19. neděle v mezidobí B 2015

1. ČTENÍ 1 Král 19, 4-8
Šel u síle toho pokrmu až k Boží hoře.

Čtení z první knihy Královské.
   Eliáš šel na poušť asi den cesty. Šel si sednout pod jednu kručinku, přál si smrt a zvolal: "Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové!" Lehl si a pod tou kručinkou usnul.
   Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: "Vstaň, jez!" Podíval se, a hle - u jeho hlavy chléb upečený na rozžhaveném kameni a džbán vody. Najedl se a napil a znovu usnul.
   Hospodinův anděl se vrátil podruhé, dotkl se ho a řekl: "Vstaň a najez se, neboť cesta by pro tebe byla příliš dlouhá." Vstal, najedl se a napil a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorebu.


Žl 34 (33), 2-3. 4-5. 6-7. 8-9 Odp.: 9a
Odp.: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno! Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, vysvobodil mě ze všech mých obav.
Odp.
Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, pomohl mu ve všech jeho strastech.
Odp.
Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je. Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, blaze člověku, který se k němu utíká.
Odp.



2. ČTENÍ Ef 4, 30-5, 2
Žijte v lásce, jako i Kristus miloval vás.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Bratři!
   Nezarmucujte svatého Božího Ducha, který vám vtiskl svou pečeť pro den vykoupení.
   Daleko ať je od vás každá zahořklost, prchlivost, hněv, hádání, nactiutrhání a všechny druhy špatnosti. Spíše buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy.
   Ano, napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval vás a zcela vydal sebe za nás v oběť, Bohu velmi příjemnou.


EVANGELIUM Jan 6, 41-51
Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe.

Slova svatého evangelia podle Jana.
   Židé reptali proti Ježíšovi, že řekl: "Já jsem chléb, který sestoupil z nebe." Namítali: "Copak to není Ježíš, syn Josefův? Známe přece jeho otce i matku. Jak tedy může tvrdit: 'Sestoupil jsem z nebe'?"
   Ježíš jim odpověděl: "Přestaňte mezi sebou reptat! Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. Stojí psáno v Prorocích: 'Všichni budou vyučeni od Boha'. Každý, kdo slyšel Otce a u něho se učil, přichází ke mně. Ne že by snad někdo Otce viděl; jenom ten, který je od Boha, viděl Otce. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří, má život věčný.
   Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel.
   Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa."     

----

Milí bratři a sestry,

Prorok Eliáš v prvním čtení utíká na poušť, protože ho královna Jezabel chce zabít. Eliáš je v typické situaci starozákonního proroka, který se kvůli své službě Hospodinu ocitá v ohrožení života. Eliáš je ve scéně z prvního čtení unavený, zcela na konci svých sil, a nevidí smysl věcí, které se udály. Už sám od sebe nemůže vůbec nic, jeho slova a jeho usnutí vyjadřují naprostou rezignaci. Jeho spánek pod kručinkou je obrazem smrti, okamžiku, kdy přestává každá lidská aktivita. Skoro bychom řekli, že je to předobraz Krista ležícího v hrobě o Bílé sobotě –veškerá lidská naděje je ztracena, a už je možný jen Boží zásah.

A Boží zásah skutečně přichází-Eliáše se dotýká anděl a posiluje ho. Eliáš pak ještě chvíli odpočívá, ale pak v síle chleba a vody, které najde u své hlavy,  se dokáže zvednout a jít dále.  Důležitá jsou přitom andělova slova, jimiž Eliáše jednak povolává k jeho dalšímu úkolu, ale zároveň mu říká, že bez onoho posilnění z Boží ruky by tento úkol nemohl splnit: ‚Vstaň a najez se, neboť cesta by byla pro tebe příliš dlouhá‘. A Eliáš pak v síle toho pokrmu ujde čtyřicetidenní cestu k hoře Chorébu – číslo 40 je biblické číslo plnosti, znamená to tedy, že Eliáš splní svůj úkol, dokoná pouť, kterou mu bylo dáno jít.

Evangelium pak dnešní první čtení obohacuje o další význam – chléb, který Eliáš jí a který mu dává sílu, je předobrazem Eucharistie, Ježíše, který se nám v ní dává jako chléb života. A my jsme na tom stejně jako Eliáš – bez tohoto chleba života bychom nemohli žít jako opravdoví křesťané, nedokázali bychom splnit úkol a poslání, které jsme od Pána dostali. Brzy bychom dopadli právě tak, jako Eliáš v prvním čtení – byli bychom vysílení, skleslí a ve velkém pokušení vzdát všechno, co představuje náš každodenní kříž.

Někdy se opravdu přihodí, že už nemůžeme dále, že máme pocit marnosti, pocit, že obtíže našeho života jsou příliš veliké, nebo že mravní nárok našeho křesťanství je v dnešní době skoro nesplnitelný. V takových chvílích vidíme jasně svoji slabost-vidíme, že, jak říká opět Eliáš ‚nejsme lepší než naši otcové‘ – že nejsme žádní duchovní superhrdinové, plní neproblematické víry, pevné naděje a horlivé lásky. Vidíme své pochybnosti, beznaděj a sebelásku. A někdy se nám dokonce chce – znovu jako Eliášovi – vzdát veškerou námahu, kterou život přináší.

