25. neděle v mezidobí B 2015

1. ČTENÍ Mdr 2, 12a. 17-20

Čtení z knihy Moudrosti.

Bezbožníci řekli: "Číhejme na spravedlivého, podívejme se, zda jsou pravdivá jeho slova, zkusme, jak to s ním skončí.

   Je-li spravedlivý Božím synem, Bůh se ho ujme a vysvobodí ho z ruky protivníků. Zkoušejme ho soužením a trápením, abychom poznali jeho mírnost a přesvědčili se o jeho trpělivosti. Odsuďme ho k hanebné smrti, zda nalezne ochranu, jak říká."

Žl 54 (53), 3-4. 5. 6+8 Odp.: 6b

Odp.: Pán mě udržuje naživu.

Bože, zachraň mě pro své jméno, svou mocí mi zjednej právo! Bože, slyš moji modlitbu, popřej sluchu slovům mých úst!

Odp.

Neboť povstali proti mně zpupní lidé, násilníci mi ukládali o život, na Boha nebrali ohled.

Odp.

Hle, Bůh mi pomáhá, Pán mě udržuje naživu. Budu s radostí přinášet oběti, chválit tvé jméno, Hospodine, že je dobré.

Odp.

2. ČTENÍ Jak 3, 16-4, 3

Ti, kdo usilují o pokoj, rozsévají v pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost.

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

Milovaní!

   Kde vládne nevraživost a sobeckost, tam je zmatek a kde jaká špatnost. Moudrost shora je však především čistá, dále pokojná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná ani pokrytecká. Ti, kdo usilují o pokoj, rozsévají v pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost.

   Z čeho vznikají války, z čeho boje mezi vámi? Jen z vašich žádostí, které bojují ve vašich údech. Žádáte, ale nemáte; zabíjíte a nenávidíte, a přesto nemůžete dosáhnout ničeho; bojujete a válčíte, ale nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte, a nic ne-dostáváte, protože prosíte špatně: chcete to potom rozplýtvat na své rozkoše.

EVANGELIUM Mk 9, 30-37

Slova svatého evangelia podle Marka.

   Ježíš a jeho učedníci sestoupili s hory a procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. Poučoval totiž své učedníky a říkal jim: "Syn člověka bude vydán lidem do rukou, a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane." Oni však té řeči nerozuměli, ale báli se ho zeptat.

   Potom přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, zeptal se jich: "O čem jste cestou rozmlouvali?" Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší.

   ( Ježíš ) se posadil, zavolal si svých Dvanáct a řekl jim: "Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech."

   Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl jim: "Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal."

-----

Milí bratři a sestry,

V dnešním druhém čtení se setkáváme s dvěma naprosto protichůdnými skutečnostmi, postavenými vedle sebe: je to jednak moudrost shora- ta je, slovy Jakubova listu čistá, pokojná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků. Na druhé straně stojí to, z čeho vzniká pravý opak: Jakub to nazývá žádosti, které bojují ve vašich údech-tedy porušené lidství, se všemi jeho vnitřními napětími a rozpory, tendencí ke zlu a sobectví.  Druhé čtení vyjmenovává plody obou skutečností - ti, kdo usilují o pokoj, jej také kolem sebe rozsévají. To druhé nevede k ničemu, je to naprosto nekonstruktivní. Zabíjíte a nenávidíte, a přesto nemůžete dosáhnout ničeho.

V prvním čtení pak jakoby došlo ke střetu těchto dvou směřování člověka: Zlo a sobectví vedle sebe spravedlnost nesnesou, vlastně nevěří, že by vůbec nějaká mohla existovat. Jejich záměr ‚vyzkoušet spravedlivého‘ a poznat, zda je Bůh jeho ochráncem, je vlastně ironií - dopředu se zde tuší, že hrubá síla opět zvítězí, že se vyplatí být nespravedlivý a bezbožný.   Hlavní důvod není spravedlivého vyzkoušet, ale vůbec ho odstranit.

První čtení je předobrazem toho, co Ježíš o sobě říká svým učedníkům - Syn člověka bude vydán do rukou lidí, a zabijí ho, ale za tři dny po své smrti vstane. Ježíš, vtělené Slovo, milost shůry, čistá, spravedlivá, plná dobrých skutků, se vydává do rukou lidem, Boží spravedlnost a svatost se setkává s oním temným v nás, s lidským zlem a sobectvím, které tuto Boží přítomnost, Boží spravedlnost a lásku nedokáží vedle sebe snést.

Neměli bychom, milí bratři a sestry, tento čelní střet dobra a zla vnímat mimo nás samotné, říkat si, že se nás to netýká, protože my už žijeme v silovém poli Ježíšovy lásky, patříme Mu, a snažíme se o dobro. Ale upřímně - neodhalí se právě při setkání s absolutní spravedlností a láskou Ježíšovou, která se nám vydává stejně do rukou i dnes - právě to, že v nás stále zbývá mnoho z oněch temnot? Ježíš se nám dává v Písmu a Eucharistii stejně konkrétně jako vydal sebe sama na Golgotě - každá mše svatá je zpřítomněním tohoto sebevydání. Když nám například zní Boží slovo až příliš náročně a tvrdě, když důrazně promlouvá do naší prostřednosti a pohodlnosti, necítíme také, že v záři světla Jeho lásky jsou to naše temnoty, které jeho Slovo nesnesou? A jak přistupujeme k daru Eucharistie? S jakou úctou, s jak čistým srdcem?

V každém úkonu kajícnosti přede mší svatou uznáváme, že nejsme lepší než adresáti listu Jakubova - on jej koneckonců psal křesťanské obci. Ale útěchou je nám jeho oslovení - Milovaní! Jsme milovaní, i když jsme na tom jako oni, jsou v nás i mezi námi boje, rozpory vnitřní i vnější, často neprosíme, protože žijeme v iluzi soběstačnosti, nebo prosíme o špatné věci, možná vypadající hezky, ale nevedoucí k dobrým koncům. A Ježíš se nám dává do rukou. Poděkujme Mu a znovu poprosme o to, aby nás dar Jeho lásky proměnil.