12. neděle v mezidobí C 2016

1. ČTENÍ Zach 12,10-11

Čteni z knihy proroka Zachariáše.
    Toto praví Hospodin:
    "Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vylij i ducha milosti a prosby o slitováni. Budou hledět na toho, kterého probodli, budou nad ním naříkat, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem.
    V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megiddské pláni."


Žl 63 (62),2.3-4.5-6.8-9 Odp.: 2b
Odp.: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Odp.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.
Odp.
Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa.
Odp.
Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám. Má duše lne k tobě, tvá pravice mě podpírá.
Odp.



2. ČTENÍ Gal 3,26-29

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.
Bratři!
    Vy všichni jste Boží děti skrze víru v Krista Ježíše, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši.
    A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.


EVANGELIUM Lk 9,18-24

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
    Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: "Za koho mě lidé pokládají?"
    Odpověděli: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků."
    Zeptal se jich: "A za koho mě pokládáte vy?" Petr odpověděl: "Za Božího Mesiáše!" On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen.
    Všem pak řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, den co den ber na sebe svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho."

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

‚Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe…Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí jej, kdo svůj život pro mne ztratí, zachrání si ho‘. Tato Ježíšova slova nápadně připomínají něco, co se v různých obměnách vyskytuje v mnoha silných příbězích, které si lidstvo vypráví, ať už jde o antické báje nebo slovanské pohádky. Hrdina přijde na rozcestí a tam si přečte, nebo zaslechne, co ho čeká, vydá-li se tou či onou cestou. Snad nejznámější příklad je báje o řeckém siláku Heraklovi, který v mládí potká na rozcestí dvě dívky, Rozkoš a Ctnost, a každá z nich ho zve, aby se v životě vydal jejich cestou. Herakles si nakonec vybírá Ctnost, ačkoli se jí Rozkoš vysmívá, že nabízí jen práci a námahu-neboť je přesvědčen jejími slovy: Vydáš-li se na cestu rozkoše, zůstane po Tobě jen pohár vypitého vína. Půjdeš-li mojí cestou, vykonáš velké skutky.

Ježíšovo pozvání je vskutku čímsi, co člověka staví na rozcestí, před rozhodnutí, a je také v jistém smyslu výzvou k práci a námaze-v tom se od starořecké báje neliší. Podstatný rozdíl je však v tom, že to není především výzva k sebezáporu. Je to v první řadě výzva k rozhodnutí jít buď s Kristem, nebo bez Něho.

          Správné pochopení Ježíšových slov je možné v kontextu onoho Pavlova výroku z listu Galaťanům : vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista. Křesťan se v rozhodnutí dát se pokřtít (a v té době se křtili pouze dospělí, kteří se pro to sami rozhodli) zároveň rozhoduje nechat se včlenit do Kristova tajemného těla, sdílet s Ježíšem všechno. Toto včlenění se do Krista se stává nejdůležitější charakteristikou dotyčného člověka, jeho průkazem totožnosti: už není…………., všichni jste jeden v Ježíši Kristu. A čteme-li nyní Ježíšovu výzvu z evangelia, majíce toto vše na paměti, přestává nám tento úkol připadat příliš těžký. Bez našeho spojení s Ježíšem by to jistě bylo nesnesitelné břemeno, ba něco neuskutečnitelného - vždyť kolik daností svého života a povahy nemohu ani nejhrdinštější askezí změnit?    Avšak rozhodnutím pro spojení svého života s Ježíšovým se stává všechno mé jeho a všechno jeho mé, včetně podílu na životě věčném.

A Ježíš naznačuje také důsledky druhé možnosti. Jsme svobodni, nejsme nuceni s Ježíšem náš život spojit. Jistě se tímto způsobem lze zbavit některých těžkostí, tím že je člověk odhodí jako zbytečný balast, jako cosi, co postrádá smysl. Možná je jeho život o něco snazší, může mít pocit, že žije nezávisle a intenzivně, ale řečeno s Milanem Kunderou, je to nesnesitelná lehkost bytí, neboť nakonec vede ke smrti. S opravdovým životem, se životem vzkříšených, se životem lásky Nejsvětější Trojice, nad nímž smrt nemá moc, se taková existence míjí, neboť ten lze získat jen ve spojení s Ježíšem.