V takových chvílích je důležité udělat stejnou zkušenost jako Eliáš – zkušenost, že právě v tomto stavu můžeme zakusit Boží přítomnost a Boží pomoc. Ježíš, který nás z pokušení všechno vzdát volá na další cestu, nám zároveň dává sama sebe jako pokrm, sama sebe celého v Eucharistii. V síle tohoto pokrmu můžeme i my ujít svých 40 dní – tedy dobře a plně prožít celý náš život a splnit své poslání.

17. neděle v mezidobí B 2015




1. ČTENÍ 2 Král 4, 42-44
Budou jíst, a ještě zbude.

Čtení z druhé knihy Královské.
   Nějaký člověk přišel z Bál Šališa a přinesl v chlebníku Božímu muži ( Elizeovi ) chléb z prvotin, dvacet ječných chlebů a jídlo z rozdrcených čerstvých zrn. Elizeus řekl (svému služebníku): "Dej to lidem, ať se najedí!" Služebník mu odpověděl: "jak mám tohle dát stovce lidí?"
   Elizeus řekl: "Dej to lidem, ať se najedí, neboť tak praví Hospodin: Budou jíst, a ještě zbude." Dal jim to tedy, najedli se, a ještě zbylo podle Hospodinova slova.


Žl 145 (144), 10-11. 15-16. 17-18 Odp.: srv. 16
Odp.: Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine.

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí! Ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle.
Odp.
Oči všech doufají v tebe a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. Otvíráš svou ruku a sytíš vše živé s laskavostí.
Odp.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají; všem, kdo ho vzývají upřímně.
Odp.



2. ČTENÍ Ef 4, 1-6
Jedno tělo, jeden Pán, jedna víra, jeden křest.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Bratři!
    Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje.
    Jen jedno je ( ono tajemné ) tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.


EVANGELIUM Jan 6, 1-15
Ježíš rozdělil sedícím, kolik kdo chtěl.

Slova svatého evangelia podle Jana.
    Ježíš odešel na druhou stranu moře Galilejského neboli Tiberiadského. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky.
    Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?" To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat.
    Filip mu odpověděl: "Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo."
    Jeden z jeho učedníků - Ondřej, bratr Šimona Petra mu řekl: "Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co to je pro tolik lidí?" Ježíš řekl: "Postarejte se, ať se lidé posadí!" Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.
    Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: "Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!" Sebrali je tedy, a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů. Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: "To je jisté ten Prorok, který má přijít na svět!"
    Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Dnešní evangelium je jakýmsi průvodcem v situacích, kdy se ve víře rozhodujeme k vykonání nějaké obtížné věci.  Všimněme si, že na začátku je Ježíšova iniciativa: dialog s učedníky začíná on. Kdyby Filipovi nenaznačil, že je potřeba se postarat o zástup lidí, pravděpodobně by to samotné učedníky ani nenapadlo. Na počátku je tedy Ježíšův impuls k tomu, aby učedníci něco udělali ve prospěch lidí, kteří jsou kolem a potřebují nasytit.

Apoštolové tuto výzvu vezmou vážně a dělají pak velmi moudrou a chvályhodnou věc: nevrhají se do věci po hlavě, ale hodnotí situaci. Filip odhaduje, kolik by bylo potřeba jídla, a Ondřej zjišťuje, co je momentálně k dispozici. A pak Ježíšovi předkládají výsledek: Co je to pro tolik lidí? Ale přesto jen prostě nekonstatují, že něco takového není možné, takže Ježíši, promiň, nemá to cenu, ať jdou lidé domů. Ani nezačnou dělit chléb a ryby na mikroskopické kousky a rozdávat-jsou vedeni zdravým rozumem, ale i vírou. Vidí sice, že není v jejich silách s hladem lidí cokoli udělat.  Situaci však předkládají Ježíši s otazníkem na konci, dialog pokračuje. Co se, tedy, Pane, teď má stát, když věci stojí takto?

A Ježíš reaguje poměrně jednoznačně: dává příkaz k tomu, aby se lidé posadili, tedy jinými slovy, neposílá je pryč, nasycení se tedy bude konat. A pak činí neméně jednoznačnou věc: ono lidské málo, které mají učedníci k dispozici, musí projít jeho rukama. A tehdy učedníci zjistí, že se stal mocný čin-když je Ježíš motivoval k čemusi, na co neměli, ale co přesto ve víře přijali, bylo to nakonec Jeho dílo.

Je dobré si všimnout, kolik rizik se skrývá za jednotlivými fázemi příběhu- a kolik jich tedy může čekat i na nás: učedníci se mohli do úkolu vrhnout bez rozmyslu, jenom s tím, že si to tak nějak Ježíš přeje, tak zatneme zuby a uděláme to. Nebo mohli použít zdravý rozum, ale bez víry, a do celé věci se vůbec nepouštět. Je velmi důležité si znovu uvědomit, že jejich rozhodování se dálo ve stálém  rozhovoru s Ježíšem. Všechno, o čem přemýšlejí, Ježíši sdělují, čekají na jeho odpověď a zařizují se podle ní. Byť z jiných míst v evangeliu víme, jak špatně učedníci Ježíše chápali a jak se často zachovali úplně jinak, než by bylo správné, v dnešní perikopě jsou jednoznačně kladnými hrdiny, oplývajícími vírou a moudrostí. Kéž si z nich takto dokážeme vzít příklad. 

16. neděle v mezidobí B 2015

1. ČTENÍ Jer 23, 1-6
Já sám shromáždím zbytky svého stáda a vzbudím nad nimi pastýře.

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
    "Běda pastýřům, kteří ničí a rozptylují stádo, které pasu" - praví Hospodin.
   Proto praví Hospodin, Bůh Izraele, o pastýřích, kteří pasou můj lid: "Vy jste rozptýlili mé stádo a rozehnali jste ho, nestarali jste se o ně; proto já se postarám o vás pro špatnost vašich skutků" - praví Hospodin. "Já sám shromáždím zbytky svého stáda ze všech zemí, kam jsem ho vyhnal, a přivedu je nazpět na jejich luhy, porostou a rozmnoží se.
   Vzbudím nad nimi pastýře, kteří je budou pást, nebudou se již bát ani strachovat, už se neztratí" - praví Hospodin.
   "Hle, blíží se dni - praví Hospodin - kdy vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, krále, který bude panovat moudře a konat právo a spravedlnost na zemi. Za jeho dnů dojde Juda spásy a Izrael bude bydlet v bezpečí.
    To je jméno, kterým ho budou nazývat: 'Hospodin je naše spravedlnost'."


Žl 23 (22), 1-3a. 3b-4. 5. 6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.



2. ČTENÍ Ef 2, 13-18
Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil vjedno.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Bratři!
    Protože jste nyní spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví.
    Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil vjedno a zboural přehradu, která je dělila - když na svém těle zrušil příčinu nepřátelství, která záležela v Zákoně s jeho příkazy a ustanoveními. Tak vytvořil ve své osobě z těchto dvou částí jediného nového člověka, a tím zjednal pokoj a křížem usmířil obě strany s Bohem v jednom těle, aby tak sám na sobě udělal konec onomu nepřátelství.
    A pak přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, i těm, kteří byli blízko, neboť skrze něho máme my i vy přístup k Otci v jednom Duchu.


EVANGELIUM Mk 6, 30-34
Byli jako ovce bez pastýře.

Slova svatého evangelia podle Marka.
    Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: "Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte." Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst.
    Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi.
    Když ( Ježíš ) vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.

Milí bratři a sestry,

Kázání proti špatným pastýřům se v prorockých spisech Starého Zákona vyskytuje poměrně často. Podobná pasáž jako v dnešním prvním čtení u proroka Jeremiáše je i ve 34 kapitole proroka Ezechiele. Je to možná nejznámější text tohoto typu. Ezechiel velmi sugestivními slovy popisuje, jak pastýři ničí sobě svěřené stádo, protože nepasou je, ale samy sebe. Toto praví Panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe. Což pastýři nemají pást ovce?  ³ Pojídáte tuk, oblékáte se vlnou, porážíte vykrmené, ale ovce nepasete.  ⁴ Neduživé jste neposílili, nemocné jste neléčili, polámanou jste neovázali, zaběhlou jste nepřivedli nazpět, po ztracené jste nepátrali, panovali jste nad nimi násilně a surově.  ⁵ Jsou rozptýlené, jsou bez pastýře; staly se potravou veškeré polní zvěři a zůstávají rozptýleny.  ⁶ Mé ovce bloudí všude po horách, po kdejakém vysokém pahorku, jsou rozptýleny po celé zemi a není, kdo by je hledal, kdo by po nich pátral.

Pastýři ovce využívají pro sebe, pro své dobro, ale nestarají se o ně. Těmto špatným pastýřům je adresováno slovo proroka o tom, že Hospodin sám se stáda ujme a bude je pást, protože je mu ho líto. Hospodinova láska a soucit se zanedbaným stádem způsobí, že Pán sám slíbí, že přijde a o ovce se postará. Přesně tento postoj a pohled vidíme v evangeliu – Ježíš vidí zástupy a je jat lítostí, protože jsou jako ovce bez pastýře.

Výpověď dnešního evangelia nás může vést ke zpytování svědomí – nejen nás, kteří máme pastýřskou roli skrze svátost svěcení, ale pro všechny, kteří za někoho nesou zodpovědnost-ať již se jedná o vlastní rodinu, podřízené v práci nebo někoho jiného. Můžeme se ptát, zda své role toho, kdo se stará, nezneužíváme pro svůj vlastní prospěch. A ještě také-nejsme lhostejní? Nenecháváme ve jménu zachování svobody ty, za které máme zodpovědnost, chodit na místa, kde nemohou nalézt život, kde se skutečně stanou vysílenými a skleslými? Toto je možná velké pokušení naší doby-dáváme si veliký pozor na to, abychom druhé neumravňovali a nemanipulovali jejich svědomím, jenže pak už nedokážeme říci ani slůvko o tom, že ne vše, co je možné udělat, je také správné a dobré.

Abychom něco v tomto ohledu mohli napravit, je možná nejprve nutné prosit Pána, abychom měli stejný postoj jako On – postoj soucitné lásky, která dává život a pečuje o něj. Budeme-li tento postoj mít, naše péče o ty, kteří jsou nám svěřeni, bude právě taková, jakou má Bůh na mysli – taková , jako by se staral On sám. 

Slavnost sv. Cyrila a Metoděje 2015

PRVNÍ ČTENÍ Iz 61, 1 - 3a
Hospodin mě pomazal a poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
    Duch Pána, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny soužené, zarmouceným na Siónu dát věnec místo popela, olej radosti místo smutečního šatu, jásot místo malomyslnosti.


Žl 117 (116), 1. 2 Odp.: Mk 16, 15
Odp.: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium. nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina, všichni lidé, oslavujte ho, všechny národy.
Odp.
Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství a Hospodinova věrnost trvá navěky.
Odp.


DRUHÉ ČTENÍ 2 Kor 4, 1 - 2. 5 - 7
Kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaší služebníci.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
    Bratři!
    Když jsme pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. Nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. (Ale hlásáme) pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme každému lidskému úsudku před Bohem.
    Vždyť přece nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: 'Ať ze tmy zazáří světlo!', zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři.
    Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.

EVANGELIUM Lk 10, 1 - 9
Žeň je sice hojná, ale dělníků málo.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.    " Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám.
    V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!'

Milí bratři a sestry,

Tématem všech liturgických textů ke slavnosti svatých Cyrila a Metoděje je hlásání evangelia. V dnešní promluvě bych se chtěl zaměřit na druhé čtení ze druhého listu Korintským, které ukazuje na některá úskalí, se kterými se může setkat hlasatel Ježíšovy radostné zvěsti.

Svatý Pavel v první větě říká:     Když jsme pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. Pokušení malomyslnosti může být v dnešní době velmi veliké. Všude kolem sebe vidíme, že na křesťanství už evropská civilizace neslyší, a dokonce se často nechce přiznat ani k tomu, že ji po tisíce let formovalo. Vidíme, jak je obtížné předávat víru i ve vlastní rodině. Bylo by velmi snadné rezignovat, říct si, že už to nemá cenu, že protiproud sekularizace je příliš silný, a že mu nelze odolat, ať děláme co děláme. Svatý Pavel jistě není naivní optimista – na to si při svém vlastním hlásání evangelia zažil až příliš. Ale říká nám o tom, kde můžeme najít zdroj povzbuzení: nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milostivě pomáhá. Pavel má otevřené oči pro Boží pomoc, uprostřed všech těžkostí. Vidí, že Bůh, který ho k hlásání evangelia povolal, ho neopustil, že ho nenechal na holičkách, že působí s ním. Je důležité mít tuto zkušenost, zažitou na vlastní kůži. Je důležité vidět malé zázraky, které Bůh koná, když se snažíme být s Ním a své křesťanství žít a svědčit o něm. Pak nemusíme propadat malomyslnosti-máme vnitřní poznání o tom, že nakonec je vše v Božích rukou, že i to, co vypadá beznadějně, je součástí Božího plánu lásky se světem a člověkem.

Další pokušení, související s oním prvním, by se dalo nazvat pokušení kalkulace. Pavel mu odolává: nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. (Ale hlásáme) pravdu naprosto otevřeně. Tváří v tvář těžkostem křesťanského života a hlásání nás může napadnout, jestli bychom tomu všemu nemohli trochu pomoci a evangelium trochu přizpůsobit, naředit ho a vyrobit jakousi jeho přijatelnější, soft verzi, ve smyslu Vždyť on to Pán Ježíš vlastně tak nemyslel. Máme za to, že pak by snad bylo - promiňte mi ten výraz -,  více user friendly, neboli uživatelsky přítulnější.

Svatý Pavel říká, že bychom pak ale hráli falešnou hru –nejen s Ježíšovým evangeliem, ale i s lidmi, kteří jej mají slyšet. Je třeba hlásat Ježíšovo evangelium, neztenčené a nezředěné, ne naše vlastní, neboť bychom se stali ideology mezi mnoha jinými, a naše hlásání by nakonec bylo výrazem skryté touhy ovládat druhé, nebo prostě být populární. Nehlásáme sebe, ale Krista, říká Pavel, kážeme, že On je Pán.

Závěr druhého čtení je velmi osvobozující. Máme poklad víry v nádobě hliněné, říká svatý Pavel. Máme hlásat nezkrácené evangelium a nepropadat přitom malomyslnosti, ale jsme hliněná nádoba. Jsme a budeme i v tomto smyslu vždy služebníci neužiteční, vždy trochu málo odvážní, vždy trochu malomyslní a ochotní ke kompromisům, vždy budeme přísnost absolutního Ježíšova nároku trochu ředit. Ale ona nesmírná moc není z nás, naštěstí - Kristovo evangelium je zde stále, je stále přítomné a živé od doby, kdy k nám přišli svatí Cyril a Metoděj- i přes slabosti a selhání všech generací křesťanů. Proto máme jistou naději i do budoucna. 

13. neděle v mezidobí B 2015

                                                            

1. ČTENÍ Mdr 1, 13-15; 2, 23-24
Ďáblovou závistí přišla smrt na svět.

Čtení z knihy Moudrosti.
    Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí. Ale všechno stvořil, aby to bylo; stvořené věci na světě přinášejí prospěch, jed zhouby v nich není; ani smrt na zemi nevládne. Spravedlnost smrti nepodléhá.
    Vždyť Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti, udělal ho jak obraz vlastní přirozenosti, ale ďáblovou závistí přišla smrt na svět, zakusí ji ti, kdo jsou v jeho moci.


Žl 30 (29), 2+4. 5-6. 11+12a+13b Odp.: 2a
Odp.: Chci tě oslavovat, Hospodine,
neboť jsi mě vysvobodil.

Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil, nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé. Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli.
Odp.
Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, a vzdávejte díky jeho svatému jménu! Vždyť jeho hněv trvá chvíli, ale jeho laskavost po celý život, zvečera se uhostí pláč, zjitra však jásot.
Odp.
Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, pomoz mi, Hospodine! Můj nářek jsi obrátil v tanec, Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!
Odp.


2. ČTENÍ 2 Kor 8, 7. 9. 13-15
Co vám přebývá, přispěje chudým v nedostatku.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři !
    Jako vynikáte po každé stránce: ve víře i ve slově, v poznání, ve vší horlivosti a lásce, kterou jste od nás přijali, tak se vyznamenejte i v tomto díle lásky.
    Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby.
    Nebylo by totiž dobré, že byste jiným v tísni ulehčili, a sami do ní upadli. Spíše má nastat jakési vyrovnání: za nynějších okolností to, co vám přebývá, jim přispěje v nedostatku, aby zase jejich přebytek doplnil to, co potřebujete vy. Tak se to vyrovná, jak stojí v Písmu: 'Kdo ( nasbíral ) mnoho, tomu nepřebývalo, a kdo málo, neměl nedostatek.'


EVANGELIUM Mk 5, 21-43
Děvče, říkám ti, vstaň !

Slova svatého evangelia podle Marka.
    Ježíš se vrátil lodí na druhý břeh a už se kolem něho shromáždil velký zástup. Když byl ještě na břehu moře, přišel k němu jeden z představených synagógy, jmenoval se Jairos. Jak ho uviděl, padl mu k nohám a snažně ho prosil: "Moje dceruška umírá. Pojď, vlož na ní ruce, aby byla zachráněna a žila." Ježíš s ním odešel. Velký zástup šel za ním a tlačili se na něj.
    Byla tam jedna žena, která dvanáct let trpěla krvácením, mnoho zkusila u mnoha lékařů a celý svůj majetek vynaložila na léčení, ale nic jí nepomohlo, spíše jí bylo čím dál hůř. Když slyšela o Ježíšovi, šla v zástupu lidí a zezadu se dotkla jeho šatů. Řekla si totiž: "Jestli se do-tknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena." A hned jí přestalo krvácení a pocítila na těle, že je ze svého neduhu vyléčena.
    Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla ( zázračná ) moc. Obrátil se proto v zástupu a zeptal se: "Kdo se to dotkl mých šatů?"
    Jeho učedníci mu odpověděli: "Vidíš přece, jak se lidé na tebe tlačí, a ptáš se: Kdo se mě to dotkl!" Ale Ježíš se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. Tu přišla ta žena, celá ustrašená a rozechvěná - věděla dobře, co se s ní stalo, padla před ním na zem a pověděla mu celou pravdu.
    On jí na to řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, (zbavena) svého neduhu!" Zatímco ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy se zprávou: "Tvá dcera umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?"
    Ježíš zaslechl, co se tu mluvilo, a řekl představenému synagógy: "Neboj se, jen věř!" Nedovolil nikomu, aby šel s ním, jenom Petrovi, Jakubovi a jeho bratru Janovi.
    Přišli k domu představeného synagógy a viděli tam rozruch, lidi, jak pláčou a velmi naříkají. Vešel dovnitř a řekl jim: "Proč jste tak rozrušeni a pláčete? Dítě neumřelo, ale spí." Posmívali se mu.
    On však všechny vykázal ven, vzal s sebou otce dítěte i matku a své společníky a šel (do světnice), kde dítě leželo. Vzal ji za ruku a řekl: "Talitha kum!", to znamená: "Děvče, říkám ti, vstaň!" Děvče hned vstalo a chodilo, bylo jí totiž dvanáct let. (Lidé) byli úžasem jako bez sebe. Ježíš jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali jíst.

