Slavnost Ježíše Krista Krále A 2023

1. ČTENÍ Ez 34,11-12.15-17

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Tak praví Hospodin:
    "Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Jako se pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase.
    Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek - praví Pán, Hospodin. Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné, posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě.
    Co se pak týká vás, moje stádo - tak praví Pán, Hospodin - budu soudit mezi ovcí a ovcí, mezi berany a kozly."

Žl 23 (22), 1-2a.2b-3.5.6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách.
Odp.
Vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout. Občerstvuje mou duši, vede mě po správných cestách pro svoje jméno.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.

2. ČTENÍ 1Kor 15,20-26.28

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus; pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí vládu všech možných knížat, mocností a sil.
    On totiž musí kralovat, 'dokud mu (Bůh) nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám'. jako poslední nepřátel bude pak zničena smrt. A až mu bude všecko podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu to všecko podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem.

EVANGELIUM Mt 25,31-46

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici.
    Tu řekne král těm po své pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.'
    Spravedliví mu na to řeknou: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?'
    Král jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.'
    Potom řekne těm po levici: 'Pryč ode mě, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mé, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.'
    Tu mu na to řeknou také oni: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?'
    On jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.'
    A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života."

_______________________________________________________ 

Slůvko pro děti

Milé děti,

 Dneska je slavnost Ježíše Krista Krále, a tak bychom čekali, že v biblických postavičkách bude Pán Ježíš na nějakém trůnu, s korunou na hlavě a s žezlem. Jenže on je tady zobrazený tak, jak ho dobře známe – jako pastýř, který se stará o své ovečky. Pán Ježíš je úplně jiný král, než ti ostatní, kteří mají nějakou moc ( dneska už to většinou nejsou králové, ale třeba prezidenti, nebo předsedové vlád, nebo tak něco). Žádný lidský král (nebo prezident, nebo předseda vlády) nemůže dobře znát všechny lidi, kterým vládne, i kdyby chtěl – prostě to lidsky není možné. A i kdyby je znal, tak je nemůže mít rád všechny stejně. Pán Ježíš ale zná všechny lidi - a všechny má stejně rád.

Milí bratři a sestry,

Nejdůležitější text ze stolu dnešního Božího slova je jistě scéna posledního soudu z Matoušova evangelia. Je ale důležité, abychom kvůli pozornosti vůči dnešnímu evangeliu nepřeslechli i poselství prvního čtení a žalmu. Ty totiž uvádějí scénu posledního soudu do kontextu. Bez nich bychom mohli snadno pochopit pětadvacátou kapitolu Matoušova evangelia jen jako morální imperativ; nebo jako seznam podmínek, které je nutno splnit, abychom se dostali do nebe.

 Dalo by se říci, že dnešní evangelium začíná tam, kde končí první čtení. Poslední věta z dnešního úryvku knihy proroka Ezechiele je tato: Co se pak týká vás, moje stádo - tak praví Pán, Hospodin - budu soudit mezi ovcí a ovcí, mezi berany a kozly. Ježíš právě zde navazuje: Syn člověka, až přijde ve slávě, oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. V prvním čtení je však důležité to, co tomuto soudu předchází. Je to láskyplná a důsledná péče pastýře o své stádo. Pastýř své ovečky odvádí z nebezpečných míst tam, kde je bezpečí, hledá ztracené, uzdravuje zraněné, posiluje slabé. Nejprve se stará a pečuje – a až potom soudí.

 Žalm 23 je pak vyznáním někoho, kdo tuto lásku a péči pastýře opravdu zakouší a vnímá, kdo se z ní raduje, kdo jasně vidí všechna dobra, která z ní pro jeho život vyplývají. Hospodinova láska a péče žalmistovi stačí, nic dalšího už ke štěstí nemá zapotřebí. Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

 Scéna posledního soudu z dnešního evangelia nám říká, že na konci času budeme souzeni z činné lásky vůči druhým lidem. Ale pokud člověk sám nezakouší, že je milován, je takové prokazování skutků lásky vůči druhým velice nesnadné. To, že nám někdo dělá dobrý skutek z povinnosti, ale sám nezakouší to, že je milován, zpravidla snadno poznáme. Určitě jste, milí bratři a sestry, někdy v životě zažili, že vám někdo pomohl a posloužil, jenže jsme u toho cítili onen zvláštní postoj jakési zahořklosti a nevyřčené výčitky: Já se pořád obětuju, ale nikdo mi za to není vděčný. Jestliže sami máme darovat druhým lásku - ne proto, že se to musí, ale s radostí a pro lásku samotnou – musíme sami zakoušet, že jsme milováni. Musíme sami čerpat, abychom mohli dávat dál.

