Slavnost sv. Cyrila a Metoděje 2015

PRVNÍ ČTENÍ Iz 61, 1 - 3a
Hospodin mě pomazal a poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
    Duch Pána, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny soužené, zarmouceným na Siónu dát věnec místo popela, olej radosti místo smutečního šatu, jásot místo malomyslnosti.


Žl 117 (116), 1. 2 Odp.: Mk 16, 15
Odp.: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium. nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina, všichni lidé, oslavujte ho, všechny národy.
Odp.
Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství a Hospodinova věrnost trvá navěky.
Odp.


DRUHÉ ČTENÍ 2 Kor 4, 1 - 2. 5 - 7
Kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaší služebníci.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
    Bratři!
    Když jsme pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. Nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. (Ale hlásáme) pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme každému lidskému úsudku před Bohem.
    Vždyť přece nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: 'Ať ze tmy zazáří světlo!', zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři.
    Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.

EVANGELIUM Lk 10, 1 - 9
Žeň je sice hojná, ale dělníků málo.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.    " Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám.
    V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!'

Milí bratři a sestry,

Tématem všech liturgických textů ke slavnosti svatých Cyrila a Metoděje je hlásání evangelia. V dnešní promluvě bych se chtěl zaměřit na druhé čtení ze druhého listu Korintským, které ukazuje na některá úskalí, se kterými se může setkat hlasatel Ježíšovy radostné zvěsti.

Svatý Pavel v první větě říká:     Když jsme pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. Pokušení malomyslnosti může být v dnešní době velmi veliké. Všude kolem sebe vidíme, že na křesťanství už evropská civilizace neslyší, a dokonce se často nechce přiznat ani k tomu, že ji po tisíce let formovalo. Vidíme, jak je obtížné předávat víru i ve vlastní rodině. Bylo by velmi snadné rezignovat, říct si, že už to nemá cenu, že protiproud sekularizace je příliš silný, a že mu nelze odolat, ať děláme co děláme. Svatý Pavel jistě není naivní optimista – na to si při svém vlastním hlásání evangelia zažil až příliš. Ale říká nám o tom, kde můžeme najít zdroj povzbuzení: nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milostivě pomáhá. Pavel má otevřené oči pro Boží pomoc, uprostřed všech těžkostí. Vidí, že Bůh, který ho k hlásání evangelia povolal, ho neopustil, že ho nenechal na holičkách, že působí s ním. Je důležité mít tuto zkušenost, zažitou na vlastní kůži. Je důležité vidět malé zázraky, které Bůh koná, když se snažíme být s Ním a své křesťanství žít a svědčit o něm. Pak nemusíme propadat malomyslnosti-máme vnitřní poznání o tom, že nakonec je vše v Božích rukou, že i to, co vypadá beznadějně, je součástí Božího plánu lásky se světem a člověkem.

Další pokušení, související s oním prvním, by se dalo nazvat pokušení kalkulace. Pavel mu odolává: nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. (Ale hlásáme) pravdu naprosto otevřeně. Tváří v tvář těžkostem křesťanského života a hlásání nás může napadnout, jestli bychom tomu všemu nemohli trochu pomoci a evangelium trochu přizpůsobit, naředit ho a vyrobit jakousi jeho přijatelnější, soft verzi, ve smyslu Vždyť on to Pán Ježíš vlastně tak nemyslel. Máme za to, že pak by snad bylo - promiňte mi ten výraz -,  více user friendly, neboli uživatelsky přítulnější.

Svatý Pavel říká, že bychom pak ale hráli falešnou hru –nejen s Ježíšovým evangeliem, ale i s lidmi, kteří jej mají slyšet. Je třeba hlásat Ježíšovo evangelium, neztenčené a nezředěné, ne naše vlastní, neboť bychom se stali ideology mezi mnoha jinými, a naše hlásání by nakonec bylo výrazem skryté touhy ovládat druhé, nebo prostě být populární. Nehlásáme sebe, ale Krista, říká Pavel, kážeme, že On je Pán.

Závěr druhého čtení je velmi osvobozující. Máme poklad víry v nádobě hliněné, říká svatý Pavel. Máme hlásat nezkrácené evangelium a nepropadat přitom malomyslnosti, ale jsme hliněná nádoba. Jsme a budeme i v tomto smyslu vždy služebníci neužiteční, vždy trochu málo odvážní, vždy trochu malomyslní a ochotní ke kompromisům, vždy budeme přísnost absolutního Ježíšova nároku trochu ředit. Ale ona nesmírná moc není z nás, naštěstí - Kristovo evangelium je zde stále, je stále přítomné a živé od doby, kdy k nám přišli svatí Cyril a Metoděj- i přes slabosti a selhání všech generací křesťanů. Proto máme jistou naději i do budoucna.