2. neděle postní A 2023
1. ČTENÍ Gn 12,1-4a
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Hospodin řekl Abrámovi:
"Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého
otcovského domu do země, kterou ti ukážu. Udělám z tebe veliký národ a požehnám
ti, oslavím tvé jméno a budeš pramenem požehnání. Požehnám těm, kdo ti budou
žehnat, a prokleji ty, kdo tě budou proklínat. V tobě budou požehnána všechna
pokolení země."
Abrám se vydal na cestu, jak mu řekl Hospodin.
Žl 33 (32), 4-5. 18-19. 20+22 Odp: 22a
Odp.: Ať spočine na nás, Hospodine; tvé milosrdenství.
Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost
a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho
milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás,
Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.
2. ČTENÍ 2 Tim 1,8b-10
Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.
Milovaný! Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním
evangelia. On nás spasil a povolal svým svatým povoláním, a to ne pro naše
skutky, ale z vlastního rozhodnutí a pro milost, kterou nám dal v Kristu Ježíši
před dávnými věky. Ale to se projevilo teprve nyní, když přišel náš spasitel
Kristus Ježíš. On zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v
evangeliu.
EVANGELIUM Mt 17,1-9
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou
horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a
jeho oděv zbělel jako světlo. A hle - ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním
rozmlouvají.
Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Pane, je dobře, že
jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden
Eliášovi."
Když ještě mluvil, zastínil je najednou světlý oblak, a hle -
z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho
poslouchejte!" Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se
báli.
Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte,
nebojte se!" Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když
sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud
nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých."
__________________________________________________________________
Slůvko pro děti:
Milí bratři a sestry,
Učedníci s Ježíšem prožívají na hoře něco výjimečného – Ježíš se jim
zjevuje ve slávě, zalitý božským světlem; zjevení Mojžíše a Eliáše a později
Otcův hlas z nebe potvrzují, že Ježíš je opravdu Mesiáš a Syn Boží, že je
naplněním a smyslem celého Mojžíšova Zákona a prorockých knih.
V dnešním evangeliu se velmi podrobně popisuje to, co učedníci v této
chvíli zažívali: na jednu stranu pociťují velkou bázeň; úlek, že prožívají něco
mimořádného, něco zcela mimo jejich běžnou zkušenost. Avšak zároveň je zde
pocit jakéhosi naplnění, krásy onoho okamžiku. Petr říká příznačně: Pane, je
dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden
Mojžíšovi a jeden Eliášovi. Lid Izraele byl původně národem kočovných
pastevců, a postavení stanu znamenalo vlastně toto: objevili jsme nějaké dobré
místo k životu, pro nás i pro naše stáda, zůstaneme zde, budeme tu
šťastní. Petr tedy říká Pane, je nám tu teď dobře, je tu tak krásně, že
bychom tu chtěli zůstat napořád. Doktor Faust ve slavném dramatu Johanna
Wolfganga Goetha vyjadřuje něco podobného, když uzavírá smlouvu s Mefistofelem:
Když okamžik mne zvábí k slovu: Jsi tolik krásný! Prodli jen! Pak si
mne sevři do okovů; pak rád chci býti utracen.
Scéna proměnění na hoře je obrazem mimořádných okamžiků, které ve víře
můžeme prožívat i my: pohled na nějakou dechberoucí přírodní scenérii;
zkušenost neuvěřitelného a krajně nepravděpodobného Božího zásahu v situaci,
která vypadala lidsky viděno neřešitelně; nějaký silný zážitek krásy v umění; zásah výpovědi Božího slova, které jsme předtím četli již mnohokrát, ale pak, v určitém
okamžiku, se nás teprve bytostně dotklo. Franz Werfel ve své knize Píseň o
Bernadettě má na mysli přesně toto, když popisuje pocity lurdské vizionářky od
chvíle, kdy poprvé viděla svou krásnou Dámu.
V takových okamžicích jsme zcela vytrženi ze všednosti. Boží
přítomnost se stává téměř hmatatelnou; to, co běžně jen tušíme, to, co je normálně
jaksi v pozadí naší vědomé mysli, vystupuje zcela do popředí. Tak Bůh je opravdu
přítomný, říkáme si; Bůh opravdu učinil zázrak. Z tohoto poznání nás jímá bázeň,
ale zároveň je nám dobře, cítíme naplnění a pokoj. Starosti běžného života se
rozplývají. Chtěli bychom, aby ten pocit trval stále, podobně jako učedníci chtěli
na hoře postavit stany.
Žádné komentáře:
Okomentovat