19. neděle v mezidobí A 2017

1. ČTENÍ 1 Král 19, 9a. 11-13a 

Čtení z první knihy Královské. 

   Když přišel Eliáš ( k Boží hoře Chorebu ), přenocoval tam v jeskyni. A tu se k němu ozvalo Boží slovo.
    Řeklo mu: "Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem! "
    Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl. Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni nebyl. Po ohni následoval šum jemného vánku. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně.


Žl 85 (84), 9ab+10, 11-12. 13-14 Odp.: 8a
Odp.: Pane, ukaž nám své milosrdenství! 

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: jistě mluví o pokoj i pro svůj lid a pro své svaté. Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
Odp. 
Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj. Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.
Odp. 
Hospodin též popřeje dobro a naše země vydá plody Spravedlnost bude ho předcházet a spása mu půjde v patách.
Odp. 


2. ČTENÍ Řím 9, 1-5 

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. 

Bratři a sestry!
    Mluvím pravdu - vždyť jsem Kristův - nelžu, a totéž mi dosvědčuje i svědomí osvícené Duchem svatým: velký zármutek a neustálou bolest nosím v srdci. Přál bych si totiž, abych já sám byl proklet, od Krista vzdálen, pro své bratry, s kterými jsem tělesně spřízněn.
    Vždyť jsou to Izraelité, byli přijati za syny, Bůh s nimi bydlel, uzavřel s nimi smlouvu, dal jim zákonodárství, bohoslužbu i zaslíbení. Jejich předkové jsou praotci (izraelského národa) a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus - Bůh, který je nade všecko: bud veleben navěky! Amen.

EVANGELIUM Mt 14, 22-33 

Slova svatého evangelia podle Matouše.

   Když Ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám.
    Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho (učedníci) uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet.
    Ježíš však na ně hned promluvil: "Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!"
    Petr mu odpověděl: "Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě."
    A on řekl: "Pojď!"
    Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: "Pane, zachraň mě!"
    Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: "Malověrný, proč jsi pochyboval?" Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: "Jsi opravdu Boží syn." 
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Slyšeli jsme, že Petr šel k Ježíšovi po vodě, ale jen do chvíle, kdy zpozoroval vítr a dostal strach-potom se zase začal topit. Asi je to proto, že se jednu chvíli přestal dívat na Ježíše, ale začal se moc dívat na to, co se děje kolem. A s námi je to stejné: když prožíváme něco, co je těžké, a nevidíme Ježíše, který je v tom s námi, tak vidíme opravdu jen a jen to těžké a dostáváme také strach. Ale když ho vidíme, tak strach přestáváme mít a dokážeme to.

Milí bratři a sestry,

     V dnešním prvním čtení z 1. knihy Královské očekává prorok Eliáš setkání s Hospodinem na hoře Chorebu. Kolem něho se postupně přežene vichr, oheň a zemětřesení - skutečnosti, které nahánějí hrůzu - ale v ničem z toho se Eliáš nemůže s Hospodinem setkat, neboť Hospodin v tom všem není. Setkání začíná až poté, co se všechny živly přeženou, v šumění jemného vánku, podle ekumenického překladu v tichém, jemném hlase, který Eliášovi sděluje další Hospodinovo slovo. V ničem, co nahání strach, není Hospodin přítomen a nelze se v tom s ním setkat.

     V tomto smyslu je první čtení krásným předobrazem dnešního evangelia. Učedníci jsou uprostřed noci a uprostřed Genezaretského jezera zastižení bouří a větrem. Všechno, co se kolem nich děje, jim nahání strach, a proto nejsou schopni poznat Ježíše, který k nim k ránu přichází. Pod vlivem strachu vidí všechno pokřiveně; teď mají dojem, že vidí před sebou přízrak. Je to jakési vyvrcholení všech hrůz, které musejí té noci prožívat, což se projevuje v tom, že strachy začali křičet.

     Z jejich strachu je však léčí Ježíšovo slovo: Vzmužte se, to jsem já, nebojte se! Petr sice v další části evangelia dostane z rozbouřených živlů strach znovu, ale v tu chvíli už pro něho Ježíš nepředstavuje další nebezpečí, ale zachránce - volá Pane, zachraň mne! V tu chvíli už chápe, že v temnotě noci a hrůze bouře přichází pomalu světlo rána a že onen člověk, ke kterému jde po vodě, je Spasitel.

     Genezaretské jezero je novozákonním symbolem celého světa, a proto bouře a noc na něm pro nás může představovat všechny naše možné obavy, strachy a temnoty. Ježíš, přicházející nad ránem po rozbouřeném jezeře, je pak obrazem přicházející Boží spásy. Ježíš nás vysvobozuje od každého našeho strachu, má všechny naše úzkosti a temnoty takříkajíc pod nohama, je nad nimi, ba dokonce může skrze ně a po nich přijít k nám, do našeho srdce.

     Epizoda, při které se učedníci přicházejícího Ježíše bojí, protože mají dojem, že vidí přízrak, je v celkovém poselství dnešního evangelia velmi důležitá. V tuto chvíli strach učedníků dosahuje svého vrcholu, protože mají před sebou něco, co se v řeckém originále nazývá fantasma – něco, co sice reálně neexistuje, ale pojí se to s představou něčeho nepředvídatelného, neznámého, mocného a zlého. Záměna Ježíše za toto fantasma může být symbolem strachu z falešné představy Boha, možná největšího ze všech strachů, strachu, který je velmi pravděpodobně nejhlubším základem jak prudkého odmítnutí všech náboženství, tak na druhé straně nejtemnějšího fanatismu všeho druhu. Je to falešná představa Boha, kterou má člověk po pádu do stavu prvotní viny, představa Adama, skrývajícího se v zahradě před Hospodinem, který ho hledá.  Německý teolog Karl Rahner tuto skutečnost vyjádřil lapidárně: To, co se mnoho lidí představuje pod pojmem Bůh, naštěstí neexistuje.

   Tento strach je ale jednoznačně a bezezbytku rozptýlen Ježíšovým slovem Já jsem to, nebojte se! A od té chvíle už Petr vidí Ježíše jako toho, kým skutečně je, jako skutečného zachránce od strachu a smrti. A v závěru evangelia, ve chvíli, kdy už je celé drama u konce, také všichni ostatní učedníci poznávají Ježíšovu pravou totožnost: Ty jsi opravdu Boží syn!