27. neděle v mezidobí B 2015

1. ČTENÍ Gn 2, 18-24
A budou jeden člověk.

Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Hospodin Bůh řekl:
   "Není dobré, že člověk je sám. Udělám mu pomocníka, který by se k němu hodil."
   Hospodin Bůh uhnětl z hlíny všechnu divokou zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl ( je ) k člověku, aby viděl, jaké jim dá jméno: takové mělo být jejich jméno, jak by všechny živočichy pojmenoval. A člověk dal jméno všem krotkým zvířatům, nebeskému ptactvu a veškeré divoké zvěři, ale pro člověka se nenašel pomocník, který by se k němu hodil.
   Tu Hospodin Bůh seslal na člověka hluboký spánek, a když usnul, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem. Hospodin Bůh pak ze žebra, které vzal z člověka, vytvořil ženu a přivedl ji k člověku.
   Ten zvolal: "To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Bude se nazývat manželkou, neboť z manžela byla vzata."
   Proto muž opustí otce i matku a přidrží se své ženy a budou jeden člověk.


Žl 128 (127), 1-2. 3. 4-5. 6. Odp.: srv. 5
Odp.: Ať nám Hospodin žehná po všechny dny našeho života.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
Odp.
Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu.
Odp.
Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.
Odp.
Abys viděl syny svých synů: Pokoj v Izraeli!
Odp.



2. ČTENÍ Žid 2, 9-11
Vždyť ten, kdo posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, mají stejný původ.

Čtení z listu Židům.
Bratři!
   Vidíme, že Ježíš, který byl nakrátko ponížen pod anděly, je korunován slávou a ctí, protože vytrpěl smrt; bylo třeba, aby on - z milosti Boží - za všechny lidi podstoupil smrt.
   Bylo jistě vhodné, aby ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, přivedl do slávy mnoho synů tím, že utrpením zdokonalí původce jejich spásy. Vždyť ten, kdo posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, mají stejný původ. Proto se neostýchá nazývat je svými bratry.


EVANGELIUM Mk 10, 2-16
Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!

Slova svatého evangelia podle Marka.
   Přišli farizeové a zeptali se Ježíše, smí-li se muž se ženou rozvést. Chtěli ho tím přivést do úzkých.
   Odpověděl jim: "Co vám přikázal Mojžíš?" Řekli: "Mojžíš dovolil vystavit jí rozlukový list a rozvést se."
   Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal tento příkaz. Na počátku při stvoření však ( Bůh ) 'učinil ( lidi ) jako muže a ženu. Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk'. Už tedy nejsou dva, ale jeden. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"
   V domě se ho učedníci ještě jednou na to zeptali. Řekl jim: "Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. Rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství."
   ( Matky ) přinášely k Ježíšovi děti, aby jim požehnal. Ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš viděl, rozmrzelo ho to a řekl jim: "Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen, pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde." Bral je do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim.


-------

Milí bratři a sestry,

Vyprávění o stvoření člověka v 1. knize Mojžíšově je mýtické - pravda je zde vyjádřena příběhem, je tedy na jiné rovině, než pravda současného přírodovědného poznání. Existuje jiný starověký mýtus, který s oním v knize Genesis vykazuje pozoruhodnou podobnost, ale i pozoruhodný rozdíl. Jde o mýtus o androgynech z Platónova spisu Symposion. Při hostině vypráví básník Aristofanés o tom, že před lidmi existovalo pokolení androgynů, kteří se skládali ze spojeného mužského a ženského těla. Nejvyšší bůh Zeus však dostal strach z toho, že byli příliš silní, a raději je rozdělil na dvě poloviny-muže a ženu. Ti se od té doby stále hledají, aby našli svou původní sílu. Láska je pak podle Platóna tím, co lidskou přirozenost uzdravuje, co přivádí člověka k původnímu stavu tím, že ze dvou opět učiní jedno. Ozvěna tohoto mýtu stále přetrvává v lidovém označení manželky: moje drahá polovička.

Obraz člověka, který touží po protějšku, jemuž ‚není dobře samotnému‘, který není samotný celý, nacházíme velmi podobně v obou mytických vyprávěních. Co je však naprosto odlišné, je Boží obraz. Aristofanův Zeus má rysy spíš ďábelské než božské - v původním smyslu slova diabolos- jako ten, který rozděluje, protože nepřeje štěstí, chová se, jako by člověk byl jeho konkurent. Je to typický falešný obraz božstva, žárlivého na svou moc a ponižujícího lidskou důstojnost. Stejný falešný Boží obraz maluje had o kousek dále v knize Genesis Adamovi a Evě, když je nabádá, aby si utrhli zakázané ovoce. Nikoli, nepropadnete smrti.  ⁵ Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé. Jinak řečeno: vezměte si to, co vám Bůh odpírá, protože nechce, abyste byli jako on.

Hospodin z knihy Genesis je ale pravý opak. On, který konstatuje, že všechno, co stvořil, je dobré, nakonec říká Není dobré, aby člověk byl sám. Chce pro člověka štěstí a dobro, a proto jej tvoří jako muže a ženu-chce pro něj společenství lásky, jinak nemůže být šťastný, jinak mu bude něco základního chybět. Dotýkáme se zde již tajemství člověka jako Božího obrazu, jako obrazu Nejsvětější Trojice, Boha, jehož podstatou je společenství osob.   

Je velmi důležité mít tyto skutečnosti na paměti, chceme-li dobře porozumět dnešnímu evangeliu. I zde je ve hře Boží obraz. Farizeové se Ježíše ptají, smí-li se člověk se ženou rozvést, a pak konstatují, že Mojžíš cosi dovolil. Pohybují se v kategoriích povoleného a zakázaného, jako by chtěli najít skulinu v neúprosném a tvrdém Zákonu, aby život podle Zákona přece jen nebyl tak složitý. A je-li Zákon neúprosný a tvrdý, je takový logicky i Bůh, který jej ukládá.

Ježíš naopak odkazuje na počátek, na knihu Genesis, kterou farizeové velmi dobře znali a těžko jim mohly uniknout souvislosti. Nejde v první řadě o přísnost zákona o nerozlučitelnosti manželství, ale o to, že dobrý Bůh tvoří člověka pro společenství lásky, protože není dobré, aby člověk byl sám. Dobrý Bůh chce dobro pro člověka.

A nakonec, milí bratři a sestry, to musíme i sami uznat, prostým pohledem na současný stav věcí: Naše civilizace trvalým vztahům lásky příliš nepřeje. Mnoho lidí na ně úplně rezignovalo, stali jsme tváří v tvář tolika ztroskotaným vztahům velmi skeptičtí. Občas se dokonce v médiích objeví zprávy, že údajně vědci zjistili, že člověk je přirozeně polygamní, a že tedy trvalý vztah na celý život nemá cenu. Jenže asi nikdy předtím, alespoň v okruhu euroamerické civilizace, nebylo tolik lidí osamělých a smutných. Možná nikdy nebylo tolik lidí, kteří prošli mnoha vztahy, ale opravdovou věrnou lásku nezažili. Nezažili přijetí druhého tak, jako by byl součástí jeho samého, protože to vždy předpokládá jistou oběť a sebezřeknutí, a my jsme toho čím dál méně schopni. Cena je však vysoká - je jí bytostná osamělost.  Kéž máme vždy na mysli - i v různých vztahových krizích - ona slova z prvního čtení - Není dobře, aby člověk byl sám.