5. neděle velikonoční A 2026 

1. ČTENÍ Sk 6,1-7

Čtení ze Skutků apoštolů.

V těch dnech, když počet učedníků rostl, začali helénisté projevovat proti Hebrejům nespokojenost, že prý jejich vdovy jsou při každodenním podělování zanedbávány. Dvanáct (apoštolů) proto svolalo veškeré množství učedníků a řekli: "Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží slovo a sloužili při stole. Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plní Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. My však se chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova."
   Ten návrh se zalíbil celému shromáždění. Vyvolili tedy Štěpána, muže plného víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je před apoštoly, a oni na ně za modlitby vložili ruce. Boží slovo se šířilo stále více a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velké množství kněží poslechlo a přijalo víru.

Žl 33(32),1-2.4-5.18-19 Odp.: 22a
Odp.: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství. nebo: Aleluja.

Radujte se, spravedliví, z Hospodina, sluší se, aby ho dobří chválili. Citerou oslavujte Hospodina, hrajte mu na desetistrunné harfě.
Odp.
Neboť Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.

2. ČTENÍ 1Pt 2,4-9

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

 Milovaní! Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které z podnětu Ducha přináší oběti Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmě o tom stojí: 'Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.' Vám tedy, protože věříte, přináší čest, ale těm, kdo nevěří, je to 'kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá'. Narážejí na něj, protože odmítli přijmout víru. K tomu také byli určeni. Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.

EVANGELIUM Jan 14,1-12

Slova svatého evangelia podle Jana.

      Ježíš řekl svým učedníkům: "Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám to. Odcházím vám připravit místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte."
      Tomáš mu řekl: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?"
      Ježíš mu odpověděl: "Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho:" Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce - a to nám stačí." Ježíš mu odpověděl: "Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: 'Ukaž nám Otce'? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky.
      Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci."

-------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Milé děti, máme zde opět scénku z biblických postaviček, která nám znázorňuje dnešní první čtení. Apoštolové si vybrali sedm mužů a vkládají na ně ruce ke službě – dneska bychom řekli, že byli
vysvěceni na jáhny.

Apoštolové si možná předtím mysleli, že když dostali dar Ducha svatého, jsou to teď takoví duchovní supermani, kteří všechno zvládnou. Jenže brzo zjistili, že to tak nefunguje, že všechno dělat prostě nemohou, a že je potřeba, aby část svých úkolů svěřili někomu jinému.  A v tom jsou nám velkou inspirací.

 

Milí bratři a sestry,

V dnešním evangeliu se setkáváme s dvěma otázkami, které apoštolové Ježíšovi kladou. Nejprve Tomáš říká: Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu? A poté Filip: Pane, ukaž nám Otce, a to nám stačí.  

V těchto slovech jako by zaznívala dvě podstatná tázání věřícího člověka: Jaká je moje cesta? a Kdo je náš Bůh? Mohou nám připomenout i dvě ze tří základních filozofických otázek, tak jak je formuloval německý filozof Immanuel Kant: Co mám konat? V co mohu doufat?

Na to oboje si odpovídáme vlastně celý život. Odpovědi nikdy nemůžeme mít hotové, nevyčteme je jen tak z katechismu. Z někoho, kdo by tvrdil, že už ‚ví‘, bych asi měl obavy. Odpovědi se vyvíjejí s tím, jak putujeme našimi životy, ve které fázi našeho životního příběhu se právě nacházíme. Naše porozumění tomu, kdo je náš Bůh (nebo spíš náš vnitřní obraz, který o Bohu máme, protože pravý Bůh je vždy větší); a porozumění tomu, kam mám ve víře dále kráčet, se v průběhu našeho života mění, protože nám přibývají zkušenosti – a z nich se skládá, kamínek po kamínku, stále kompletnější mozaika poznání a zkušenosti.

Dnešní slovo evangelia z Ježíšových úst nám však v tomto celoživotním hledání dává určitý rámec. Podobu Otce i směr našeho vlastního putování poznáváme nejen z toho, co bylo řečeno – tedy ,zdola‘, ale i ‚shora‘, z Božího Slova.  A to nám říká, že odpověď na obě dvě tyto otázky je Ježíšova osoba. Kdo viděl mne, viděl Otce. A Já jsem cesta, pravda a život.

A je to důležité. Boží slovo je v tomto smyslu jakási pevná skála ve chvílích, kdy se nám může zdát, že všechno stojí na písku – kdy nám nic nepřipadá jisté, kdy máme velké pochybnosti o Bohu, o sobě i o dalším směřování našeho života. Dnešní Boží slovo nám říká, že když se celým srdce a upřímně snažíme následovat Ježíše, nemůžeme na naší cestě zabloudit, i když její konkrétní směr v danou chvíli nevidíme. A když hledíme na Ježíšovu tvář, když ze slova Písma v Duchu svatém poznáváme, jaký je a co koná, vidíme tvář Otce – a to i tenkrát, když se nám v určité konkrétní fázi našeho života může Bůh zdát skrytý a vzdálený.

A tohle vše lze říci ještě jednodušeji – když vidíme Ježíšův život, smrt a vzkříšení, vidíme zároveň, že Otcova tvář je tvář Lásky – a že tedy, pokud se budeme v našem životě snažit milovat láskou, která nehledá sebe, budeme vždy na správné cestě, ať už nás povede kamkoli.