24. neděle v mezidobí  B 2012

1. ČTENÍ Iz 50, 5-9a

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
   Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět.
   Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou.
   Pán, Hospodin, mi však pomáhá, nebudu tedy potupen. Proto dávám ztvrdnout své tváři v křemen a vím, že nebudu zahanben. Blízko je můj obhájce! Kdo se chce se mnou přít? Postavme se spolu! Kdo je mým protivníkem? Ať přistoupí ke mně!
   Hle - Pán, Hospodin, mi pomáhá! Kdo mě odsoudí?


Žl 116 (114), 1-2. 3-4. 5-6. 8-9. Odp.: 9
Odp.: Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých. nebo: Aleluja.

Miluji Hospodina, neboť slyšel můj prosebný hlas, neboť naklonil ke mně svůj sluch v den, kdy jsem ho vzýval:
Odp.
Obepjaly mě provazy smrti, dostihly mě smyčky podsvětí, uvízl jsem v tísni a trýzni. Hospodinovo jméno jsem vzýval: "Ach, Hospodine, zachraň mi život!"
Odp.
Hospodin je milostivý a spravedlivý, Bůh náš je milosrdný. Hospodin chrání prosté lidi; pomohl mi, když jsem byl v bídě.
Odp.
Vždyť vysvobodil můj život ze smrti, mé oči ze slz, mé nohy z pádu. Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých.
Odp.

2. ČTENÍ Jak 2, 14-18

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.
   Co to pomůže, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra spasit? Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: "Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte se" - ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je jim to platné?
   Stejně tak je tomu i s vírou: když se neprojevuje skutky, je sama o sobě mrtvá. Ale někdo by mohl říci: "Ty máš víru, a já mám skutky." Ukaž mi tu svou víru, která je beze skutků! Já ti však ze svých skutků mohu dokázat svou víru.


EVANGELIUM Mk 8, 27-35

Slova svatého evangelia podle Marka.
   Ježíš vyšel se svými učedníky do vesnic u Césareje Filipovy. Cestou se ptal svých učedníků: "Za koho mě lidé pokládají?"
   Řekli mu: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za jednoho z proroků."
   Zeptal se jich: "A za koho mě pokládáte vy?" Petr mu odpověděl: "Ty jsi Mesiáš!"
   Tu je přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali. Potom je začal poučovat, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a po třech dnech že vstane z mrtvých. A mluvil o tom otevřeně.
   Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat. On se však obrátil, pohleděl na učedníky a pokáral Petra: "Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské."
   Zavolal si lidi i své učedníky a řekl jim: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho."

Milí  bratři a sestry

Dnešní evangelium končí slovy o ztrátě vlastního života pro evangelium. Až dnes vyjdeme z kostela, bude toto poselství konfrontováno se záplavou poselství naprosto opačných - všechno kolem nás, reklamy, média i druzí lidé - nám říká, abychom si svůj život co nejvíce chránili, abychom byli hlavně sami sebou a pracovali na vlastní seberealizaci. Protože jsme si na to už zvykli, Ježíšova slova nás pohoršují, zní nám jako něco, co jde proti zdravému lidskému rozumu. Hned se najdeme v Petrovi, který Ježíši rozmlouvá jeho způsob spásy světa  - vždyť je to kontraproduktivní, nic to neřeší a vede to jen k jeho vlastní destrukci. Jenže Ježíš Petrův zdravý rozum velmi prudce odmítá.

Než se však nad Ježíšovými slovy pohoršíme, neměli bychom přehlédnout, že toto jeho sebevydání nevisí ve vzduchu, ale je prožíváno v existenčním naladění pevné víry, naprosté důvěry a vědomí povolání od Otce. Je to téma, které prostupuje i prvním čtením a žalmem. V prvním čtením vidíme předobraz Ježíšova příběhu v postavě proroka. Vše začíná tím, že je prorok povolán-svoje poslání si nevybírá, ale Bůh mu ‚otvírá uši‘, dává mu zaslechnout svůj hlas. A prorok nejen slyší, ale také tento plán přijímá. Jeho poslání proroka mu nepřinese ani úspěch, ani seberealizaci, ale posměch a ohrožení života. Toto vše je však prožíváno v naprostém spolehnutí na Toho, který povolává. Prorok Bohu naprosto důvěřuje, ví, že je na jeho straně, že ho v jeho údělu neopustil. Blízko je můj obhájce. Hospodin mi pomáhá. Kdyby prorok tuto pevnou důvěru v Hospodina neměl, nikdy by své poslání nemohl vydržet.

V žalmu se vyskytuje podobný motiv: člověk v existenční nouzi, na hranici života a smrti,  volá k Bohu, a právě v této chvíli těžkostí zakouší pomoc, útěchu a radost. Přesvědčuje se o Jeho dobrotě a milosrdenství mnohem konkrétněji, než by tomu bylo v čase bez problémů.

Být tedy schopen Ježíše následovat tak, jak to slyšíme v dnešním evangeliu, předpokládá stále posilovat důvěru v Boží moc a Boží blízkost i v mém vlastním životě. Jinak člověk sama sebe zapřít nemůže, nikdy by to sám od sebe nedokázal. Všimněme si dobře, že Ježíš po výčtu všeho, co ho má postihnout, nezamlčuje apoštolům svoje vzkříšení. Bez něj by to celé nemělo vůbec žádný smysl. Kdyby po kříži nenásledovalo vzkříšení, je křesťanství negací života, jeho pravým opakem, právě tak, jak mu to vyčítal Nietzsche. Jen ve světle Vzkříšení mají smysl Ježíšova slova o tom, že kdo svůj život ztratí, zachrání si jej. A to neplatí pouze v celku křesťanova života, ale i ve všech jeho jednotlivostech, ve všech všedních problémech, i ve všech těžkých obdobích života. Jen ve světle víry ve Vzkříšení víme, že to všechno má smysl, že to není třeba vzdávat, že žádné naše trápení není zbytečné, pokud je Ježíši darujeme.