2. neděle velikonoční 2019

1. ČTENÍ Sk 2,42-47

Čtení ze Skutků apoštolů. 

    (Křesťané) setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplňovala bázeň, poněvadž se prostřednictvím apoštolů dělo mnoho divů a znamení.
    Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné. Prodávali všechen svůj majetek a dělili ho mezi všechny, jak kdo potřeboval. Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse.


Žl 118(117),2-4.13-15.22-24 Odp.: 1
Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řekne dům Árónův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Vrazili do mě, abych padl, avšak Hospodin mi pomohl. Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. Jásot ze spásy zní ve stanech spravedlivých.
Odp.
Kámen; který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
Odp.

2. ČTENÍ 1Pt 1,3-9

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra. 

   Bud' veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro vás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc (a vede) ke spáse, která se má ukázat (nyní) v poslední době.
    A proto budete potom jásat, i když vás snad musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti, až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.

EVANGELIUM Jan 20,19-31

Slova svatého evangelia podle Jana.

 
Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
   Znovu jim řekl: "Pokoj vám! jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."
   On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
   Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
   Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

_________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Proč myslíte, že Ježíš, když byl vzkříšen z mrtvých, měl na těle pořád ještě ty rány?  Jistě proto, aby učedníci poznali, že je to On. Ale možná taky proto, aby nám ukázal, že je prostě nenechal zmizet, ale že je proměnil. Jak se zpívá trochu vzletně v jedné velikonoční písni: Z ran, jež jsou divem zaceleny, vítězná záře proniká. Rány jsou vždycky stopy po tom, že jeden člověk ublížil druhému, že mu způsobil nějaké zlo. A mohou být na těle, ale taky na duši-třeba když nás někdo zradí nebo pomluví, tak nás to taky bolí, a možná víc, než kdyby nám ten dotyčný dal třeba facku. Ale Ježíš dokáže tohle všechno zlé proměnit v dobro.

Milí bratři a sestry,

Dvacátá kapitola evangelia podle Jana byla v původní verzi asi poslední; dvacátá první kapitola, kde se popisuje setkání se Vzkříšeným Pánem u Genezaretského jezera, je podle biblistů zřejmě pozdější přídavek. Poslední věta dnešního evangelia byla tedy původně jakousi tečkou za Janovým evangeliem, shrnutí všeho toho, co Jan napsal, a také důvod, proč to napsal: Tyto (věci) však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

A můžeme také říci, že je to zároveň shrnutí všeho, co jsme slyšeli v celém velikonočním oktávu, když se při bohoslužbě slova četlo evangelium. V neděli jsme byli svědky objevení prázdného Ježíšova hrobu, a v dalších dnech pak setkání Vzkříšeného s učedníky: v úterý s Maří Magdalenou, ve středu se dvěma učedníky putujícími do Emauz, ve čtvrtek a v pátek s apoštoly v Jeruzalémě a u Genezaretského jezera. Všechna tato setkání se Vzkříšeným, o kterých se ve dnech velikonočního oktávu četlo, vrcholí dnes tím, že apoštol Tomáš se o skutečnosti Vzkříšení přesvědčuje nejen pohledem, ale i dotykem. A hned poté svatý Jan své vyprávění uzavírá a říká nám, proč je on a ostatní evangelisté zaznamenali: abychom si byli docela jisti, že Kristus opravdu vstal; abychom věřili, že je Mesiáš a Syn Boží a vírou abychom měli život v jeho jménu.

Proč je to tak důležité, naznačuje dnešní druhé čtení z prvního listu Petrova. Říká se v něm, že nás musejí ještě nějaký čas trápit všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela naše víra. A zřejmě tento výrok svatého Petra platí v současné době víc než jindy: poklad víry máme v hliněné nádobě a je velice snadné propadat různým pochybnostem, je velice snadné získat pocit, že pravdy se vlastně nelze dobrat, protože je nám to opakováno ze všech stran. Jenže pokud by naše víra ve zkouškách neobstála, museli bychom zároveň přijít o všechna zaslíbení, která v úryvku z Petrova listu jsou. S vírou bychom zároveň ztratili naději na dědictví skvělé a trvalé, na to, že budeme nakonec jásat v nevýslovné a zářivé radosti.

Právě proto je tak podstatné, že jsme celý minulý týden slyšeli všechna evangelijní svědectví o Kristově zmrtvýchvstání. Toto slovo, přijaté do našeho srdce a mysli, má být silnější než všechna jiná slova, která v nás probouzejí skepsi a beznaděj. Má nás pevně a jistě zakotvit ve velikonoční víře, že Kristus opravdu vstal, že opravdu zvítězil nad hříchem, zlem a smrtí.