5. neděle velikonoční B

1. ČTENÍ Sk 9, 26-31
Barnabáš jim vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána.

Čtení ze Skutků apoštolů.
   Když přišel Šavel do Jeruzaléma, chtěl navázat styk s učedníky, ale všichni se ho báli. Nemohli uvěřit, že on je učedníkem.
   Ujal se ho však Barnabáš. Uvedl ho k apoštolům a vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána, který s ním mluvil, a jak v Damašku neohroženě vystupoval ve jménu Ježíšově. Od té chvíle byl s nimi v Jeruzalémě stále ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně. Také rozmlouval s židy mluvícími řecky a přel se s nimi. Ti mu však začali ukládat o život. Jakmile se to bratři dověděli, doprovodili ho dolů do Césareje a odtamtud ho vypravili do Tarsu.  V té době měla církev pokoj v celém Judsku, Galileji i Samařsku. S úspěchem se vyvíjela, žila v bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha svatého.

Žl 22 (21), 26b-27. 28+30ab. 31c-32 Odp.: 26a
Odp.: Budu tě chválit, Hospodine, ve velkém shromáždění. nebo: Aleluja.

Své sliby splním před těmi, kdo ctí Hospodina. Chudí se najedí do sytosti, kdo hledají Hospodina, budou ho chválit: "Navěky ať žije vaše srdce!"
Odp.
Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí všechny končiny země, před ním se skloní všechna lidská pokolení. Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi, před ním se skloní všichni, kdo sestupují v prach.
Odp.
I má duše bude pro něho žít, mé potomstvo bude mu sloužit. Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení, lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost: "To udělal Hospodin!"
Odp.

2. ČTENÍ 1 Jan 3, 18-24
To je to jeho přikázání: abychom věřili a milovali.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
   Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí.
   Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha a dostaneme od něho všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé.
   A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.


EVANGELIUM Jan 15, 1-8
Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce.

Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ( zůstanu ) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
   Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně - a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci."

Milí bratři a sestry,

při čtení dnešních liturgických textů jsem si vzpomněl na jednu středověkou římskou mozaiku, jež se nachází v apsidě kostela svatého Klementa v Římě, místě posledního odpočinku svatého Cyrila. Je na ní Kristus na kříži, ze kterého ve spodní části vyrážejí zelené ratolesti. Ty jakoby obrůstají celý prostor apsidy a na jejích koncích se nacházejí všelijaké roztodivné květy a plody, na každém výhonku jiný, pokud pomineme souměrnost mozaiky podle svislé osy. Z kříže s Ježíšovým tělem prýští život, který se sice v každé ratolesti projevuje jinak, ale všude je stejně překypující a bohatý.

Tato mozaika je krásnou ilustrací dnešních čtení, zejména evangelia. Ježíš v něm nechce říci nic jiného, než že spojením s ním je nám darován nový život, život z Ducha svatého.  Jeho projevy jsou sice v každém jednotlivém křesťanu trochu jiné, ale přesto se vždy jedná o jeden a týž život, který nám Ježíš daroval svou smrtí a vzkříšením.

Ústřední výzvou evangelia jsou pak slova Zůstaňte ve mně a já zůstanu ve vás. To ostatní, co Ježíš říká, je vlastně komentář k těmto slovům, včetně důrazného upozornění, že je možné se od Ježíše odloučit a tak o tento život vlastní vinou přijít.

2. čtení nám pak dává zcela konkrétní návod, jak poznat, nakolik jsme s vinným kmenem srostlí, nakolik zůstáváme v Ježíši. V něm zůstává ten, který zachovává přikázání víry v Ježíšovo jméno a přikázání vzájemné lásky. Víra a schopnost konat konkrétní skutky lásky je znamením kvality našeho spojení s Ježíšem, je to ono ovoce, o němž se hovoří v evangeliu.

Aniž bychom chtěli příliš zjednodušovat složité skutečnosti, je dobré toto měřítko z 1. listu Janova konfrontovat se skutečností, s tím, jak jsme na tom v tuto chvíli my, jaká je v tomto pohledu naše osobní situace, naše rodiny, farnost a další společenství. Projevuje se v nás Boží život opravdovou vírou a činnou láskou? Nakolik nás trápí pochybnosti, nakolik se uzavíráme do svého sobectví, jaká mezi námi panuje jednota a pokoj? Možná takhle zjistíme se znepokojením, že do nás životodárná míza z vinného kmene jen mírně kape a že jsme na nejlepší cestě k uschnutí. Pak je na místě na onu Ježíšovu výzvu Zůstaňte ve mně odpovědět toužebnou modlitbou, aby On zůstával s námi, aby nás nenechal odumřít, abychom byli schopni se znovu otevřít proudu jeho života.