Slavnost Nejsvětější Trojice B 2015

1. ČTENÍ Dt 4, 32-34. 39-40 Je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného boha.

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.
Mojžíš řekl lidu:
   "Ptej se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi: ( ptej se ) od jednoho konce nebes k druhému, stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, aby nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptě?    Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy."


Žl 33 (32), 4-5. 6+9. 18-19. 20+22 Odp.: 12b Odp.: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.

Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Jeho slovem vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup. On totiž řekl - a stalo se, on poručil - a vše povstalo.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.


2. ČTENÍ Řím 8, 14-17.
Dostali jste ducha těch, kdo byli přijatí za vlastní, a proto můžeme volat: Abba, Otče!

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři!
   Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: "Abba, Otče!" Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch ( svatý ), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.


EVANGELIUM Mt 28, 16-20 Křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
   Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti.
   Ježíš k nim přistoupil a promluvil: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.
   Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa."

Milí bratři a sestry,

Slavíme dnes slavnost Nejsvětější Trojice, a připomínáme si tajemství toho, jaký je Bůh sám v sobě, tajemství jediného Boha ve třech osobách. Církev k němu dospěla takříkajíc na cestě, během prvních křesťanských staletí, modlitbou, praxí a reflexí biblického zjevení, a na koncilech v Niceji a Konstantinopoli bylo zakotveno v Credu – vyznání víry. Je to tajemství těžko uchopitelné pouhým rozumem – můžeme si vzpomenout na obraz sv. Augustina na břehu moře, který máme u jednoho našeho bočního oltáře. Malý chlapec, který na břehu přeléval vodu z moře do jamky mušlí, prý řekl Augustinovi, že se svým přeléváním bude dřív hotov než Augustin s pochopením tajemství Trojice.

Jestliže se však vrátíme od dogmatu k dnešním liturgickým textům, uvidíme, že jejich hlavní téma není to, jaký je Bůh sám v sobě, ale to, jak se v Písmu svatém zjevuje jeho vztah ke světu a člověku. Nebo ještě lépe řečeno, je v textech Písma zjeveno oboje dohromady, nerozdílně spojeno –pohyb lásky uvnitř Nejsvětější Trojice je zároveň pohybem lásky Boha vůči svému stvoření, dialog lásky mezi Otcem a Synem je zároveň dialogem Boha a člověka. Bůh se zcela zjevuje člověku takový, jaký je, nakolik člověk může pochopit. Bůh je v tomto smyslu zcela otevřený vůči svému stvoření.

Tato konstatování možná znějí banálně, ale je důležité si tuto Boží úplnou otevřenost vůči člověku stále znovu uvědomovat, neboť podstatným důsledkem prvotní viny je lidská sebeuzavřenost, neschopnost se druhému zcela otevřít. Bojíme se úplně otevřít, protože víme, že bychom byli zranitelní a že by toto úplné otevření mohlo být použito proti nám. Máme jeden z druhého strach, a proto si nasazujeme masky. Přitom toužíme po tom, abychom mohli žít v otevřenosti vůči druhým: krásně o tom hovoří slavná píseň od Phila Collinse jménem True Colors: vidím Tvoje skutečné barvy, jak prosvítají, a proto Tě mám rád; neboj se je ukázat.

Obraz z třetí kapitoly knihy Genesis je velmi výmluvný: Zlý v podobě hada namluví prvním lidem, že Hospodin před nimi skrývá nějaké tajemství, něco, na co je žárlivý a co jim nechce dát, protože by byli jako On.  Toto zaseté podezření vede k utržení ovoce ze stromu poznání, to se však projeví  ještě větším strachem a podezíráním jednoho vůči druhému – oba si uvědomí, že jsou nazí, nechránění před tím druhým, a opásají se fíkovými listy. Vede to také ke strachu a podezírání vůči Hospodinu. Důsledkem hříchu je falešný Boží obraz – obraz Velkého bratra, nepředvídatelného a neprůhledného, který nás sleduje a zachází s námi jako s loutkami, obraz, který nevyhnutelně vede ke vzpouře ve jménu lidské svobody a důstojnosti.

Radostná zvěst evangelia tento falešný obraz Boha a člověka uvádí na pravou míru: Rozjímáme–li o vtělení a velikonočních událostech, chápeme, že Bůh se stal člověkem, aby se nám zcela otevřel a zcela sdělil. A On se nám otevřel a sdělil i přesto, že byl skutečně zraněn, že byl vydán lidem do rukou. Ježíšovo otevřené srdce na kříži je vtělením a zviditelněním této pravdy-Boží vnitřní život, láska Nejsvětější Trojice, se otevírá světu –Bůh se nám zcela zjevuje a zcela daruje, bez výhrad a bez ničeho, co by si nechával pro sebe. Buďme mu za to vděční.