10. neděle v mezidobí B 2015

1. ČTENÍ Gn 3, 9-15
Nepřátelství ustanovuji mezi potomstvem tvým a potomstvem ženy.

Čtení z první knihy Mojžíšovy.
    Když pojedl Adam ze stromu, zavolal na něj Hospodin Bůh a řekl mu: "Kde jsi?"
    On odpověděl: "Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl."
    ( Bůh ) řekl: "Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst!"
    Člověk odpověděl: ,Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl."
    Hospodin Bůh se zeptal ženy: "Cos to udělala?" Žena odpověděla: "Had mě svedl, a tak jsem jedla."
    Tu řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protože jsi to udělal, bud zlořečený mezi všemi krotkými i divokými zvířaty: Budeš se plazit po břichu a žrát prach po všechny dny svého života. Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti zasáhne hlavu, zatímco ty zasáhneš jeho patu.”


Žl 130 (129), 1-2. 3-4. 5-6a: 6b-8 Odp.: 7
Odp.: U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.

Z hlubin volám k tobě, Hospodine, Pane, vyslyš můj hlas! Tvůj sluch ať je nakloněn k mé snažné prosbě!
Odp.
Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, abychom ti mohli v úctě sloužit.
Odp.
Doufám v Hospodina, duše má doufá v jeho slovo, má duše čeká na Pána více než stráže na svítání.
Odp.
Více než stráže na svítání ať čeká Izrael na Hospodina, neboť u Hospodina je slitováni, hojné je u něho vykoupení. On vykoupí Izraele ze všech jeho provinění.
Odp.

2. ČTENÍ 2 Kor 4, 13-5, 1
Věříme, a proto také mluvíme.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři !
    Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmě: 'Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil', věříme i my, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho.
    Všecko to se přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet lidí bude potom projevovat vděčnost k Boží oslavě.
    A proto neklesáme na mysli. Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje, neboť nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy, protože nám neleží na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně.
    Víme totiž, až bude stržen stan, v kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné. Ne dům udělaný lidskýma rukama, ale věčný v nebi.


EVANGELIUM Mk 3, 20-35
Se satanem je konec.

Slova svatého evangelia podle Marka.
    Ježíš vešel do jednoho domu a znovu se shromáždil zástup lidu, takže se nemohli ani najíst. Jakmile o tom uslyšeli jeho příbuzní, vypravili se, aby se ho zmocnili; říkalo se totiž, že se pomátl na rozumu.
    Učitelé Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma, tvrdili ( o Ježíšovi ): "Je posedlý Belzebubem. Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů."
    Zavolal si je a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak může satan vyhánět satana? Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát. Je-li dům v sobě rozdvojen, takový dům nebude moci obstát. Jestliže satan vystoupil proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, ale je s ním konec. Nikdo přece nemůže vniknout do domu siláka a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka napřed nespoutá. Teprve potom mu dům může vyloupit.
    Amen, pravím vám: Všechno bude lidem odpuštěno, hříchy i rouhání, kterých se dopustili. Kdo by se však rouhal Duchu svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem." To řekl proto, že tvrdili: "Je posedlý nečistým duchem."
    (Za Ježíšem) přišla jeho matka a jeho příbuzní. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat. Kolem něho sedělo plno lidí. Řekli mu: "Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají."
    Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji příbuzní?" A rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl: "To je má matka a to jsou moji příbuzní! Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka."

Milí bratři a sestry,

Dnešní evangelium velmi dramaticky popisuje naprosté neporozumění a nepřijetí vůči tomu, co Ježíš na počátku své veřejné činnosti koná a co káže. Hned na počátku se dozvídáme, jak si někteří lidé Ježíšova slova a skutky vysvětlují: jedni říkají, že se pomátl na rozumu, a zákoníci, přišlí z Jeruzaléma, zase říkají, že je posedlý Belzububem, a zlé duchy vyhání s pomocí vládce zlých duchů.

A nakonec, když se po něm jeho matka a příbuzní ptají, Ježíš prohlásí za svou rodinu někoho úplně jiného, čímž výše zmíněné domněnky ještě přiživí. Nedávno byl natočen v italsko-německé koprodukci dvoudílný televizní film o životě Ježíšovy matky Marie, a po této scéně v něm říká Marii nějaký její příbuzný ‚Tvůj syn se tě teď veřejně zřekl.‘

Tajemství Ježíšovy osoby a jeho poslání se zde čelně střetává s lidskou perspektivou, s lidskými očekáváními a lidskými pocity. Příběh z dnešního evangelia se vlastně opakuje stále znovu a znovu, i v životě nás, křesťanů dneška. Máme nějakou představu o tom, jaký Ježíš je, případně co by měl či neměl v našem životě udělat, a ono je všechno nějak jinak. Možná nám také připadá, že by bylo normální a lidské, kdyby Ježíš přece jen svoji matku a své příbuzné přijal a rozumně a s láskou jim vysvětlil, proč říká to, co říká. Možná nám připadá, že by některé své výroky, například ten dnešní o hříchu proti Duchu svatému, měl nějak více vyložit, aby nebyly špatně pochopeny. A tak můžeme pokračovat-můžeme se ptát, proč dvanáctiletý Ježíš v Jeruzalémě svoji třídenní absenci svým rodičům nevysvětlil lépe a neomluvil se jim, a proč na svatbě v Káně nebyl ke své matce laskavější a řekl jí ono dost ošklivé Co mi chceš, ženo? Jenže Ježíš dělá to, co dělá, a říká, co říká.

A zcela analogicky – ptáme se, proč Bůh dopustil to či ono s naším životem, proč ten, který je Láska, je někdy vůči nám dost tvrdý, proč dopouští nevyléčitelné nemoci a přírodní katastrofy, proč ten, v jehož očích má každý lidský život nekonečnou cenu, dopouští, že v některých částech světa lidský život nemá cenu skoro žádnou. Ale věci jsou, jak jsou. Nepochopili Ježíšovi příbuzní a učitelé zákona z Jeruzaléma, a nechápeme ani my. A když nám někdo káže o Boží velikosti, svrchovanosti a neproniknutelnosti jeho záměrů, místo útěchy nás spíš jímá úzkost, co že si Nejvyšší, Svrchovaný a Neproniknutelný zítra může usmyslet.

Možná jediné východisko z tohoto dilematu je pohled na Ježíšův kříž. Je to symbol právě tohoto lidského neporozumění, vyústění všech těch napětí a nepřijetí, která Ježíšův život doprovázela. Je to ale zároveň jasná a konečná manifestace toho, že Bůh je přece jen Láska, i když se možná projevuje jinak než ona lidská. Ježíšovo otevřené srdce je zviditelněním toho, že Bůh již není neproniknutelný a nevypočitatelný, protože se světu a lidem zcela otevřel. A při pohledu na kříž také chápeme, že On je skutečně přítomen uprostřed všech trápení a bolestí našeho světa-že je sice dopouští, ale trpí v nich s námi se všemi.