sobota 30. ledna 2016

4. neděle v mezidobí C 2016


1. ČTENÍ Jer 1,4-5.17-19 

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
    Za ( krále ) Jošíjáha Hospodin mě oslovil: "Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil.
    Přepásej svá bedra, vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu. Nelekej se jich, abych tě nezbavil odvahy před nimi.
    Já totiž dnes udělám z tebe opevněné město, (železný sloup a) bronzovou zeď proti celé říši, proti judským králům a jejím knížatům, proti jejím kněžím i lidu země.
    Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě, neboť já budu s tebou - praví Hospodin abych tě vysvobodil."

Žl 71 (70),1-2.3-4a.5-6ab.15ab+17 Odp.: 15a
Odp.: Má ústa budou vyprávět o tvé spravedlnosti.

K tobě se utíkám, Hospodine, nechť nejsem zahanben navěky! Ve své spravedlnosti mě vyprosť a vysvoboď, nakloň ke mně svůj sluch a zachraň mě!
Odp.
Buď mi ochrannou skálou, pevností k mé záchraně, neboť tys moje skála a tvrz. Bože můj, vysvoboď mě z ruky bezbožného.
Odp.
Vždyť tys má naděje, Pane, má důvěra od mého mládí, Hospodine! V tobě jsem měl oporu od matčina lůna, od klína mé matky byls mým ochráncem.
Odp.
Má ústa budou vyprávět o tvé spravedlnosti, po celý den budu vyprávět o tvé pomoci. Bože, učils mě od mého mládí, až dosud hlásám tvé podivuhodné činy.
Odp.

2. ČTENÍ 1Kor 12,31-13,13
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři!
    Usilujte o dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu.
    Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal všechno, co mám, a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje.
    Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. (Láska) všecko omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží.
    Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné.
    Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když se však ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil. Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak (Bůh) poznává mne.
    Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.

EVANGELIUM Lk 4,21-30
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
    Ježíš promluvil v synagóze: "Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli." Všichni mu přisvědčovali, divili se milým slovům z jeho úst a říkali: "Není to syn Josefův?"
    Řekl jim: "Jistě mi připomenete přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! Udělej i tady ve svém domově to, o čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnau."
    Dále řekl: "Amen, pravím vám: Žádný prorok není vítaný ve svém domově. Říkám vám podle pravdy: Mnoho vdov bylo v izraelském národě za dnů Eliášových, kdy se nebe zavřelo na tři léta a šest měsíců a nastal velký hlad po celé zemi; ale k žádné z nich nebyl poslán Eliáš, jen k vdově do Sarepty v Sidónsku. A mnoho malomocných bylo v izraelském národě za proroka Elizea, ale nikdo z nich nebyl očištěn, jenom Náman ze Sýrie."
    Když to slyšeli, všichni v synagóze vzplanuli hněvem. Zvedli se, vyhnali ho ven z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo vystavěno jejich město, aby ho srazili dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál.


Milí bratři a sestry,

Dnešní druhé čtení z 1Kor o mnohem vzácnější cestě lásky v nás jistě spontánně vyvolá totéž, co zprvu vyvolalo Ježíšovo kázání v nazaretské synagoze ‚Všichni mu přisvědčovali a divili se milým slovům z jeho úst‘. Naše nejhlubší nitro s radostí souhlasí s konstatováním, že láska je jádrem křesťanství a kritériem opravdovosti všeho, čím křesťan je a co koná, že dává všemu smysl, dokonce i oběma dalším kardinálním ctnostem víry a naděje. Lásku za nejvyšší hodnotu v životě považuje i mnoho lidí, kteří nejsou věřící, i když význam slova ‚láska‘ je často zastřen nebo pokřiven.  Velepíseň na lásku z 1Kor není náhodou jednou z nejoblíbenějších pasáží Nového zákona.
O to více však může v dnešním evangeliu překvapit jeho dramatické pokračování. Po dalších Ježíšových slovech se nálada v nazaretské synagóze zcela promění.  To, co Ježíš říká, už nejsou milá slova a nikdo mu nepřisvědčuje-všichni v synagoze vzplanuli hněvem. Ježíš naprosto přímočaře kárá jejich nevíru a jejich nepřijetí. Řekli bychom, že tohle už má s láskou málo společného, že Ježíš mohl být na svoje sousedy a příbuzné trochu jemnější, přesně podle Pavlových slov, že láska je shovívavá. A můžeme si v tuto chvíli vzpomenout na Jana Křtitele a na jeho ohnivé kázání o sekyře u kořene stromu, nebo opět na Ježíše, který vyhání důtkami obchodníky z chrámu. A můžeme si také vzpomenout na řadu světců v dalších dějinách církve, kteří konali věci, jež mají na první pohled se shovívavou a dobrosrdečnou láskou velmi málo společného: na svatého Jana Vianneye, který z kazatelny hrozil svým farníkům věčným zatracením. Na svatého otce Pia z Pietrelciny, který byl schopen nevybíravými slovy odmítnout bez rozhřešení kajícníka, když zjistil, že svých hříchů opravdově nelituje.

Avšak i toto je tvář lásky. Všichni jmenovaní milovali, jinak by se nemohli stát svatými, a dokázali to zcela konkrétně svými skutky. Opravdová láskyplná shovívavost není přimhouřením očí nad zlem. Opravdová láska, která chce dobro druhého, zároveň realisticky vidí hlubinu zasažení člověka hříchem, a koná všechno pro to, aby jej z něho vysvobodila, třeba i prostředky, jež se nám mohou zdát drsné. Hřích není banalita, při pohledu na Ježíšův kříž se ukazuje v celé nahotě jeho ošklivost a destruktivní moc. Proto také opravdová láska není totožná s romantikou z červené knihovny, ale mnohem spíš čímsi, o co musíme dennodenně zápasit a stále Boha prosit. A také vždy znovu pokorně uznávat, že nám k jejímu dosažení ještě chybí velký kus cesty.  


1 komentář: