30. neděle v mezidobí B  2015

1. ČTENÍ Jer 31, 7-9

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
    Toto praví Hospodin: "Oslavujte Jakuba, jásejte nad prvním z národů, ať je slyšet váš jásot: Zachránil Hospodin svůj národ, zbytky Izraele!
    Hle, přivedu je nazpět ze severní země, shromáždím je od končin země; slepí a kulhaví budou mezi nimi spolu se ženami v naději a nedělkami; veliký zástup bude těch, kteří se sem vrátí. Přicházejí s pláčem, ale útěchou je doprovázím; přivedu je k vodním proudům přímou cestou, na níž neklopýtnou. Stal jsem se totiž Izraeli otcem, Efraim je mým prvorozencem."


Žl 126 (125), 1-2ab. 2cd-3. 4-5. 6 Odp.: 3
Odp.: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu.
Odp.
Tehdy se říkalo mezi pohany: "Velkou věc s nimi udělal Hospodin!" Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Odp.
Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země. Kdo sejí v slzách, žnout budou s jásotem.
Odp.
Vycházejí s pláčem, když nesou semeno k setí: přijdou však s jásotem a přinesou své snopy.
Odp.

2. ČTENÍ Žid 5, 1-6

Čtení z listu Židům.
    Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby po-dával dary a oběti za hříchy. Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybu-jícími a bloudícími. A proto musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi. Ni-kdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón.
    Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl: 'Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil', jak říká i na jiném místě: 'Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova'.


EVANGELIUM Mk 10, 46-52

Slova svatého evangelia podle Marka.
    Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák - Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat:"Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou! " Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. On však křičel ještě víc: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
    Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho." Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: "Bud' dobré mysli, vstaň, volá tě!" On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš se ho zeptal: "Co chceš, abych pro tebe udělal?"
    Slepec odpověděl: "Mistře, ať vidím!"
    Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě zachránila!" A ihned začal vidět a šel tou cestou za ním.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Na první pohled může být nesnadné zahlédnout v dnešních liturgických textech společné téma: první čtení a žalm se týkají osvobození lidu Izraele z babylónského zajetí, druhé čtení tématu Krista jako Velekněze, a evangelium vypráví o uzdravení slepce u Jericha.

Existuje však jedno dílo známého francouzského jezuity, otce Teilharda de Chardin, jehož název nám toto jednotící téma může poskytnout –jmenuje se  ‚Mše nad světem‘. Ježíš svým příchodem, a vůbec vším, co koná, slaví jakoby liturgii spásy vesmíru, proměňuje jej a vrací Otci, jemuž se svět hříchem lidí odcizil. Úkon tohoto Kristova velekněžství můžeme rozpoznat ve všem, co koná, tedy i v jeho uzdravováních. A na tato uzdravování zase odkazuje první čtení a žalm jako na vysvobození celého stvoření z otroctví, ze zajetí. Jako se Boží lid s jásotem a radostí vrací z Babylóna domů, do zaslíbené země, tak se vykoupený vesmír v radosti spojuje s Otcem, od něhož vyšel.

Každá nemoc byla starozákonním pohledem vnímána zcela jinak než naším moderním. Nebyla vnímána jako důsledek infekce nebo špatného fungování organismu, ale vždy jako důsledek hříchu. Proto také Ježíš často spojuje - jako například při uzdravení ochrnulého - odstranění  nemoci s odpuštěním hříchů, uzdravení je viditelným znamením toho, že dotyčný člověk se svých hříchů zbavil a je propuštěn z otroctví zla.

V tomto smyslu také můžeme lépe pochopit poselství dnešního evangelia a ztotožnit se se slepým žebrákem Bartimaiem, i když nám oči slouží. Ale jeho prosba Pane, ať vidím je pro nás velmi aktuální. Musíme si přiznat slepotu v duchovním smyslu, to, že věci vidíme velmi špatně a velmi pokřiveně, protože nejsme ještě uzdraveni. Možná nejaktuálnějším příznakem tohoto špatného vidění by mohlo být konstatování já to vidím černě. Vidíme před sebou, a v těchto dnech zvlášť intenzívně, častěji katastrofické scénáře, problémy a překážky, a přečasto nevidíme to dobré, co objektivně existuje, jen to není tak nápadné. A zejména pro množství problémů a pseudoproblémů přestáváme vidět Boží přítomnost a lásku v našem životě a zapomínáme na základní skutečnost naší víry - totiž že Ježíš vstal z mrtvých, že všechno zlo a všechen hřích byl skrze jeho smrt a jeho vzkříšení definitivně poražen.

Všimněme si nakonec, že Ježíš se Bartimaia ptá stejně jako minulou neděli Jakuba a Jana ‚Co chceš, abych pro Tebe udělal?‘ Ale na rozdíl od Jakuba a Jana je slepcova prosba ihned vyslyšena, protože není pošetilá, jako ta Zebedeových synů. Je zcela v souladu s Boží vůlí. Budeme-li Pána prosit za očištění našeho duchovního zraku, osvobození od pokřiveného pohledu na věci a lidi kolem nás, i na nás samé, budeme-li úpěnlivě a vytrvale volat Pane, ať vidím, jistě nezůstaneme nevyslyšeni.