Milí bratři a sestry,

Mimo uzdravení ženy s krvotokem a vzkříšení Jairovy dcerky se v dnešním evangeliu děje ještě jeden, mnohem nenápadnější, ale možná o to důležitější zázrak – uzdravení skepse a zoufalství lidí z Jairova domu.

Dokud ještě Jairova dcera žije, existuje lidská naděje. Ježíš jde s představeným synagógy do jeho domu, ale pak se přihodí ona epizoda se ženou trpící krvotokem. Skoro to vypadá, že je to osudové zdržení. Žena je sice uzdravena, ale děvče mezitím umřelo. Ježíš to nestihl, pro Jairovu dceru je už pozdě.

Rezignace a zoufalství lidí z Jairova domu se projevuje trojím způsobem: první je postoj ‚Už to nemá cenu‘. Tvá dcerka umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ? říká posel z Jairova domu. Druhý je pláč a nářek, který se ale za malý okamžik mění ve třetí výraz tohoto zoufalství, totiž výsměch Ježíšovým slovům, že děvče jen spí. Všechno je přece nenávratně ztraceno; dívka je mrtvá a tečka, a kdo říká, že spí, je naivní snílek.

Ježíš ale všechny vykáže ven, a pak svým slovem děvče křísí. Je to téměř jako úkon nového stvoření, jako na počátku v první knize Mojžíšově, podle stejného schématu, kdy Bůh řekne ‚Staň se‘ a stane se. Ježíš říká ‚Děvče, pravím ti, vstaň!‘ a děvče vstane. A titíž lidé, kteří ještě před chvíli zoufale plakali a Ježíšovi se smáli, jsou úžasem bez sebe.

Tváří v tvář pomíjivosti života jsme na tom velmi podobně jako oni lidé z Jairova domu. Vyznáváme sice každou neděli v Krédu, že věříme ve vzkříšení těla, ale celá naše zkušenost s realitou je úplně jiná. Slova z prvního čtení, že Bůh neudělal smrt a že smrt na světě nevládne, nám znějí jako pohádka o Šípkové růžence, a my už nejsme děti, jsme dospělí a život nás neučil v pohádky nevěřit. Vidíme stále znovu a všude kolem sebe, jak smrt vládne, jak křehký je lidský život. Stačí, aby se do rukou nějakého blouznivce dostala dostatečně ničivá zbraň a triumf smrti máme přímo před očima, skoro v přímém přenosu.

Dnešní Ježíšovo slovo má hovořit právě do této naší situace, má nás opět přivést k víře, která jde za veškerou lidskou zkušenost. Ježíš říká představenému synagógy Neboj se, jen věř -  a je to totéž slovo jako Ježíšova výčitka jeho učedníkům z minulé neděle, po přestálé bouři na moři: Proč se bojíte? Ještě nemáte víru? Ježíš chce uzdravit naši skepsi a zármutek tváří v tvář zdánlivému triumfu smrti, chce nám říci, že pohádka o Šípkové růžence je pravdivá, že princ nakonec přijde a zlomí vládu smrti svým polibkem.

12. neděle v mezidobí B 2015

1. ČTENÍ Job 38, 1. 8-11
Zde se má tříštit bujnost tvých vln.

Čtení z knihy Job.
    Hospodin odpověděl Jobovi z bouře a řekl: "Kdo zahradil moře branami, když vytrysklo, vyšlo z lůna, když jsem je oblékl mraky jak šatem, temnotou ( přikryl ) jak plenkami, když jsem pro ně vylámal hranice a položil závoru s bránou?
    Řekl jsem: Až sem smíš přijít, ne dál, zde se má tříštit bujnost tvých vln."


Žl 107 (106), 23-24. 25-26. 28-29. 30-31 Odp.: 1
Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť jeho milosrdenství trvá navěky.
nebo: Aleluja.

Pustili se po lodích na moře, sháněli obchody po širých vodách. Viděli Hospodinova díla a na širém moři jeho divy.
Odp.
Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr, který do výše vzdouval vlny. Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí, jejich duše se třásla v nebezpečí.
Odp.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu a on je z jejich úzkostí vysvobodil. Uklidnil bouři v tichý vánek, a utišily se mořské vlny.
Odp.
Radovali se, že se uklidnily, a dovedl je do vytouženého přístavu. Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, za jeho divy k dobru lidí.
Odp.



