26. neděle v mezidobí  B 2015

1. ČTENÍ Nm 11, 25-29

Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.

   Hospodin sestoupil v oblaku a mluvil k Mojžíšovi; vzal z ducha, který spočíval na něm, a dal ho sedmdesáti mužům starcům. Když na nich duch spočinul, dostali se do prorockého vytržení, ale později se to už nestalo. Dva muži z nich zůstali v táboře, jmenovali se Eldad a Medad. I na nich spočinul duch, neboť byli mezi těmi, kdo byli písemně určeni. Nevyšli však ke stránku úmluvy a dali se do prorokování v táboře.

   Tu přiběhl jeden chlapec a oznámil Mojžíšovi: "Eldad a Medad prorokují v táboře." Jozue, syn Nunův, Mojžíšův služebník od mládí, řekl: "Pane můj, Mojžíši, zabraň jim v tom!" Mojžíš mu odpověděl: "To tak žárlíš kvůli mně? Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky, kéž by dal Hospodin spočinout svému duchu na nich!"

Žl 19 (18), 8. 10. 12-13. 14 Odp.: 9a

Odp.: Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.

Odp.

Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.

Odp.

Tvůj služebník si na ně dává pozor a velmi bedlivě je zachovává. Kdo však pozná každé pochybení? Očisť mě od chyb, jež jsou mi skryty!

Odp.

Chraň svého služebníka před zpupností, ať mě neovládne! Pak budu bez úhony a vyvaruji se velkého hříchu.

Odp.

2. ČTENÍ Jak 5, 1-6

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

   Nuže tedy, vy boháči: plačte a naříkejte nad strastmi, které na vás při-jdou. Vaše bohaté zásoby hnijí a vaše šatstvo rozežírají moli. Vaše zlato a stříbro rezaví, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Hromadili jste si majetek i v tyto poslední dny.

   Ale mzda, o kterou jste ošidili sekáče, kteří vám požali pole, ta mzda křičí a křik vašich ženců pronikl k sluchu Pána zástupů. Na zemi jste hýřili a oddávali se rozkoším, krmili jste se i tehdy, když už už nastávala řež. Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o život - a on se vám nebrání.

EVANGELIUM Mk 9, 38-43. 45. 47-48

Slova svatého evangelia podle Marka.

   Jan řekl Ježíšovi: "Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu, ale není tvým učedníkem. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem."

   Ježíš však řekl: "Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže tak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi. Kdokoli vám podá číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám: nepřijde o svou od-měnu.

   Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně. Svádí-li tě tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez nohy, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde jejich červ nehyne a oheň nehasne."

---------

Milí bratři a sestry,

Ježíšova slova na konci dnešního evangelia jsou velmi vážná. Ježíš jistě nemá na mysli doslovnou amputaci končetiny, ale jde mu o silné vyjádření, které má jeho posluchače vyburcovat, dát jim jasné vědomí, že jde o cosi velmi důležitého. Říci například někomu ‚opovaž se toho dotknout’ je mnohem účinnější než ‚pěkně prosím, nedotýkej se toho‘.

Klíčovými slovy v Ježíšově řeči je ‚vejít do života‘ .  Znamená to všechno, co shrnujeme pod názvem nebe: společenství lásky s Bohem a s druhými, stav, kdy všechny hluboké touhy našeho srdce budou naplněny, kdy Bůh sám setře člověku každou slzu z očí. Vstoupit do života znamená přijmout nabídku Ježíšovy spásy.

Možná by na tomto místě bylo dobré si připomenout text z konce osmé kapitoly listu sv. Pavla do Korintu: Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc,  ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.  Je to svým způsobem pozitivní protipól toho, co říká na konci dnešního evangelia Ježíš. Boží láska je naprostá jistota a nic nás od ní nemůže odloučit – až na jedinou věc, totiž že ji sami odmítneme.

Možná právě z toho důvodu je Ježíš dnes tak přísný a nekompromisní. Jsou skutečnosti, které mohou naše rozhodnutí mít podíl na Boží spáse a na věčném životě ohrozit. Je to všechno, co máme na mysli, když v modlitbě Otče náš prosíme , abychom nebyli uvedeni do pokušení.  Podstatou je vždycky to, co je vyjádřeno příběhem s Adamem, Evou a hadem z první knihy Mojžíšovy: odmítnutí společenství s Bohem. Člověk si pak tento základní vztah zpravidla nahrazuje něčím jiným, tvoří si modlu, která je na nejvyšší příčce jeho hodnotového žebříčku a kterou nekriticky uctívá.

Ježíš je tak přísný, neboť vejít do Života je to nejdůležitější. Odmítnout spásu je možné, protože jsme stvořeni jako svobodné bytosti, a vztah lásky musí být bytostně svobodné rozhodnutí. Ale odmítnout spásu by znamenalo konečný neúspěch našeho životního příběhu, jeho zásadní selhání, minutí se posledním cílem, pro nějž jsme byli stvořeni.