7. neděle velikonoční B 2015

1. ČTENÍ Sk 1, 15-17. 20-26
Je nutné, aby se jeden z nich stal spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání.

Čtení ze Skutků apoštolů.
   Petr se postavil před bratry - bylo tam shromážděno na sto dvacet lidí - a řekl:
   "Bratři, muselo se splnit to, co v Písmě předpověděl Duch svatý skrze Davida o Jidášovi, který se stal vůdcem těch, kdo zatkli Ježíše: Počítal se k nám a měl účast na této naší službě. Stojí totiž v knize Žalmů: 'Ať jeho dům zpustne, nikdo ať v něm nebydlí' a 'jeho úřad ať dostane jiný'. Je tedy nutné, aby některý z těch mužů, kteří s námi chodili po celou tu dobu, kdy Pán Ježíš mezi námi žil, od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat, aby se jeden z nich stal spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání."
   Vybrali tedy dva: Josefa, kterému se říkalo Barsabáš, příjmení měl Justus - a Matěje. A takto se modlili: "Pane, ty znáš srdce všech. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil, aby přejal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš zrádně opustil, aby odešel na místo, kam patřil." Losovali tedy, a los padl na Matěje. Byl proto přibrán k jedenácti apoštolům.

Žl 103 (102), 1-2. 11-12. 19-20ab Odp.: 19a
Odp.: Hospodin si zřídil na nebi trůn. nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Jak vysoko je nebe nad zemí, tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí. Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti.
Hospodin si zřídil na nebi trůn a všechno řídí jeho vláda. Velebte Hospodina, všichni jeho andělé, mocní silou, dbalí jeho rozkazů.

2. ČTENÍ 1 Jan 4, 11-16
Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
   Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha.
    My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My jsme poznali lásku, jakou má Bůh k nám, a uvěřili jsme v ni. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.

EVANGELIUM Jan 17, 11b-19
Aby byli jedno jako my.

Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se:
   "Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je, a nikdo z nich nezahynul kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo.
   Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě ve světě, aby měli v sobě plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je ochránil od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
    Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě."

Milí bratři a sestry,

V Ježíšově modlitbě za učedníky se setkáváme s oblíbeným janovským tématem světa, který pojal vůči učedníkům nenávist, protože oni ze světa nejsou. Zároveň však jsou do světa posláni. V tomto Janově pojetí neznamená slovo svět protiklad něčeho posvátného, ale spíš opak Božího království: prostor, kde není přijímáno evangelium a kde základním zákonem a způsobem existence není láska, ale něco jiného, místo jehož vládcem je, řečeno Ježíšovými slovy, ‚vládce tohoto světa‘, ten Zlý.

Toto téma nám může připomenout jedno z velkých napětí našeho křesťanského života. Máme, jako křesťané, určité pochopení světa a určitý žebříček hodnot, a zároveň vidíme, jak jsme v tomto všem na hony vzdáleni tomu, co žije většina, a jak se tato propast zvětšuje. Často, zvlášť v určitém prostředí, si můžeme připadat, že jsme zabloudili do úplně cizího vesmíru.

Ruku v ruce s tím stále roste dvojí typ pokušení, jak se tohoto napětí snadno a rychle zbavit:  buď se většině přizpůsobit, což vede k rozpuštění a vyprázdnění naší křesťanské identity, ke ztrátě slanosti soli země. Nebo naopak snaha si co nejméně se světem začínat, abychom se neznečistili - a tak můžeme skončit v uzavřené a sektářské mentalitě, snaze vytvořit si vlastní, umělé Boží království vyvolených ještě před druhým Ježíšovým příchodem, a nechat svět světem, ať se ve své nepravosti utopí. Zdá se, že se toto napětí výrazně projevuje i v polarizaci názorů uvnitř církve.

Jistě se v tuto chvíli nabízí velmi zbožně se tvářící myšlenka, že je prostě nutné toto napětí vydržet-Ježíš přece říká, že sice nejsme ze světa, ale máme v něm zůstat. Něco pravdy na ní jistě je, ale nehrozí nám pak ztráta vnitřní jednoty? Nepůsobí na nás prostředí, v němž žijeme, už tak silně, že ve snaze toto napětí vydržet se z nás stanou schizofrenici, lidé s rozdvojenou myslí ?

Cestou k řešení zde může být cesta od vnějšku k vnitřku, od velkého vesmíru k malému, jímž je naše vlastní srdce, naše nitro. Můžeme pak s překvapením zjistit, že hranice mezi Božím královstvím a světem vede zejména a především tudy. Boží království lásky není z tohoto světa, a my z něho také nejsme, ale jen do té míry, do jaké jsme spojeni s Kristem. Ale - upřímně -nakolik v nás mentalita tohoto světa zůstává? Nakolik jsme ještě v nejhlubším nitru ovlivněni egoismem, nenávistí, závistí, skepsí, strachem, touze po majetku a vůbec vším, co janovský pojem svět charakterizuje?

Dotýkáme se v tuto chvíli smyslu Ježíšových slov Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je ochránil od zlého. Je-li v nás Boží království opravdu přítomné, patříme-li Kristu celým srdcem, zlo přicházející zvnějšku nás nakonec nemůže ohrozit. Prostředí a lidem kolem nás nemůžeme evangelium vnutit násilím, ale je v našich silách mu dávat čím dál větší prostor v nás samých. Kéž Duch svatý, kterého v těchto dnech čekáme, promění takto naše srdce, ochrání nás od zlého a dá nám plnost radosti, abychom nejen zůstávali ve světě, ale dokázali jej zevnitř měnit v Boží království.