Matky Boží, Panny Marie – 2017

1. ČTENÍ Nm 6, 22-27

Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.
    Hospodin řekl Mojžíšovi: "Řekni Árónovi a jeho synům: Tak budete žehnat izraelským synům; budete jim říkat: 'Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!' Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám."


Žl 67 (66) 2-3. 5. 6+8 Odp.: 2a
Odp.: Bože, buď milostiv a žehnej nám!

Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.
Odp.
Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš.
Odp.
Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země!
Odp.



2. ČTENÍ Gal 4, 4-7

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.
Bratři!
    Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: "Abba, Otče!" Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha.


EVANGELIUM Lk 2, 16-21

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
    Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.
    Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než byl počat v mateřském lůně.

Milí bratři a sestry,

Přibližně uprostřed dnešního evangelia slyšíme o reakci na to, co zvěstovali pastýři. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom. Tyto dvě věty nás odkazují k jiným dvěma místům na začátku Lukášova evangelia, která se také týkají Marie. Nejprve při zvěstování: Maria se velmi polekala a uvažovala, co ten pozdrav znamená. A poté ke konci druhé kapitoly, když dvanáctiletý Ježíš v chrámu říká svým rodičům, že musí být v tom, co je jeho Otce. Ale oni jeho slovu neporozuměli. Pak se s nimi (Ježíš) vrátil do Jeruzaléma a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci.

V těchto třech krátkých úryvcích z Lk se jako první reakce na nějakou mimořádnou událost vyskytují postupně úlek, údiv a neporozumění. Netýká se to jen lidí v Mariině okolí, jako v dnešní betlémské scéně, ale i Marie samotné. Avšak Maria u těchto prvních reakcí nezůstává, vždy dělá další krok v tom, že všechno uchovává ve svém srdci a uvažuje o tom. Takto je nám stavěna před oči jako žena s kontemplativním přístupem ke skutečnosti a k životním událostem - ta, která se chce dobrat pravdy a smyslu.

Úlek, údiv a neporozumění vystupují na všech zmíněných místech v prvních dvou kapitolách Lk jako reakce, které odvádějí od pochopení podstaty věci, nebo alespoň od snahy pochopit. Pokud vše skončí jen u nich, zůstaneme na povrchu skutečnosti. Úlek snadno vyústí do útěku a následného vytěsnění - člověk se něčeho bojí, a proto před tím utíká, raději s tím nechce mít nic společného.  Údiv sice vyvolává zájem, ale ten brzo opadne, jestliže se člověk setká s něčím ještě zvláštnějším - právě na tom staví bulvární média, která musejí přinášet stále víc šokující zprávy, aby to čtenáře nebo diváka nepřestalo zajímat. A prvotní nepochopení může zase vést k tomu, že člověk si řekne, že něco takového nebude schopen pochopit vůbec nikdy, a tak se vzápětí jakékoli snahy o pochopení vzdává.

Maria nás tedy dnes, o své slavnosti, a i vzhledem k nastávajícímu Novému roku, zve právě k tomuto - abychom se nebáli pátrat po hloubce skutečnosti, po smyslu věcí a událostí, které nás potkaly nebo potkají. Její příklad nám říká, abychom se přitom nenechali přemoci strachem, povrchní zvědavostí nebo předem daným pocitem, že něco prostě pochopit nemohu. Jistě, smysl některých věcí nebude možné pochopit ani s odstupem, nad něčím jistě zůstane viset otazník. Jde však o to, abychom to nevzdávali hned. Jde o touhu srdce poznat pravdu, snažit se poctivě a s touhou zahlédnout, co mi skrze události Bůh chce říci. Tento postoj je základem dobře a autenticky prožitého života, života, který je plodný. Pokud by se Maria hned na počátku, při Zvěstování, nechala ovlivnit tím, že se ‚velmi polekala‘, nemohla by počít a porodit Spasitele.