Vyvolení po Ježíšově pravici se ve scéně posledního soudu diví, že když někomu pomohli, byl to vlastně On sám. Možná nevěděli, že Pán je v každém potřebném přítomný. Možná ale, že to věděli, ale že v onu chvíli, kdy poskytli druhému člověku trochu lásky a pomoci, na to vlastně nemysleli. Prostě poskytli lásku pro lásku, dobro pro dobro - ne proto, že se to má, nebo že v onom potřebném je Ježíš, který se mi v budoucnu odmění. Šířili kolem sebe dobro a lásku, protože sami věděli, jaké je to být milován. Dávali život, protože si byli vědomi, že oni sami jej mají od Hospodina v plnosti.

 

33. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Př 31,10-13.19-20.30-31

Čtení z knihy Přísloví.

    Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. Shání vlnu a len, pracuje radostnou rukou.
    Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena. Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi. Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla.



Žl 128 (127), 1-2.3.4-5 Odp.: 1a
Odp.: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
Odp.
Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu.
Odp.
Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.
Odp.



2. ČTENÍ 1Sol 5,1-6

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

   Co se týká času a chvíle (příchodu Páně), není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v noci.
    Až budou lidé říkat: "Je pokoj a bezpečí", tu na ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu. Nebudou moci jim uniknout. Ale vy, bratři, nejste ve tmě, že by vás ten den překvapil jako zloděj. Vy všichni jste přece synové světla a dne, noc ani tma nemá nad vámi právo!
    Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví.



EVANGELIUM Mt 25,14-30

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
    "Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl.
    Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: 'Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle - dalších pět jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'
    Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: 'Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle - další dvě jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'
    Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.'
    Pán mu odpověděl: 'Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.'

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Svatý Pavel ve dnešním druhém čtení z listu Soluňanům hovoří o druhém příchodu Pána Ježíše - o konečném příchodu Jeho království pravdy a lásky. Pavel v téhle souvislosti říká, abychom byli bdělí. Znamená to tedy, že máme všeho nechat a čekat, jestli náhodou zítra nebude konec světa? Rozhodně ne! Protože Boží království k nám určitým způsobem přichází každý den. A nejen to: my ho máme Pánu Ježíši každý den pomáhat uskutečňovat. Můžeme ovlivnit to, jestli přijde dříve nebo později. A čím? Tím, že budeme do našeho zraněného a nemocného světa přinášet jeho lásku, každý z nás tak, jak umí. Možná právě tohle je ta bdělost, o které svatý Pavel mluví.

 

Milí bratři a sestry,

V dnešních liturgických čteních najdeme dva protikladné typy: řádnou ženu z knihy Přísloví a služebníka s jednou hřivnou z Ježíšova podobenství. V těchto protikladech nejde ani tak o píli na jedné a o lenost na druhé straně, ale o vnitřní přístup ke skutečnosti.

Možná nejdůležitější výrok o řádné ženě, který v prvním čtení najdeme, není výčet jejích různých aktivit, ale slova ve verši 13: Pracuje radostnou rukou. Různé nuance této věty můžeme pochopit, když se podíváme na stejné místo v jiných překladech: Kralická Bible překládá dělá šťastně rukama svýma, ekumenický překlad zase pracuje s chutí vlastníma rukama. Můžeme v tom zahlédnout atmosféru určité lehkosti a radosti z práce, asi jako když děláme něco, co nás hodně baví, i když to zároveň může být namáhavé.

V podobenství o hřivnách v podobně radostné atmosféře probíhá účtování s prvními dvěma služebníky, s těmi, jimž bylo svěřeno pět a dvě hřivny. Oba dva prezentují výsledky svého podnikání s radostí a s vědomím dobře vykonaného úkolu - a jsou pak svým pánem pozváni k radostné oslavě: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'

Vnitřní naladění onoho třetího služebníka se naplno vyjevuje v jeho řeči, se kterou vrací svému pánu svou jednu ukrytou hřivnu: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.'

Služebník s jednou hřivnou nebyl možná až tak úplně líný; jen byl ve svém nitru ovládnut naprosto negativními emocemi. Zaprvé si o svém pánu udělal zcela falešnou představu; viděl ho jako tvrdého člověka, vyžadujícího od svých služebníků nemožné, výkon, kterého nemohou být schopni: sklízíš, kde jsi nezasel, sbíráš, kde jsi nerozsypal. Když se ovšem podíváme na začátek podobenství, uvidíme, že pán dal hřivny do správy každému ze služebníků podle jeho schopností.

Další vnitřní pocity služebníka s jednou hřivnou si můžeme snadno domyslet: možná záviděl svým dvěma spoluslužebníkům, že jim pán dal větší důvěru než jemu, asi měl pocity méněcennosti a nedůvěřoval si; a hlavně byl paralyzován strachem – nechtěl se pouštět do žádného podnikání, aby náhodou nepřišel ještě i o tu jedinou hřivnu, kterou dostal.

A přece - ten příběh mohl dopadnout i pro tohoto posledního služebníka dobře. Směl si nevěřit, směl mít pocity méněcennosti a strachu - ale jeho zásadní chyba byla, že nakonec neuvěřil v pánovu dobrotu a milosrdenství. Mohl říci: Pane, odpusť, že jsem ze strachu a z nedůvěry k tobě hřivnu zakopal. Pak by se mohl jít radovat se svým pánem jako ti ostatní dva; mohl by také zakusit uzdravení svého strachu a pocitu méněcennosti, a příště by jeho zacházení se svěřenou hřivnou bylo jistě mnohem lepší. Jenže poslední věta onoho služebníka zní Tu máš, co ti patří. Je to výraz toho, že už nechce se svým pánem mít nic společného, že už mu nic nedluží a nic od něj taky už nechce. Proto také končí špatně - ne proto, že by ho pán za tento jeho postoj potrestal. Jeho vyhození ven do temnot je jen důsledek jeho svobodného rozhodnutí přetrhnout pouto vztahu se svým pánem a se všemi ostatními, kteří jsou v jeho domě.

 

32. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Mdr 6,12-16

Čtení z knihy Moudrosti.

    Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají.
    Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří.
    Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti.
    Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.

Žl 63 (62), 2.3-4.5-6.7-8 Odp.: 2b
Odp.: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo, jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Odp.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.
Odp.
Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa.
Odp.
Kdykoli na tebe vzpomenu na svém lůžku, v nočních hodinách budu na tebe myslet. Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám.
Odp.



2. ČTENÍ 1Sol 4,13-18

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

    Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Říkáme vám to přece, jak nás Pán o tom poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví.

    Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, potom my, kteří do té chvíle zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto navzájem těmito slovy.



EVANGELIUM Mt 25,1-13

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
    "Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly.
    Uprostřed noci se strhl křik: 'Ženich je tady! Jděte mu naproti!' Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: 'Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.' Ale prozíravé odpověděly: 'Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.'
    Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: 'Pane, pane, otevři nám!' On však odpověděl: 'Amen, pravím vám: Neznám vás.'
    Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu."

 ____________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, ve scénce z biblických postaviček vidíme pět moudrých panen, které jsou připravené s hořícími lampičkami - a pak ty nemoudré, které ještě trochu pospávají; a ty, co už jsou vzhůru, jsou trochu zmatené z toho, že nemají olej. V Kohoutovicích máme ještě jeden motiv: jedna z prozíravých družiček rozhodně odmítá prosbu té nemoudré, aby se s nimi rozdělily o olej do lampy. Co myslíte, vyřešilo by se to? Kdyby se ty moudré panny rozdělily a každá měla aspoň trochu oleje, mohly by na svatbu vejít všechny? Nebylo to od těch družiček, co měly olej, trochu sobecké? Asi ne, protože ty moudré družičky říkají: Nemůžeme se s vámi rozdělit, nezbylo by pak ani vám, ani nám.

Víte, že když někoho máme rádi, ať už hodně nebo míň hodně, tak ten náš vztah k němu nemůžeme někomu jinému jen tak darovat nebo půjčit, jako si můžete dát dárek k Vánocům nebo někomu půjčit propisku. Dokonce to nemůžeme ani vůči tomu, koho máme rádi - když on nás třeba rád nemá, tak ho nemůžeme přimět k tomu, aby měl. To, že někoho máme rádi, je jenom naše. Pán Ježíš tedy tím olejem myslí naši lásku k Němu.

 

Milí bratři a sestry,

Závěrečný Ježíšův apel z dnešního evangelia - Bděte, protože neznáte den ani hodinu - jako by předpokládal trochu jiné znění dnešního podobenství: podle toho by ony moudré panny před příchodem ženicha měly být vzhůru, zatímco ty pošetilé spát. Jenomže všech deset družiček při dlouhém čekání na ženichův příchod usnulo; asi byly z dlouhého čekání unavené, spánek přemohl všechny: ty, které měly olej, i ty, které ho neměly.