2. ČTENÍ 2 Kor 5, 14-17
Nové nastoupilo. Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři !
    Kristova láska nás nutí k tomuto úsudku: Jeden umřel za všechny, umřeli tedy všichni; a umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých.
    Proto my od nynějška nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. A třebaže jsme Krista kdysi posuzovali podle lidských měřítek, teď už to neděláme. Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nový tvor. To staré pominulo, nové nastoupilo.


EVANGELIUM Mk 4, 35-41
Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře.

Slova svatého evangelia podle Marka.
    Jednoho dne večer vybídl Ježíš své učedníky: "Přeplavme se na druhý břeh!" Rozpustili tedy zástup a vzali Ježíše s sebou, tak jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním.
    Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď a ta se už plnila vodou. On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: "Mistře, je ti to jedno, že hyneme?" Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: "Mlč! Buď zticha!" A vítr ustal a zavládlo úplné ticho.
    Jim pak řekl: "Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru? " Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali si mezi sebou: "Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?"

Mílí bratři a sestry,

Klíčem k pochopení dnešního evangelia může být úvodní Ježíšovo vybídnutí svým učedníkům ‚Přeplavme se na druhý břeh‘. Učedníci jsou vyzváni k vyjití z kraje kolem Kafarnaa, kde to důvěrně znají a kde jsou doma, na východní břeh Galilejského jezera, do gerasenského území, země neznámé a pohanské - jak o tom svědčí stádo vepřů, které Ježíš nechá v další kapitole posednout démony a utonout.

Přeplutí Galilejského jezera odkazuje na přechod Rudého moře a posléze řeky Jordánu v knize Exodus. Vždy jde o přejití od známého k neznámému, které s sebou nese úzkost – ale zároveň je to odpověď na Boží povolání, které je zároveň zaslíbením. Zůstat na místě by sice bylo pohodlné, protože je to už vyzkoušené, ale nakonec by to znamenalo zůstat v egyptském otroctví nebo v neustálém provizoriu putování sinajskou pouští. Cesta skrze vodu vyžaduje odvahu a důvěru, ale cesta zpět vlastně neexistuje. A jak při přechodu Rudým mořem, tak při přechodu Jordánu je nakonec potřebný Boží zásah – rozdělení vod, aby lid Izraele skutečně mohl projít.

Dotýkáme se zde symbolu, který je velmi archaický a velmi hluboce zakořeněný v kolektivním povědomí lidstva. Stačí si vzpomenout na antické mýty o řece Léthé, přes kterou převážel převozník Chárón duše zemřelých do podsvětí, nebo jen na lidové rčení, že někomu sice ‚teklo do bot‘, ale teď už je ‚za vodou‘ - tedy šťastně prošel nějakou krizí. A nelze si nevzpomenout také na křest, který je rovněž přechodem skrze vodu od starého k novému – jak říká svatý Pavel v dnešním druhém čtení, když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. Staré pominulo, nové nastoupilo.

Učedníci tedy uposlechnou Ježíšovy výzvu k přeplutí na druhý břeh, a v tuto chvíli začíná drama. V nejkritičtější chvíli to vypadá, že utonutí je neodvratné: loď se začíná plnit vodou, a navíc Ježíš spí. Učedníci se ocitají na prahu smrti, a jejich volání je takové, jak by volal v podobné situaci asi každý – je to směs úzkosti a výčitky: Pane, je ti jedno, že hyneme? A teprve nyní, ve zřejmě úplně poslední možný okamžik před katastrofou, Ježíš něco udělá.

Tato Ježíšova tvrdá škola má zřejmě jediný účel, vysvítající z jeho dvojité otázky: Proč se bojíte? Ještě nemáte víru? Ježíš své učedníky – a s nimi i nás, v různých životních situacích – učí holé víře, důvěře proti vší lidské naději, víře, že i v největší lidské úzkosti a nouzi je On přítomný, i kdyby to stokrát tak nevypadalo a vůbec nic tomu nenasvědčovalo. Taková zkušenost nám pak dává sílu dělat v životě kroky do neznáma, sílu někam se v životě posouvat, i když to s sebou nese úzkost a touhu vrátit se do zajetých kolejí a osahaných situací. Máme přitom právo volat o pomoc a máme právo říkat Pánu, že se nám zdá být lhostejný vůči tomu, co se děje. Ale až se vody uklidní, měli bychom být schopni na Ježíšovu dvojí otázku odpovědět: Ano, Pane, má víra je o něco pevnější a bojím se o něco méně. 

11. neděle v mezidobí B 2015

1. ČTENÍ Ez 17, 22-24
Povyšuji nízký strom.

Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Tak praví Pán, Hospodin:
    "Já vezmu z vrcholku vysokého cedru slabou větévku, ulomím ji z jeho nejvyšších výhonků a zasadím ji sám na vysoko vynikající hoře.
    Na vysoké Izraelově hoře ji zasadím, vyžene větve, vyraší výhonky, ponese plody, stane se nádherným cedrem. Pod ním budou hnízdit ptáci všeho druhu, budou hnízdit ve stínu jeho ratolestí.
    Poznají pak všechny polní stromy, že já jsem Hospodin: ponižuji strom vysoký, povyšuji strom nízký, dávám uschnout stromu zelenému, vypučet stromu suchému. Já, Hospodin, jsem to řekl a učinil."


