29. neděle v mezidobí A 2026        

1. ČTENÍ Iz 45,1.4-6

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Toto praví Hospodin svému pomazanému Kýrovi, kterého jsem vzal za pravou ruku, abych mu podmanil národy, abych odpásal bedra králů, abych před ním otevřel vrata, aby žádná brána nezůstala uzavřena: "Pro svého služebníka Jakuba, pro Izraele, svého vyvoleného, zavolal jsem tě jménem, poctil jsem tě, i když jsi mě neznal.
    Já jsem Hospodin, jiný není, není Bůh mimo mne. Přepášu tě, i když mě neznáš, aby se poznalo od východu slunce i od západu, že mimo mne jiný není. Já jsem Hospodin, a nikdo jiný (není Bohem).

Žl 96 (95), 1+3. 4-5. 7-8. 9-10a+c Odp.: 7b
Odp.: Vzdejte Hospodinu slávu a moc!

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech.
Odp.
Neboť Hospodin je veliký a velmi hodný chvály, je třeba se ho bát více nežli všech bohů. Neboť všichni bohové pohanů jsou výmysly, Hospodin však stvořil nebe.
Odp.
Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc, vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména. Přineste oběť a vstupte do jeho nádvoří.
Odp.
V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! Třeste se před ním, všechny země! Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje, národy řídí podle práva.
Odp.



2. ČTENÍ 1Sol 1,1-5b

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

    Pavel, Silván a Timotej soluňské církevní obci, která je ve spojení s Bohem Otcem a s Pánem Ježíšem Kristem. Milost vám a pokoj!
    Stále děkujeme Bohu za vás za všechny, když si vás připomínáme ve svých modlitbách. Před naším Bohem a Otcem vzpomínáme bez přestání, jak je vaše víra účinná, láska obětavá a naděje v našeho Pána Ježíše vytrvalá.
    Víme o vašem vyvolení, bratři Bohem milovaní. Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno projevy moci, činností Ducha svatého a hlubokým přesvědčením.

EVANGELIUM Mt 22,15-21

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo.
    Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?"
    Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: "Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!" Podali mu denár.
    Zeptal se jich: "Čí je to obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
    Tu jim řekl: "Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu."

________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Dnešní druhé čtení je z listu svatého Pavla do Soluně. A je z něho vidět, že Pavel má velikou radost z toho, že v soluňské církevní obci – dnes bychom řekli farnosti – jsou na tom dobře, že je jejich víra účinná, láska obětavá a naděje vytrvalá. V jiných dopisech – třeba církevním obcím, kde to tak dobře nefunguje – už Pavel takovou radost nemá a někdy své adresáty dost nevybíravě kárá. Ale není to proto, že by někoho chtěl shodit nebo mu jen tak vynadat, aby si zjednal pořádek a aby ho lidé poslouchali. Je to proto, že má křesťany ve všech obcích, které založil, rád a záleží mu na tom, aby to všude bylo jako v té Soluni: aby měli všichni pevnou víru, jistou naději a velkou lásku.

 

Milí bratři a sestry,

Při čtení dnešní evangelní perikopy si vždycky vzpomenu na to, jak jsem někdy na přelomu milénia navštívil poprvé švédský Stockholm a při procházce jeho Starým městem jsem narazil na severní bránu do areálu takzvaného Tyska Kyrkan, Německého kostela; tedy kostela svaté Gertrudy, postaveného v šestnáctém století pro německojazyčné luterány - tomuto účelu slouží dodnes. Na oné bráně je velký zlacený reliéf patronky kostela a pod ním - rovněž zlacený – velký nápis v němčině: Fürchtet Gott! Ehret den König! - Bojte se Boha! Ctěte krále! – se dvěma vykřičníky.

Tento nápis je citace ze sedmnáctého verše druhé kapitoly Prvního listu Petrova, kde se hovoří o vztahu křesťanů k vládě. Celý verš zní takto: Všechny ctěte, bratry milujte, Boha se bojte, krále mějte v úctě. Je to nicméně citace vytržená z kontextu a upravená tak, že její vyznění je dost jiné než původní biblická výpověď. Jako by Bůh a král byly jen a pouze shora dané autority; každá z nich svým způsobem a se svými vlastními kompetencemi. Jedna vyšší, nebeská; druhá nižší, lidská, ovšem dosazená z vůle oné vyšší; avšak z pohledu obyčejného člověka obě nakonec stejné: je třeba je respektovat, poslouchat jejich příkazy a dodržovat jimi daný řád, včetně placení daní.

Ježíšova slova z dnešního evangelia - Dávejte, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu - bychom mohli snadno – ovšem velmi povrchně – pochopit právě tímto způsobem. Abychom však do výpovědi dnešního evangelia pronikli trochu hlouběji, můžeme si na pomoc vzít jiný evangelní text – od téhož svatého Matouše, ze 17. kapitoly (Mt 17, 24 -27):

Když přišli do Kafarnaa, přistoupili výběrčí chrámové daně k Petrovi a zeptali se: „Váš mistr chrámovou daň neplatí?“ Odpověděl: „Platí.“ Jakmile vešel do domu, předešel ho Ježíš otázkou: „Co myslíš, Šimone, od koho vybírají pozemští králové poplatky a daně? Od svých synů, nebo od cizích?“ Když odpověděl „od cizích“, Ježíš mu řekl: „Synové tedy k tomu vázáni nejsou. Abychom je však nepohoršili, jdi k moři, vhoď udici, a tu rybu, která se první chytí, vezmi, otevři jí ústa a najdeš stříbrný peníz. Ten vezmi a dej jim za mě i za sebe.“

Zde nejde o daň císaři, ale o chrámovou daň, v posledku určenou samému Hospodinu. V pohledu, o němž byla řeč na začátku –  a koneckonců z pohledu Mojžíšova Zákona – by se jednalo o jen a jen o povinnost vůči autoritě; jen ne lidské, ale božské. Jenže Ježíš v tomto svém rozhovoru s Petrem říká vlastně totéž jako v patnácté kapitole Jana - ve chvíli, kdy při poslední večeři svěřil apoštolům své hlavní přikázání lásky (Jn 15, 14-15):

Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce.

K Otci máme úplně jiný vztah než k jakékoli lidské autoritě. Nejsme cizí, nejsme služebníci; jsme synové a dcery a Boží přátelé. To, co máme Bohu dávat, protože mu to patří, nemůže být jen mince do pokladničky - jsme to my sami, celé naše srdce a celý náš život. A ne proto, že by to tak mělo být; toto darování sama sebe je odpovědí lásky na lásku. Bůh sám se nám celý v Kristu daroval – dal nám svého milovaného Syna, abychom se my mohli v Něm stát jeho milovanými dětmi.