Pro pochopení toho, co nám podobenství o deseti družičkách chce vlastně říci, je myslím stěžejní jeden starozákonní text, který se ovšem v dnešních čteních nevyskytuje. Je z knihy, která představuje mystickou tvář judaismu - totiž z Písně písní, přesněji řečeno ze začátku její páté kapitoly: Spím, ale mé srdce bdí. Slyš! Můj milý klepe. Otevři mi, má sestro, moje milá, má holubičko, mé všechno!

Čtení z Písně písní se jako text pro bohoslužbu slova používá dost zřídka - snad proto, že na první poslech až příliš připomíná milostnou poezii, kterou možná původně i byla. Je vlastně celá láskyplným dialogem mezi dvojicí milujících se osob - milým a milou. Křesťanské porozumění tomuto starozákonnímu textu, v nejznámější podobě pocházející asi od svatého Bernarda z Clairvaux, vidí v onom milém Krista a v milé buď celé společenství církve, nebo jednotlivou lidskou duši.

Pro hlubší pochopení podobenství o deseti pannách je podstatný verš Spím, ale mé srdce bdí. Právě v tom je rozdíl mezi moudrými a pošetilými pannami. Zásoba oleje do lamp je symbolem onoho bdícího srdce, které je vstupenkou na svatbu - na konci pozemského příběhu každého z nás - i na konci příběhu celých dějin vesmíru a člověka, na konci času.

Nežijeme-li jako kontemplativní řeholníci v klášteře, není dost dobře možné prožívat náš život celý a zcela vědomě v Boží přítomnosti. A ani pro řeholníky a řeholnice z klášterů benediktinské tradice, ač je to jedním z hlavních úkolů jejich kontemplativního života, to není možné beze zbytku. Pokud zrovna pracují v klášterním lese, na zahradě či třeba v pivovaru (jedno belgické trapistické pivo je považováno za nejlepší na světě), musí být přece v mysli soustředěni na svou práci. Musíme myslet na běžný životní provoz - pracujeme, vychováváme děti, musíme spát, jíst a občas relaxovat, těšíme se z přítomnosti a blízkosti lidí, které máme rádi. Nemůžeme úplně celý čas našeho života prožívat jako vědomou modlitbu a vědomé spojení s Bohem. V duchovním smyslu tak podřimujeme, nebo spíme. Napadá mne příměr s chvílemi, kdy jsme večer hodně unaveni, ale ještě nemůžeme jít spát a musíme něco dodělat; pak nás přepadá mikrospánek, jsme jakoby na rozhraní mezi vědomím a nevědomím, skutečnost trochu vnímáme a trochu nevnímáme, občas chvilku zadřímáme a musíme se probudit, abychom onu nutnou práci dokončili.  

Pán s tímhle jistě počítá; ví, že s ním nemůžeme být v neustálém a intenzivním kontaktu, jaký zažíváme při hluboké a soustředěné modlitbě třeba před vystavenou Eucharistií. Jde ale o to, abychom měli i v onom spánku - či polospánku - duše bdělé srdce. Aby v nejhlubší rovině našeho bytí byla láska ke Kristu stále přítomná, i když si ji v danou chvíli nemusíme uvědomovat. Abychom měli pohotově připravený olej do lamp, abychom byli vždy připraveni je zažehnout a svítit.

 31. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Mal 1,14b-2,2b.8-10 

Čtení z knihy proroka Malachiáše.

    Jsem mocný král - praví Hospodin zástupů - moje jméno je hrozné mezi národy. Nyní (platí) vám, kněží, tento příkaz: Jestliže neuposlechnete a nevezmete si k srdci, abyste vzdávali úctu mému jménu - praví Hospodin zástupů - stihnu vás kletbou. 
    Vy jste sešli z cesty, jste příčinou, že mnozí nedbají o Zákon, porušili jste smlouvu s Levim - praví Hospodin zástupů. Proto i já vás uvrhnu do ponížení a potupy přede vším lidem, poněvadž jste nezachovávali mé příkazy. Při udílení rad jste nebyli nestranní. Nemáme snad všichni jednoho otce? Nestvořil nás jeden Bůh? Proč jsme k sobě věrolomní, a tak znesvěcujeme smlouvu našich otců? 

Žl 131 (130),1.2.3 

Odp. 
 Opatruj, Pane, mou duši ve svém pokoji.

Hospodine, mé srdce se nevypíná, nevyvyšují se mé oči, neženu se za velikými věcmi, pro mě nedostižnými. 
Odp. 
Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši jako dítě na matčině klíně; jako dítě, tak je má duše ve mně. 
Odp. 
Doufej, Izraeli, v Hospodina, nyní i navěky. 
Odp. 

