19. neděle v mezidobí B 2015

1. ČTENÍ 1 Král 19, 4-8
Šel u síle toho pokrmu až k Boží hoře.

Čtení z první knihy Královské.
   Eliáš šel na poušť asi den cesty. Šel si sednout pod jednu kručinku, přál si smrt a zvolal: "Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové!" Lehl si a pod tou kručinkou usnul.
   Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: "Vstaň, jez!" Podíval se, a hle - u jeho hlavy chléb upečený na rozžhaveném kameni a džbán vody. Najedl se a napil a znovu usnul.
   Hospodinův anděl se vrátil podruhé, dotkl se ho a řekl: "Vstaň a najez se, neboť cesta by pro tebe byla příliš dlouhá." Vstal, najedl se a napil a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorebu.


Žl 34 (33), 2-3. 4-5. 6-7. 8-9 Odp.: 9a
Odp.: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno! Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, vysvobodil mě ze všech mých obav.
Odp.
Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, pomohl mu ve všech jeho strastech.
Odp.
Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je. Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, blaze člověku, který se k němu utíká.
Odp.



2. ČTENÍ Ef 4, 30-5, 2
Žijte v lásce, jako i Kristus miloval vás.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Bratři!
   Nezarmucujte svatého Božího Ducha, který vám vtiskl svou pečeť pro den vykoupení.
   Daleko ať je od vás každá zahořklost, prchlivost, hněv, hádání, nactiutrhání a všechny druhy špatnosti. Spíše buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy.
   Ano, napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval vás a zcela vydal sebe za nás v oběť, Bohu velmi příjemnou.


EVANGELIUM Jan 6, 41-51
Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe.

Slova svatého evangelia podle Jana.
   Židé reptali proti Ježíšovi, že řekl: "Já jsem chléb, který sestoupil z nebe." Namítali: "Copak to není Ježíš, syn Josefův? Známe přece jeho otce i matku. Jak tedy může tvrdit: 'Sestoupil jsem z nebe'?"
   Ježíš jim odpověděl: "Přestaňte mezi sebou reptat! Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. Stojí psáno v Prorocích: 'Všichni budou vyučeni od Boha'. Každý, kdo slyšel Otce a u něho se učil, přichází ke mně. Ne že by snad někdo Otce viděl; jenom ten, který je od Boha, viděl Otce. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří, má život věčný.
   Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel.
   Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa."     

----

Milí bratři a sestry,

Prorok Eliáš v prvním čtení utíká na poušť, protože ho královna Jezabel chce zabít. Eliáš je v typické situaci starozákonního proroka, který se kvůli své službě Hospodinu ocitá v ohrožení života. Eliáš je ve scéně z prvního čtení unavený, zcela na konci svých sil, a nevidí smysl věcí, které se udály. Už sám od sebe nemůže vůbec nic, jeho slova a jeho usnutí vyjadřují naprostou rezignaci. Jeho spánek pod kručinkou je obrazem smrti, okamžiku, kdy přestává každá lidská aktivita. Skoro bychom řekli, že je to předobraz Krista ležícího v hrobě o Bílé sobotě –veškerá lidská naděje je ztracena, a už je možný jen Boží zásah.

A Boží zásah skutečně přichází-Eliáše se dotýká anděl a posiluje ho. Eliáš pak ještě chvíli odpočívá, ale pak v síle chleba a vody, které najde u své hlavy,  se dokáže zvednout a jít dále.  Důležitá jsou přitom andělova slova, jimiž Eliáše jednak povolává k jeho dalšímu úkolu, ale zároveň mu říká, že bez onoho posilnění z Boží ruky by tento úkol nemohl splnit: ‚Vstaň a najez se, neboť cesta by byla pro tebe příliš dlouhá‘. A Eliáš pak v síle toho pokrmu ujde čtyřicetidenní cestu k hoře Chorébu – číslo 40 je biblické číslo plnosti, znamená to tedy, že Eliáš splní svůj úkol, dokoná pouť, kterou mu bylo dáno jít.

Evangelium pak dnešní první čtení obohacuje o další význam – chléb, který Eliáš jí a který mu dává sílu, je předobrazem Eucharistie, Ježíše, který se nám v ní dává jako chléb života. A my jsme na tom stejně jako Eliáš – bez tohoto chleba života bychom nemohli žít jako opravdoví křesťané, nedokázali bychom splnit úkol a poslání, které jsme od Pána dostali. Brzy bychom dopadli právě tak, jako Eliáš v prvním čtení – byli bychom vysílení, skleslí a ve velkém pokušení vzdát všechno, co představuje náš každodenní kříž.

Někdy se opravdu přihodí, že už nemůžeme dále, že máme pocit marnosti, pocit, že obtíže našeho života jsou příliš veliké, nebo že mravní nárok našeho křesťanství je v dnešní době skoro nesplnitelný. V takových chvílích vidíme jasně svoji slabost-vidíme, že, jak říká opět Eliáš ‚nejsme lepší než naši otcové‘ – že nejsme žádní duchovní superhrdinové, plní neproblematické víry, pevné naděje a horlivé lásky. Vidíme své pochybnosti, beznaděj a sebelásku. A někdy se nám dokonce chce – znovu jako Eliášovi – vzdát veškerou námahu, kterou život přináší.

V takových chvílích je důležité udělat stejnou zkušenost jako Eliáš – zkušenost, že právě v tomto stavu můžeme zakusit Boží přítomnost a Boží pomoc. Ježíš, který nás z pokušení všechno vzdát volá na další cestu, nám zároveň dává sama sebe jako pokrm, sama sebe celého v Eucharistii. V síle tohoto pokrmu můžeme i my ujít svých 40 dní – tedy dobře a plně prožít celý náš život a splnit své poslání.