11. neděle v mezidobí B 2015

1. ČTENÍ Ez 17, 22-24
Povyšuji nízký strom.

Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Tak praví Pán, Hospodin:
    "Já vezmu z vrcholku vysokého cedru slabou větévku, ulomím ji z jeho nejvyšších výhonků a zasadím ji sám na vysoko vynikající hoře.
    Na vysoké Izraelově hoře ji zasadím, vyžene větve, vyraší výhonky, ponese plody, stane se nádherným cedrem. Pod ním budou hnízdit ptáci všeho druhu, budou hnízdit ve stínu jeho ratolestí.
    Poznají pak všechny polní stromy, že já jsem Hospodin: ponižuji strom vysoký, povyšuji strom nízký, dávám uschnout stromu zelenému, vypučet stromu suchému. Já, Hospodin, jsem to řekl a učinil."


Žl 92 (91), 2-3, 13-14. 15-16 Odp.: 2a
Odp.: Dobré je chválit Hospodina.

Dobré je chválit Hospodina, opěvovat tvé jméno, Svrchovaný! Zrána hlásat tvé milosrdenství a za noci tvou věrnost.
Odp.
Spravedlivý pokvete jak palma, poroste jak cedr na Libanonu. Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, pokvetou v nádvořích našeho Boha.
Odp.
Ještě ve stáří budou přinášet užitek, zůstanou šťavnatí a svěží, aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, má skála, v němž není nepravosti.
Odp.

2. ČTENÍ 2 Kor 5, 6-10
Stůj co stůj usilujeme o to, abychom se líbili Pánu.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři !
    Jsme ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána. To proto, že v nynějším stavu (v Boha jen) věříme, ale dosud ho nevidíme. Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu.
    A proto stůj co stůj usilujeme o to, abychom se mu líbili, ať už v domově zůstáváme, nebo se z domova odebíráme. My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného.


EVANGELIUM Mk 4, 26-34
Je menší než všechna semena a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny.

Slova svatého evangelia podle Marka.
Ježíš řekl zástupu:
    "Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned člověk vezme srp, protože nastaly žně."
    Řekl také: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu."
    Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal ( Boží ) slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval.

Milí bratři a sestry,

Dnešní evangelium začíná 26. veršem 4. kapitoly sv. Marka, ale pro pochopení jeho smyslu je potřebné si připomenout prvních dvacet veršů této kapitoly, tedy Ježíšovo podobenství o rozsévači. Tyto dva úryvky se vzájemně doplňují a vysvětlují. Ve 14. verši Ježíš vysvětluje svým učedníkům, co myslel onou setbou: Rozsévač rozsévá slovo. Podobenství o rozsévači bylo více zaměřeno na přijetí či nepřijetí  Božího Slova  ze strany člověka, dnešní dvě krátká podobenství hovoří o tom, co se s takto přijatým Slovem děje dále.

Ježíš chce říci, že dobře přijaté Slovo je účinné, že má tvůrčí potenciál, stejně jako na počátku, Bůh svým slovem tvoří nebesa i zemi. Musí však být opravdu svobodně a hluboce přijato, jeho účinnost je na tomto přijetí závislá, neboť se nyní již nejedná o tvoření z ničeho, ale o proměnu toho, co již je – a to, co má být proměněno, je lidská osoba, se svojí důstojností a svobodou – i se svobodou Slovo odmítnout nebo je, jak se říkalo ve staré češtině, oslyšet-tedy vpustit je jedním uchem dovnitř a druhým zase ven. Bůh v nikom nepůsobí násilí: aby mohl být počat Ježíš v Mariině těle, musela dát svůj naprosto svobodný souhlas, jinak by to nebylo možné.

Zároveň je tato tvůrčí účinnost Slova, i když přijatá a potvrzená ze strany člověka, velmi nenápadná a postupná. V prvním podobenství říká Ježíš, že setba roste, a člověk ani neví jak. A ve druhém zase to, že zaseté hořčičné zrnko je menší než všechna semena na zemi. Začátky jsou nenápadné, téměř nerozpoznatelné, ale na konci je bohatá úroda klasů, ze kterých se peče chléb, pro lidi v Izraeli samotný základ a zdroj života. A ve druhém případě je na konci strom, který je vyšší než všechny zahradní rostliny.

Ježíš nás chce povzbudit, abychom uvěřili v účinnost Božího slova, protože to je předpoklad toho, abychom si je nechali vstoupit do srdce. Není to snadné; jsme v tomto ohledu spíše skeptičtí, protože víme o tom, jak je lidské slovo mnohdy zcela prázdné a neúčinné. Máme kolem sebe záplavu různých informací, důležitých i nedůležitých. Víme, že mnoho slov je lživých nebo nicneříkajících; u některých jiných to jen tušíme, a protože si to mnohdy nelze ověřit, jsme automaticky nedůvěřiví úplně ke všemu. Navíc jsou slova čím dál více nahrazována obrazy, a ty, zdá se, jsou mnohem sugestivnější a mnohem silněji nás ovlivňují. A ještě k tomu všemu silně podceňujeme skutečnosti, které jsou na začátku malé a nenápadné a rostou jen postupně, jelikož jsme vše vsadili na vnější efekty a rychlá řešení. Tvůrčí síla Božího slova se zdá slabá – může být odmítnuta, ale i když je přijata, začátky jsou skromné a růst je pozvolný. Ale na konci je Boží království, plnost lásky a života.