 

2. ČTENÍ 1Sol 2,7b-9.13 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry! 
    Počínali jsme si mezi vámi tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti; tak jsme po vás toužili, že bychom vám nejraději nejen odevzdali Boží radostnou zvěst, ale dali za vás i vlastní život. Tak velice jsme si vás oblíbili. 
    Přece si ještě vzpomínáte, bratři, na naši vyčerpávající námahu: ve dne v noci jsme pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám hlásali Boží evangelium. 
    A proto i my bez ustání děkujeme Bohu za to, že když jste nás uslyšeli kázat Boží slovo, vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží - vždyť jím skutečně je. A protože věříte, ukazují se na vás i jeho účinky. 



EVANGELIUM Mt 23,1-12 

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům: 
    "Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi. Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech, mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, mají rádi pozdravy na ulicích a když jim lidé říkají 'Mistře'. 
    Vy však si nedávejte říkat 'mistr', jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno 'otec', jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi. Ani si nedávejte říkat 'učitel', jenom jeden je váš Učitel - Kristus. 
    Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."

___________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Svatý Pavel děkuje Bohu za to, že soluňští křesťané uvěřili jeho kázání – přijali, že svatý Pavel káže opravdu Boží slovo, a ne něco jiného. A přijali to asi proto, že k nim Pavel byl velice dobrý a laskavý, a že si u nich sám vydělával na živobytí, aby jim nebyl na obtíž. Když jim pak kázal o dobrém Bohu, který má rád všechny lidi, snadno tomu mohli uvěřit.

 

Milí bratři a sestry,

Dalo by se dnes jistě velice snadno kázat o pokušení farizejství, které je stále živé i v církvi a hrozí nám kněžím, biskupům, i všem ostatním křesťanům. Na Ježíšova slova mají rádi zvlášť velké střapce na šatech jsem si například vzpomněl, když jsem na Internetu narazil na fotku jednoho nejmenovaného konzervativního amerického kardinála, který s oblibou nosí kardinálskou vlečku zvanou cappa magna; ta se přestala používat po druhém vatikánském koncilu, podobně jako třeba papežská tiára či papežská nosítka…

Mému srdci však bude bližší zaměřit se na dnešní žalm. Protože je kratičký, můžeme si jeho slova zopakovat: Hospodine, mé srdce se nevypíná, nevyvyšují se mé oči, neženu se za velikými věcmi, pro mě nedostižnými. Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši jako dítě na matčině klíně; jako dítě, tak je má duše ve mně. Doufej, Izraeli, v Hospodina, nyní i navěky!

Žalm 131 do ostatních dnešních čtení na první poslech příliš tematicky nezapadá; jeho ozvěnu je možné najít snad jen ve druhém čtení: svatý Pavel – který jako žák rabbiho Gamaliela znal tento žalm zcela jistě nazpaměť - soluňským křesťanům připomíná, že se k nim choval tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti. Možná ale bude o to lépe se na něj zaměřit, aby kvůli ostatním textům neunikl naší pozornosti.

Kdosi nazval žalm 131 žalmem kontemplativní modlitby. Mám tento žalm velmi rád a je i na rubu jednoho z mých primičních obrázků – a vždycky se mi osvědčil ve chvílích, kdy jsem potřeboval nějak ukonejšit – ve chvílích jakýchkoli zmatků, strachů nebo pokušení.

Všichni víme, jak je současná situace ve světě i v naší církvi rozjitřená. Propukají válečné konflikty; máme starost o budoucnost naší planety kvůli klimatické změně; jsme svědky lavinovitého šíření dezinformací, takže se nám pravda o věcech a lidech hledá mnohem složitěji než dříve. Společnost i církev je rozdělená natolik, že jednotlivé názorové proudy se již spolu nedokáží shodnout skoro na ničem.

Věříme v dobrého Boha, který stvořil dobrý svět – a ten je dobrý stále, i když je poznamenaný lidským hříchem. Víme, že Kristus vstal z mrtvých, a že tedy konec našeho příběhu bude šťastný. Ale přesto: často se vzhledem k těmto událostem ptáme, proč to či ono Bůh dopouští? Jaký má smysl barbarské řádění teroristů z Hamásu nebo okupantů v ukrajinské Buči? Proč přitom umírají nevinné děti? A ptáme se ještě s větší naléhavostí a bolestí, když se nás nějaké zlo začne osobně a bezprostředně týkat: Proč zrovna mne postihla zákeřná nemoc? Proč mi někdo blízký a milovaný předčasně zemřel?

