29. neděle v mezidobí B 2015

1. ČTENÍ Iz 53, 10-11

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

   Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého Služebníka utrpením; jestliže dá v oběť svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, Hospodinův plán se zdaří skrze něho. Po útrapách se jeho duše nasytí světlem, svým utrpením můj Služebník ospravedlní mnohé, neboť na sebe vezme jejich viny.

Žl 33 (32), 4-5. 18-19. 20+22 Odp.: 22a

Odp.: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.

Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, ze-mě je plná Hospodinovy milosti.

Odp.

Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.

Odp.

Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.

Odp.

2. ČTENÍ Žid 4, 14-16

Čtení z listu Židům.

Bratři!

   Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se nedopustil hříchu. Přistupujme proto s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.

EVANGELIUM  Mk 10, 35-45

Slova svatého evangelia podle Marka.

   K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: "Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil jednu prosbu."

   Odpověděl jim: "Co chcete, abych pro vás udělal?" Řekli mu: "Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici."

   Ale Ježíš jim řekl: "Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?" Oni mu odpověděli: "Můžeme!"

   Ježíš jim řekl: "Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno."

   Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: "Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny."

----

Milí bratři a sestry,

Prosba Zebedeových Synů - a způsob, jakým na ni Ježíš reaguje - nám odhaluje ledacos i o tom, jak s Ježíšem hovoříme v modlitbě my sami – i o tom, kterak On naslouchá a odpovídá nám.

Ježíš jistě věděl, o co jej chtějí Jakub a Jan požádat. Věděl, jak říká později, že vlastně nevědí, oč žádají. Přesto jejich prosbu bere vážně: Co chcete, abych pro vás učinil? Bere ji vážně, protože bere vážně každého z nás, každého z nás si nekonečně váží a miluje ho, i s jeho chybami a nesprávným viděním věcí. Ježíš nechává tedy Jakuba a Jana onu prosbu vyslovit, i když je hrubým neporozuměním podstaty Jeho království - Ježíš nebude sedět na trůně a nebude mít vedle sebe dva první ministry, bude viset na kříži a po pravici a po levici budou na svých křížích jiní dva odsouzenci.

Jenomže hned pak musí přijít na řadu dialog, který Jakuba a Jana - a pak koneckonců všechny učedníky- uvede do celé pravdy o jejich přáních i o nich samotných. Nejprve to dělá jakoby zakrytě, skrze větu o kalichu, který bude pít, a o křtu, do něhož bude ponořen - což obojí je symbolem utrpení a smrti, vzpomeňme jen na Ježíšovu modlitbu v Getsemane. A zdá se, že Jakub a Jan opět nechápou, jinak by si odpověď asi velmi dobře rozmysleli a neřekli by ji tak zbrkle. A nakonec, když Ježíš vidí, že nic nepochopili ani ostatní učedníci, musí jim to říci zcela otevřeně: Kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je Vaším služebníkem.

Pokud toto schéma rozhovoru s Ježíšem převedeme do naší osobní roviny, vyplývá z něj, že je legitimní Pána prosit, že naše prosby, možná i pošetilé, bere vážně - ovšem pod podmínkou, že tato prosba je doprovázena ochotou Jemu naslouchat, vést s Ním dialog v modlitbě a stále více a více se snažit chápat Ježíšovu mentalitu, která není z tohoto světa. V opačném případě se může stát, že touha po něčem, co si chceme vymodlit, úplně přebije naši schopnost naslouchat a rozlišovat, zda je daná věc pro nás vůbec dobrá. V krajním případě se pro nás věc, za kterou prosíme, může nenápadně stát důležitější než samotný Ježíš. Pak už modlitba není dialog s někým, kdo mne miluje a vidí mnohem dál než já. Bůh se stává pomalinku jen automatem na opravení životních trampot, nebo – a to je ještě horší - automatem na pozemská dobra. A není-li modlitba vyslyšena, pak pochybujeme o Boží dobrotě a o tom, že se o nás stará a záleží mu na nás.

Jistě  - to, co nám Bůh dává, co nám posílá do cesty, co dopouští, se může někdy velmi zásadně lišit od našich představ o tom, co je pro mne dobré. Pokud máme ve víře a naději snášet ony těžké a bolestné věci, je třeba stále znovu myslet na Jeho lásku a dobrotu, která se jasně a nezakrytě zjevuje na kříži. Je třeba se vracet k oné základní skutečnosti popsané v dnešním druhém čtení. V Ježíši se Bůh skutečně stal člověkem, má soucit s námi slabými, a sám byl vyzkoušen ve všem možném, jako my. A jsme - li s ním spojeni ve křtu a svátostech, naše starosti a bolesti jsou i jeho, nejsme sami. Ježíš naše utrpení nemusí vždy odstranit, ale vždycky a bez výjimky je nese s námi.