Žl 92 (91), 2-3, 13-14. 15-16 Odp.: 2a
Odp.: Dobré je chválit Hospodina.

Dobré je chválit Hospodina, opěvovat tvé jméno, Svrchovaný! Zrána hlásat tvé milosrdenství a za noci tvou věrnost.
Odp.
Spravedlivý pokvete jak palma, poroste jak cedr na Libanonu. Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, pokvetou v nádvořích našeho Boha.
Odp.
Ještě ve stáří budou přinášet užitek, zůstanou šťavnatí a svěží, aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, má skála, v němž není nepravosti.
Odp.

2. ČTENÍ 2 Kor 5, 6-10
Stůj co stůj usilujeme o to, abychom se líbili Pánu.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři !
    Jsme ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána. To proto, že v nynějším stavu (v Boha jen) věříme, ale dosud ho nevidíme. Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu.
    A proto stůj co stůj usilujeme o to, abychom se mu líbili, ať už v domově zůstáváme, nebo se z domova odebíráme. My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného.


EVANGELIUM Mk 4, 26-34
Je menší než všechna semena a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny.

Slova svatého evangelia podle Marka.
Ježíš řekl zástupu:
    "Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned člověk vezme srp, protože nastaly žně."
    Řekl také: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu."
    Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal ( Boží ) slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval.

Milí bratři a sestry,

Dnešní evangelium začíná 26. veršem 4. kapitoly sv. Marka, ale pro pochopení jeho smyslu je potřebné si připomenout prvních dvacet veršů této kapitoly, tedy Ježíšovo podobenství o rozsévači. Tyto dva úryvky se vzájemně doplňují a vysvětlují. Ve 14. verši Ježíš vysvětluje svým učedníkům, co myslel onou setbou: Rozsévač rozsévá slovo. Podobenství o rozsévači bylo více zaměřeno na přijetí či nepřijetí  Božího Slova  ze strany člověka, dnešní dvě krátká podobenství hovoří o tom, co se s takto přijatým Slovem děje dále.

Ježíš chce říci, že dobře přijaté Slovo je účinné, že má tvůrčí potenciál, stejně jako na počátku, Bůh svým slovem tvoří nebesa i zemi. Musí však být opravdu svobodně a hluboce přijato, jeho účinnost je na tomto přijetí závislá, neboť se nyní již nejedná o tvoření z ničeho, ale o proměnu toho, co již je – a to, co má být proměněno, je lidská osoba, se svojí důstojností a svobodou – i se svobodou Slovo odmítnout nebo je, jak se říkalo ve staré češtině, oslyšet-tedy vpustit je jedním uchem dovnitř a druhým zase ven. Bůh v nikom nepůsobí násilí: aby mohl být počat Ježíš v Mariině těle, musela dát svůj naprosto svobodný souhlas, jinak by to nebylo možné.

Zároveň je tato tvůrčí účinnost Slova, i když přijatá a potvrzená ze strany člověka, velmi nenápadná a postupná. V prvním podobenství říká Ježíš, že setba roste, a člověk ani neví jak. A ve druhém zase to, že zaseté hořčičné zrnko je menší než všechna semena na zemi. Začátky jsou nenápadné, téměř nerozpoznatelné, ale na konci je bohatá úroda klasů, ze kterých se peče chléb, pro lidi v Izraeli samotný základ a zdroj života. A ve druhém případě je na konci strom, který je vyšší než všechny zahradní rostliny.

Ježíš nás chce povzbudit, abychom uvěřili v účinnost Božího slova, protože to je předpoklad toho, abychom si je nechali vstoupit do srdce. Není to snadné; jsme v tomto ohledu spíše skeptičtí, protože víme o tom, jak je lidské slovo mnohdy zcela prázdné a neúčinné. Máme kolem sebe záplavu různých informací, důležitých i nedůležitých. Víme, že mnoho slov je lživých nebo nicneříkajících; u některých jiných to jen tušíme, a protože si to mnohdy nelze ověřit, jsme automaticky nedůvěřiví úplně ke všemu. Navíc jsou slova čím dál více nahrazována obrazy, a ty, zdá se, jsou mnohem sugestivnější a mnohem silněji nás ovlivňují. A ještě k tomu všemu silně podceňujeme skutečnosti, které jsou na začátku malé a nenápadné a rostou jen postupně, jelikož jsme vše vsadili na vnější efekty a rychlá řešení. Tvůrčí síla Božího slova se zdá slabá – může být odmítnuta, ale i když je přijata, začátky jsou skromné a růst je pozvolný. Ale na konci je Boží království, plnost lásky a života.