Máme zkušenost, že když si v modlitbě před Pánem takto vyléváme své srdce, je to jeden z nejhlubších a nejupřímnějších typů modlitby, kterého jsme schopni. Taková modlitba spontánně tryská z nejhlubších hlubin našeho bytí, takto se modlit se stává naší bytostnou potřebou. Jenže zároveň máme i jinou zkušenost: na naše naléhavé otázky zpravidla žádnou odpověď nedostaneme; Bůh nám neřekne na naše naléhavá proč žádné protože.

A tak - nakonec - vlastně jediným možným vyústěním takové naší modlitby může být to, co je obsahem dnešního žalmu: Mé srdce se nevypíná, nevyvyšují se mé oči; neženu se za velikými věcmi, pro mě nedostižnými; nakonec musíme uznat a vyznat, že onen smysl událostí nedokážeme prohlédnout, že nemůžeme být jako Bůh, že nemůžeme plně poznat Jeho cesty. A hned poté: Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši jako dítě na matčině klíně; jako dítě, tak je má duše ve mně. Tento verš nás zve k tichému spočinutí v Boží lásce, naše srdce se usmiřuje, přijímáme skutečnost takovou, jaká je; spoléháme se na to, že Pán je přese všechno opravdu dobrý, že věci přece jen vede správným směrem, že všechno má smysl, i když nevíme jaký. A plodem takové modlitby je pak naše větší důvěra: Doufej, Izraeli, v Hospodina, nyní i navěky.

 

30. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Ex 22,20-26

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

Toto praví Hospodin:
    "Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi.
    Neubližujte vdově a sirotku. Kdybys jim ublížil, že by si mně stěžovali, uslyším jejich stížnost, můj hněv vzplane, zahubím vás mečem, a vaše ženy budou vdovami a vaši synové sirotky.
    Půjčíš-li peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který bydlí vedle tebe, nechovej se k němu jako lichvář. Nežádej od něho úrok. Vezmeš-li si jako zástavu plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. Je to pro něho jediná pokrývka, plášť pro jeho tělo. V čem by měl spát? Bude-li si mně stěžovat, uslyším ho, neboť jsem soucitný."




Žl 18 (17), 2-3a. 3bc-4. 47+51ab Odp.: 2
Odp.: Miluji tě, Hospodine, má sílo!

Miluji tě, Hospodine, má sílo, Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!
Odp.
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Odp.
Ať žije Hospodin, požehnána bud' moje Skála, sláva bud' Bohu, mému spasiteli! Veliká vítězství jsi popřál svému králi, dáváš přízeň svému pomazanému.
Odp.




2. ČTENÍ 1Sol 1,5c-10

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry!
    Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám. A vy jste napodobovali nás i Pána, přijali jste nauku, třeba v mnohém soužení, s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Achaji.
    Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla zpráva o tom, že jste uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat. Vždyť tam lidé sami o tom vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo a jak jste se od model obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se (Božího) hněvu.




EVANGELIUM Mt 22,34-40

Slova svatého evangelia podle Matouše.

   Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se u něho a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl přivést do úzkých, a zeptal se: "Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?"

    Odpověděl mu: "'Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."

___________________________________________________________

 

Slůvko pro děti:

 

Milé děti,

V prvním čtení máme jedno přikázání z Mojžíšova zákona: "Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi“. A my bychom si to mohli přeložit do současného jazyka třeba takhle: až budeš mít někdy chuť se posmívat spolužákovi, vzpomeň si, jaké to je, když se druzí posmívají tobě.

 

Milí bratři a sestry,  

V dnešním evangeliu Ježíš vyslovuje své dvojí hlavní a nejdůležitější přikázání: 'Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí‘, a 'Miluj svého bližního jako sám sebe‘. První čtení nám pak jistým způsobem ukazuje jednu z cest, kterou se můžeme lásce k Bohu a k bližnímu učit.

Dalo by se říci, že klíčové slovo prvního čtení je to, které se vyskytuje úplně na jeho konci: Hospodin stížnost chudáka uslyší, neboť je soucitný. České sloveso sou-cítit znamená mít pochopení a porozumění pro někoho, kdo prochází něčím obtížným; v jiných jazycích (třeba anglické com-passion) je ale důraz trochu jinde: soucit je spolu - trpení, spolu - pociťování těžkosti a bolesti.

Hospodin skrze Mojžíšův zákon nabádá svůj lid: "Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi. Tedy: až budete mít pokušení utlačovat přistěhovalce, vzpomeňte si, jak jste se sami cítili, když jste byli v egyptském otroctví, v cizí zemi, mezi cizím lidem, sužováni těžkou prací.

