.

Důležitá je v tomto smyslu také nenápadná poznámka, že se Ježíš usadil při moři - v celém Starém Zákoně je moře obraz chaosu a smrti. Na rozdíl od obyvatel Sidónu, tedy Féničanů, se Izraelité velkého množství vody báli a na Středozemní moře se vůbec nepouštěli, pěstovali pouze rybolov na Galilejském jezeře-a i to bylo pro ně riskantní a nevděčné povolání. Nebezpečí vodních spoust je velmi sugestivně popsáno například v Žalmu 69: Zachraň mne, Bože, neboť vody mi pronikly k duši. Zapadl jsem do hluboké jámy a nemám, oč bych se opřel nohou. Z hlubin bezedných k Tobě volám.

A do tohoto prostředí a situace jde Ježíš vnášet světlo, jak bylo předpovězeno u Izajáše v prvním čtení. Podle lidské logiky bychom spíš počítali s tím, že jako Mesiáš půjde hned hlásat do Jeruzaléma, do centra, protože kdo není ve středu zájmu, nemá šanci svoje myšlenky prosadit. Ježíš ale jde do země na okraji, do míst podezřelých, temných a nebezpečných. Je to první náznak toho, co se pak táhne jako červená nit celými evangeliem a poté dějinami církve a co naposled zazářilo v životě lidí jako svatá Matka Tereza, Abbé Pierre nebo Guy Gilbert, a co je koneckonců i důrazem pontifikátu papeže Františka. Ježíš přináší světlo tam, kde je největší temnota, bída a ohrožení hříchem.

Jistě nejde o to, abychom se všichni sebrali a jako Matka Tereza šli mezi ty nejchudší a nejzanedbanější, protože to je věc, která je také otázkou specifického povolání v rámci společenství církve. Výpověď dnešního evangelia nás však může alespoň usvědčit z toho, že my z těchto temných míst máme spíše strach. A nejde jenom o to, že po setmění raději nejdeme pěšky po Bratislavské ulici nebo Cejlu. Máme strach i z temných a problematických míst v přeneseném slova smyslu - z propastných hlubin chaosu a smrti, které se skrývají v duši našich blízkých i v nás samých.  Víme o nich, ale tváříme se často, že nejsou, že je všechno v pořádku, a jsme mistry v jejich maskování krásným zevnějškem. Bojíme se, co by se stalo, kdybychom se s nimi konfrontovali tváří v tvář, bojíme se, že by nás tato temnota, která v nás dříme, pohltila a zničila. A naše obava by byla naprosto oprávněná, pokud bychom se chtěli spoléhat jen na naše lidské síly.

My jsme ale ve křtu s Ježíšem spojeni, a Ježíš do těchto temných míst chce jít, chce do nich vnést světlo své lásky, jako do Galileje pohanů, jako do kraje u temného a hlubokého moře. Jenom tehdy, když Jeho do nich necháme vstoupit, dokážeme přestat mít strach a podílet se s Ním na jejich proměnění.