Slavnost Seslání Ducha Svatého B 2015 - ve dne

1. ČTENÍ Sk 2, 1-11
Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit.

Čtení ze Skutků apoštolů.
    Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil j eden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamitě, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."


Žl 104 (103), 1ab+24ac. 29bc-30. 31+34 Odp.: srv. 30

Odp.
.: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja. Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země je plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.

2. ČTENÍ Gal 5, 16-25
Ovoce Ducha.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.
Bratři!
   Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Jsou to věci, které si navzájem odporují, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.
   K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, (vraždy,) opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to ještě jednou: lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království.
   Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon. Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi.
   Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!


EVANGELIUM Jan 15, 26-27; 16, 12-15
Duch pravdy uvede vás do celé pravdy.

Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.
   Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."

Milí bratři a sestry,

Protiklad ducha a těla, tak jak jej popisuje sv. Pavel v listě Galatským, by mohl snadno vést k mylnému pojetí těla jako vězení duše, tak jak je viděla platónská filozofická tradice. To, o čem chce apoštol mluvit, je nám možná pochopitelnější pomocí dvojice pojmů starý a nový člověk. V listě Koloským se vyskytuje seznam ctností, velmi podobný ovoci Ducha z dnešního druhého čtení, který je charakteristikou nového člověka: Svlecte se sebe starého člověka i s jeho skutky  a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele.   Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost.  Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.   Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti.  A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni.

Hlavním rysem tohoto nového lidství je láska: v listě Koloským je označena jako svorník dokonalosti, mezi ovocem Ducha z listu Galatským je jmenována na prvním místě.

Všichni velmi dobře víme, že i když jsme ve spojení s Kristem skrze křest a Eucharistii, a i když už jsme přijali dar Ducha svatého, starý člověk v nás zcela nezemřel, a nový se v nás rodí dlouze a v bolestech. Jistý německý biskup to vyjádřil lapidárně tak, že jsme v křestní vodě starého člověka tak úplně neutopili, protože umí dobře plavat. V této situaci je možná dobré se zamyslet nad tím, jestli alespoň po ovoci Ducha svatého v našem životě toužíme, a jestli na druhou stranu uznáváme, že skutky starého člověka v nás nakonec nevedou k životu, ale k smrti – že tedy nejsou něco dobrého a příjemného, co bychom ale jako křesťané vlastně neměli dělat.

Pokud se na ony dva výčty skutků těla a ovoce Ducha v listě Galatským podíváme znovu, můžeme tam jistě najít něco, co opravdu spontánně odmítáme jako zlo a naopak něco, po čem spontánně toužíme. Málo lidí by asi vnímalo nepřátelství jako něco pozitivního; a snad všichni toužíme po lásce, radosti a pokoji. Můžeme si ale všimnout, že u některých jiných položek tohoto seznamu jsme možná již udělali vnitřní kompromis a že již po nich vlastně ani netoužíme, protože je považujeme za jaksi nevhodné a nepoužitelné pro život v dnešní době: jakpak bychom v dnešním světě uspěli bez trochy ctižádosti? A kdybychom byli jen tiší a vlídní, nestali bychom se pro druhé, promiňte mi ten výraz, užitečnými idioty?

V této chvíli se můžeme vrátit k dnešnímu evangeliu a k Ježíšovu výroku, že ‚Duch svatý nás uvede do celé pravdy‘, nebo jak Ježíš říká u sv. Jana jinde, Duch svatý nás naučí všemu. Budeme-li tato slova Písma mít na paměti, společně s vědomím, že základem a mírou všech ostatních darů Ducha je láska, můžeme také věřit, že Duch svatý nám dá světlo poznání a sílu správně jednat v každé konkrétní situaci života, že nový člověk v nás může vítězit i tehdy, jestliže žijeme v podmínkách, kde by snad bylo snazší zůstat oním starým.