17. neděle v mezidobí B 2015




1. ČTENÍ 2 Král 4, 42-44
Budou jíst, a ještě zbude.

Čtení z druhé knihy Královské.
   Nějaký člověk přišel z Bál Šališa a přinesl v chlebníku Božímu muži ( Elizeovi ) chléb z prvotin, dvacet ječných chlebů a jídlo z rozdrcených čerstvých zrn. Elizeus řekl (svému služebníku): "Dej to lidem, ať se najedí!" Služebník mu odpověděl: "jak mám tohle dát stovce lidí?"
   Elizeus řekl: "Dej to lidem, ať se najedí, neboť tak praví Hospodin: Budou jíst, a ještě zbude." Dal jim to tedy, najedli se, a ještě zbylo podle Hospodinova slova.


Žl 145 (144), 10-11. 15-16. 17-18 Odp.: srv. 16
Odp.: Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine.

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí! Ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle.
Odp.
Oči všech doufají v tebe a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. Otvíráš svou ruku a sytíš vše živé s laskavostí.
Odp.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají; všem, kdo ho vzývají upřímně.
Odp.



2. ČTENÍ Ef 4, 1-6
Jedno tělo, jeden Pán, jedna víra, jeden křest.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Bratři!
    Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje.
    Jen jedno je ( ono tajemné ) tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.


EVANGELIUM Jan 6, 1-15
Ježíš rozdělil sedícím, kolik kdo chtěl.

Slova svatého evangelia podle Jana.
    Ježíš odešel na druhou stranu moře Galilejského neboli Tiberiadského. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky.
    Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?" To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat.
    Filip mu odpověděl: "Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo."
    Jeden z jeho učedníků - Ondřej, bratr Šimona Petra mu řekl: "Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co to je pro tolik lidí?" Ježíš řekl: "Postarejte se, ať se lidé posadí!" Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.
    Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: "Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!" Sebrali je tedy, a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů. Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: "To je jisté ten Prorok, který má přijít na svět!"
    Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Dnešní evangelium je jakýmsi průvodcem v situacích, kdy se ve víře rozhodujeme k vykonání nějaké obtížné věci.  Všimněme si, že na začátku je Ježíšova iniciativa: dialog s učedníky začíná on. Kdyby Filipovi nenaznačil, že je potřeba se postarat o zástup lidí, pravděpodobně by to samotné učedníky ani nenapadlo. Na počátku je tedy Ježíšův impuls k tomu, aby učedníci něco udělali ve prospěch lidí, kteří jsou kolem a potřebují nasytit.

Apoštolové tuto výzvu vezmou vážně a dělají pak velmi moudrou a chvályhodnou věc: nevrhají se do věci po hlavě, ale hodnotí situaci. Filip odhaduje, kolik by bylo potřeba jídla, a Ondřej zjišťuje, co je momentálně k dispozici. A pak Ježíšovi předkládají výsledek: Co je to pro tolik lidí? Ale přesto jen prostě nekonstatují, že něco takového není možné, takže Ježíši, promiň, nemá to cenu, ať jdou lidé domů. Ani nezačnou dělit chléb a ryby na mikroskopické kousky a rozdávat-jsou vedeni zdravým rozumem, ale i vírou. Vidí sice, že není v jejich silách s hladem lidí cokoli udělat.  Situaci však předkládají Ježíši s otazníkem na konci, dialog pokračuje. Co se, tedy, Pane, teď má stát, když věci stojí takto?

A Ježíš reaguje poměrně jednoznačně: dává příkaz k tomu, aby se lidé posadili, tedy jinými slovy, neposílá je pryč, nasycení se tedy bude konat. A pak činí neméně jednoznačnou věc: ono lidské málo, které mají učedníci k dispozici, musí projít jeho rukama. A tehdy učedníci zjistí, že se stal mocný čin-když je Ježíš motivoval k čemusi, na co neměli, ale co přesto ve víře přijali, bylo to nakonec Jeho dílo.

Je dobré si všimnout, kolik rizik se skrývá za jednotlivými fázemi příběhu- a kolik jich tedy může čekat i na nás: učedníci se mohli do úkolu vrhnout bez rozmyslu, jenom s tím, že si to tak nějak Ježíš přeje, tak zatneme zuby a uděláme to. Nebo mohli použít zdravý rozum, ale bez víry, a do celé věci se vůbec nepouštět. Je velmi důležité si znovu uvědomit, že jejich rozhodování se dálo ve stálém  rozhovoru s Ježíšem. Všechno, o čem přemýšlejí, Ježíši sdělují, čekají na jeho odpověď a zařizují se podle ní. Byť z jiných míst v evangeliu víme, jak špatně učedníci Ježíše chápali a jak se často zachovali úplně jinak, než by bylo správné, v dnešní perikopě jsou jednoznačně kladnými hrdiny, oplývajícími vírou a moudrostí. Kéž si z nich takto dokážeme vzít příklad.