Další věta zní téměř jako hrozba: Budete-li ubližovat cizí vdově nebo sirotku, dopustím, že poznáte, jaké je být vdovou a sirotkem ve vašich vlastních rodinách.

Nakonec prorok popisuje situaci chudáka, který se nemá čím přikrýt, protože musel dát do zástavy věřiteli svůj plášť a ten mu ho nechce vrátit na noc: Je to pro něho jediná pokrývka, plášť pro jeho tělo. V čem by měl spát? Izraelité (jako národ se zkušeností pobytu na poušti) měli jistě silnou zkušenost s tím, jaké je to spát – či spíš nespat – v chladné noci špatně přikrytý.

Toto Slovo – nakolik je to možné – k nám tedy hovoří o smyslu našich životních těžkostí a trápení: získáváme skrze ně soucitné srdce. Když jsem sami zakusili nějakou nouzi, víme, jaké to je, a naše srdce se otevírá vůči tomu, který prožívá něco podobného. Když jsme měli sami zkušenost, dejme tomu, s nějakými psychickými problémy, nedíváme se už spatra na toho, kdo se s nimi léčí. Když jsme sami někdy upadli do nějakého velkého hříchu - a získali jsme zkušenost, jak je to snadné -, nesoudíme již někoho, komu se přihodilo něco podobného.

Přesně tohle má Pán na mysli, když vypráví své podobenství o dvou dlužnících: Onen první, kterému jeho pán odpustil astronomickou sumu, zakusil nejprve tíhu svého dluhu a následků, které by měla jeho neschopnost jej splatit: byl by prodán do otroctví s celou rodinou. Pak ale zakusil překvapující odpuštění; ale jeho srdce bylo tak zatvrzelé, že ani tahle zkušenost jej neproměnila a nevedla jej k soucitu s druhým, který dlužil jemu samému, ale zcela zanedbatelnou částku.

Zkušenost vlastního trápení, vlastních slabostí a hříchů nás tedy vede k soucitu s druhými, k tomu, abychom je dokázali opravdu mít rádi jako sebe, protože se do nich opravdu dokážeme vcítit. Avšak vede nás i k oné první části Ježíšova dvojitého hlavního přikázání, k větší lásce k Bohu. Právě v těžkostech života nejvíce vnímáme, že je opravdu soucitný a milosrdný, že nám stále odpouští; že v Ježíši bere všechny naše těžkosti a bolesti na sebe.

 

29. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Iz 45,1.4-6

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Toto praví Hospodin svému pomazanému Kýrovi, kterého jsem vzal za pravou ruku, abych mu podmanil národy, abych odpásal bedra králů, abych před ním otevřel vrata, aby žádná brána nezůstala uzavřena: "Pro svého služebníka Jakuba, pro Izraele, svého vyvoleného, zavolal jsem tě jménem, poctil jsem tě, i když jsi mě neznal.
    Já jsem Hospodin, jiný není, není Bůh mimo mne. Přepášu tě, i když mě neznáš, aby se poznalo od východu slunce i od západu, že mimo mne jiný není. Já jsem Hospodin, a nikdo jiný (není Bohem).



Žl 96 (95), 1+3. 4-5. 7-8. 9-10a+c Odp.: 7b
Odp.: Vzdejte Hospodinu slávu a moc!

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech.
Odp.
Neboť Hospodin je veliký a velmi hodný chvály, je třeba se ho bát více nežli všech bohů. Neboť všichni bohové pohanů jsou výmysly, Hospodin však stvořil nebe.
Odp.
Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc, vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména. Přineste oběť a vstupte do jeho nádvoří.
Odp.
V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! Třeste se před ním, všechny země! Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje, národy řídí podle práva.
Odp.



2. ČTENÍ 1Sol 1,1-5b

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

    Pavel, Silván a Timotej soluňské církevní obci, která je ve spojení s Bohem Otcem a s Pánem Ježíšem Kristem. Milost vám a pokoj!
    Stále děkujeme Bohu za vás za všechny, když si vás připomínáme ve svých modlitbách. Před naším Bohem a Otcem vzpomínáme bez přestání, jak je vaše víra účinná, láska obětavá a naděje v našeho Pána Ježíše vytrvalá.
    Víme o vašem vyvolení, bratři Bohem milovaní. Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno projevy moci, činností Ducha svatého a hlubokým přesvědčením.



EVANGELIUM Mt 22,15-21

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo.
    Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?"
    Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: "Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!" Podali mu denár.
    Zeptal se jich: "Čí je to obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
    Tu jim řekl: "Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu."

