28. neděle v mezidobí 2012 B

1. ČTENÍ Mdr 7, 7-11
Čtení z knihy Moudrosti.
   Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic.
   Nesrovnával jsem s ní neocenitelný drahý kámen, protože všechno zlato je vzhledem k ní jen troška písku a za bláto lze počítat vedle ní stříbro. Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo, poněvadž nehasne její záře.
   Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství.


Žl 90 (89), 12-13. 14-15. 16-17 Odp.: 14
Odp.: Nasyť nás, Pane, svou slitovností, abychom se radovali.

Nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti srdce. Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? Slituj se nad svými služebníky!
Odp.
Nasyť nás brzy svou slitovností, ať jásáme a radujeme se po celý život! Potěš nás za dny, kdy jsi nás soužil, za léta, kdy jsme zakoušeli zlé.
Odp.
Nechť se ukáže tvým služebníkům tvoje dílo, tvá sláva jejich synům. Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, dej zdar práci našich rukou, dej zdar práci našich rukou!
Odp.



2. ČTENÍ Žid 4, 12-13
Čtení z listu Židům.
   Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Není tvora, který by se před ním mohl ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme zodpovídat.


EVANGELIUM Mk 10, 17-30

Slova svatého evangelia podle Marka.
   Když se Ježíš vydával na cestu, přiběhl nějaký člověk, poklekl před ním a ptal se ho: "Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?"
   Ježíš mu odpověděl: "Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Znáš přikázání: 'Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku!' "
   On mu na to řekl: "Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí."
   Ježíš na něho pohleděl s láskou a řekl mu: "Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě! " On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku.
   Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!" Učedníci užasli nad jeho slovy. Ježíš jim však znovu řekl: "Děti, jak je těžké vejít do Božího království! Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království."
   Oni užasli ještě víc a říkali si mezi sebou: "Kdo tedy může být spasen?" Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno."
   Tu mu řekl Petr: "My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou." Ježíš odpověděl: “Amen, pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný."

  

Milí bratři a  sestry,

Ve druhém čtení dnes slyšíme o Božím slově, jež vynáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími.Před jeho očima je vše nahé a odkryté, a jemu se budeme zodpovídat. Nechce to říci nic jiného, než že Bůh vidí do srdce, zná naše touhy, radosti i bolesti, nejskrytější přání, dokonce i to, o čem my sami ani nevíme, protože je to zasuto kdesi v podvědomí.

U některých -  a možná o mnoha - věcí, které si nosíme v sobě, bychom velmi neradi, aby se o nich někdo dozvěděl. Za některé se hluboce stydíme, u jiných se bojíme, že by odhalení jejich tajemství vedlo ke zneužití ze strany druhých lidí. Něco nechceme říci z obavy, aby to nenarušilo křehké pouto vztahu.  A tak by se dalo pokračovat. Týká se to zejména temných zákoutí naší duše - něčeho, co bychom nechtěli, aby existovalo, často se snažíme toho zbavit třeba celá léta, a stále to v nás přežívá. Je sice možné tvářit se, že něco takového vlastně není problém, popřít to a vytěsnit, jenže dříve nebo později to vyplyne znovu na povrch.

A dnešní Boží slovo nám říká, že Bůh tohle všechno vidí, že je to před ním jako na dlani, že naše duše je pro něj jako otevřená kniha. Nelze se před Ním skrýt a být jen sám se sebou, i kdyby člověk někdy velmi chtěl. Velmi pravděpodobně je toto nepřiznaný motiv popírání Boha o mnoha lidí - pocit, že kdyby existoval, člověk by nesnesl vědomí, že je neustále pod jeho pohledem.

Jenže skutečnost toho, že Bůh vidí do našeho srdce, že o nás ví všechno, není hrozívá. Bůh není jako člověk. Boží pohled přesně ilustruje ona věta z evangelia: Ježíš na mladíka pohlédl s láskou. Viděl, že není dokonalý, že vnitřně lpí na svém majetku, ale jeho pohled byl pohledem lásky. A i Boží pohled do srdce každého z nás je pohledem lásky, i když nám dává zahlédnout nepříjemnou pravdu o nás samotných. Pohled jen samotné pravdy by pro nás byl nesnesitelný, ale pohled pravdy spojené s láskou takový není.

A nakonec - kdo z nás by dokázal být jen sám a sám se sebou a se svými temnými kouty duše, s tím vším, co ho tíží a trápí a s čím se těžko někomu svěřuje, a i když je to možné, lidská pomoc má stejně své meze? Kdyby nebylo Ježíšova pohledu lásky, za kým bychom s tím vším šli?  Je v naší moci nechat si tyto věci postupně uzdravovat tak, že na sebe Boží pohled lásky necháme působit, že mu vystavíme všechno temné v nás, jako Slunci.