23. neděle v mezidobí B 2015

1. ČTENÍ Iz 35, 4-7a
Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
   Řekněte malomyslným: "Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás! " Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých.
   Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti.
   Vyprahlá země se změní v močál, a žíznivá půda v prameny vod.


Žl 146 (145), 6c-7. 8-9a. 9bc-10 Odp.: 2a
Odp.: Duše má, chval Hospodina! nebo: Aleluja.

Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.
Odp.
Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé, Hospodin chrání přistěhovalce.
Odp.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Odp.



2. ČTENÍ Jak 2, 1-5
Což nevyvolil Bůh chudé, aby byli dědici Království?

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.
   Moji bratři, s vírou v našeho božského Pána Ježíše Krista nesmíte spo-jovat stranictví k lidem. Když k vám do shromáždění vejde muž se zlatými prsteny na rukou, ve skvělém oděvu, a vejde také chudák v obnošených šatech, vy jste samá pozornost k tomu, který je nádherně oblečen, a řeknete mu: "Prosím, posad' se tady na čestné místo." Ale tomu chuďasovi řeknete: "Ty stůj tamhle" nebo ;,Sedni si tady u mých nohou." Neděláte tak rozdí-ly navzájem mezi sebou, nestáváte se soudci podle špatných zásad?
   Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil bůh právě chudé v očích světa, aby byli skrze víru bohatí a dědici Království, které slíbil těm, kdo ho milují?


EVANGELIUM Mk 7, 31-37
Hluchým dává sluch a němým řeč.

Slova svatého evangelia podle Marka.
   Ježíš odešel z tyrského kraje a šel přes Sidón územím Desetiměstí ke Galilejskému moři.
   Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem k nebi a řekl: "Effatha! ", to znamená: "Otevři se!" A otevřel se mu sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně.
   Ježíš jim pak přikázal, aby o tom nikomu neříkali. Čím více však jim to přikazoval, tím více to rozhlašovali.
   Byli celí užaslí a říkali: "Dobře všechno udělal, i hluchým dává sluch, i němým řeč! "

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Smysl Ježíšova uzdravení hluchoněmého z dnešního evangelia pochopíme správně, pokud si uvědomíme, k čemu slouží sluch a řeč. Slyšení a mluvení jsou základem komunikace mezi lidmi, a také mezi člověkem a Bohem – slyšíme Jeho slovo a hovoříme s ním v modlitbě. Hluchotu a němotu člověka z dnešního evangelia můžeme takto vidět jako uzavření se do sebe sama, neschopnost ‚přijímat‘ a ‚vysílat‘.

Komunikace je pak základem vztahu. Francouzský kněz a spisovatel  Michel Quoist v jedné své knize píše, že když spolu ve Francii začínají dva mladí lidé chodit, říká se o nich, že ti dva ‚spolu mluví‘. A naopak, když spolu dva lidé, například manželé, nemluví, znamená to, že jejich vztah je nějak ohrožen a narušen. Jeden druhému dává mlčením signál ‚Dej mi pokoj, je mi dobře se sebou samotným a nikoho jiného nepotřebuji‘.

V prvním čtení se tento motiv hluchoty a němoty, který znamená uzavření se do sebe, proplétá s motivy malomyslnosti, ochromení a vyprahlosti. Ten, kdo je v tomto smyslu hluchý a němý, je zároveň nešťastný a sklíčený, protože jsme stvořeni pro vztahy lásky, a když nám tyto vztahy chybí, trpí tím samotná podstata našeho bytí. Navíc se dostáváme do začarovaného kruhu  - ve stavu sklíčenosti a smutku se nám zároveň nechce příliš si s nikým povídat-nejraději bychom se se svým smutkem stáhli do ústraní a samoty, i když zároveň víme velmi dobře, že to pak nebude lepší, protože smutek a sklíčenost se ještě násobí.

Ježíšovo ‚Effatha‘ je z tohoto pohledu jádrem radostné zvěsti dnešního Božího slova: Bůh prolamuje lidský smutek a uzavření se do sebe tím, že člověka oslovuje a navazuje s ním vztah. A to pak vede k radosti a otevření sebe sama i vůči druhým lidem, protože nejhlubší touha lidského srdce po darování a přijímání lásky dochází naplnění. V prvním čtení je to vyjádřeno krásným básnickým obrazem: Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti.

Neměli bychom však přehlédnout ještě jednu výpověď dnešního evangelia, skrytou v jeho druhé větě - výpověď, která zároveň znamená úkol: Hluchoněmý za Ježíšem nepřišel sám, byl za ním doveden - jistě lidmi, kteří jej měli rádi a jeho stavem se trápili. Člověk ve stavu sebeuzavřenosti a smutku potřebuje pomoc, potřebuje k Ježíši dovést, neboť sám by Jej těžko mohl najít. A-pokud se kolem sebe dobře podíváme-kolik takových smutných a do sebe uzavřených lidí najdeme, i když se  jejich vnitřní svět může skrývat pod maskou hrané pohody a dojmu, že je vše v pořádku? Alespoň se pokusit takto někomu pomoci je konkrétním skutkem lásky, jistě obtížným, ale v dnešní době možná jedním z nejvíce potřebných.