_______________________________________________________

 

Slůvko pro děti: 

Milé děti, ve scénce z biblických postaviček vidíme Ježíše, který ukazuje farizeům denár: minci, na které je portrét císaře. Aby to bylo názornější, tak vpředu máte ten peníz zvětšený - některé mince z Ježíšovy doby se totiž dochovaly až dodneška. Jsou podobné, jako třeba mince, kterými se platí dnes ve Velké Británii: je na nich z boku portrét královny Alžběty - nebo teď už krále Karla - a kolem je nápis Král Karel třetí a třeba Dvě libry.

 Pokud ten peníz už dlouho nekoloval a obraz císaře na něm nebyl setřený, tak každý viděl, že ta mince patří císaři. Ne že by mu patřily všechny peníze v říši, ale bylo jasné, že tam, kde se s nimi platí, je území římské říše a vládne tam císař. A na nás by mělo být podobně vidět, že patříme Pánu Ježíši.  Že tam, kde jsme, má s námi přicházet království Jeho lásky: doma, ve škole, nebo mezi kamarády.

Milí bratří a sestry,

 Dnešní čtení se již určitým způsobem vztahují k tomu, co budeme slavit za něco více než měsíc jako závěr letošního liturgického roku – ke slavnosti Ježíše Krista Krále. Možná nejlépe je tahle souvislost patrná na slovech dnešního žalmu: Hospodin kraluje, národy řídí podle práva.

 Farizeové chtějí v evangeliu Ježíše - jako obvykle - chytit do pasti. Předkládají mu aporii, neřešitelný problém. Pokud by schválil placení daně, dal by najevo, že římskou okupaci Judeje považuje za legitimní, což by si farizeové vysvětlili jako akt bezbožnosti a důkaz, že Ježíš není Mesiáš. Pokud by řekl ne, měl by na krku obvinění z podněcování ke vzpouře, neboť Herodovi přívrženci by ho šli okamžitě udat. Ježíš ale dělá věc, jež je přesně v souladu s jeho svobodou a vědomím Otcovy moci - svým výrokem dává najevo, že římská nadvláda nad Izraelem je sice skutečností, avšak relativní a předposlední, a tudíž něco, co není třeba přeceňovat. Absolutní a konečná je jen vláda Hospodinova.  Peníz, jímž se platí daň, je možná císařův, ale Boží lid císaři nepatří - patří Hospodinu, který si jej s láskou vyvolil, dovedl jej do zaslíbené země a přes všechny dějinné peripetie ho neopustil a stál při něm.

 Vědomí relativity a dočasnosti jakékoli formy lidské vlády - a na druhé straně vědomí toho, že opravdový vládce nad dějinami je Kristus - nám přináší útěchu ve chvílích, kdy máme pokušení si zoufat, jak nedobře si my lidé své věci spravujeme. Je to naše víra, která osvobozuje od přílišného zármutku z toho, jak funguje či nefunguje politika, jak ve světě neustále vznikají válečné konflikty, jak se prosazují lidé bez skrupulí a bez charakteru, jak se rozmáhá šíření dezinformací. Věříme - i když někdy, tváří v tvář skutečnosti, je to opravdu holá víra - že Hospodin kraluje a národy řídí podle práva: a je to král milosrdný, plný lásky, ten, kterému záleží nejvíc na těch, jež současná společnost často odsouvá na okraj. Je to král absolutně spravedlivý; král, který netouží po moci, protože stvořil všechno a vše je jeho vlastnictvím.  A nakonec, je to král, který si může použít - a také použije - i každou formu lidské vlády; i takovou, která s ním vůbec nepočítá. Přesně jako si použil perského krále Kýra k vysvobození svého lidu z babylónského zajetí.

 Toto hluboké vědomí Boží prozřetelnosti a Boží vlády dávalo svobodu těm, kteří se ve víře statečně postavili jakékoli totalitní moci, jež se v historii lidstva vyskytla. A může ji dát i nám dnes. V této víře můžeme dát císaři, co je jeho - tedy neuzavírat se do ghetta a podílet se na rozvoji společných věcí. Avšak máme zároveň svobodu nedávat více, nespoléhat se tedy přespříliš na světskou moc a nestavět člověka a jeho dílo na piedestal.  Patříme Kristu, patříme do Boží rodiny milovaných dětí. A tak jen Jemu můžeme odevzdávat samy sebe a naše životy.

 Nemá to být...ale dnes jsem se vrátil z víkendovky našeho společenství mládeže později, než jsem myslel; a tak zítra pro dvacátou osmou neděli v mezidobí  použiji tři roky starou promluvu z téhož cyklu A. viz zde: