6. neděle  velikonoční B 2015

1. ČTENÍ Sk 10, 25-26. 34-35. 44-48
I na pohany byl vylit dar Ducha svatého.

Čtení ze Skutků apoštolů.
   Když Petr přišel do Césareje, Kornélius mu šel vstříc a padl mu v hluboké úctě k nohám. Ale Petr ho zvedl se slovy: "Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk." Tu se Petr ujal slova a promluvil: "Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné."
   Když ještě Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kdo tu řeč poslouchali. A žasli věřící obrácení ze židovství, kteří přišli s Petrem, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého. Slyšeli totiž, jak mluví (cizími) jazyky a velebí Boha.
   Tehdy Petr řekl: "Může někdo odpírat křestní vodu těm, kteří jako my přijali Ducha svatého?" Pak rozkázal, aby je pokřtili ve jménu Ježíše Krista. Potom ho prosili, aby ( u nich ) zůstal ještě několik dní.


Žl 98 (97), 1. 2-3ab. 3cd-4 Odp.: srv. 2
Odp.: Hospodin zjevil svou spásu před zraky pohanů. nebo: Aleluja.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Vítězství je dílem jeho pra-vice, jeho svatého ramene.
Odp.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu, před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost Izraelovu domu.
Odp.
Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha. Jásejte Hospodinu, všechny země, radujte se, plesejte a hrejte!
Odp.


2. ČTENÍ 1 Jan 4, 7-10
Bůh je láska.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
   Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.


EVANGELIUM Jan 15, 9-17
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí život.

Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
   To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila.
   To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.
   Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
   Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém.
   To vám přikazuji: Milujte se navzájem."

Milí bratři a sestry,

Dnešní liturgické texty jsou jádrem biblické radostné zvěsti. Vždycky když je slyšíme, naše srdce je ochotně a radostně přijímá. Můžeme skrze ně pochopit, že skutečnosti naší víry a křesťanského života jsou vlastně jednoduché, že se dají převést na společného jmenovatele, jímž je láska. Zjednodušuje se i samotná otázka po Bohu. Chápeme, že nemusíme sáhodlouze ztrácet čas debatami o tom, jak dokázat, že Bůh je – protože, podle toho, co říká 1. list Janův, ten, kdo opravdu miluje, poznává zcela vnitřně a celou svou bytostí, nejen rozumem, že Bůh existuje – a kdo nemiluje, Boha nepoznává, a sebevybroušenější apologetika ho stejně nepřesvědčí.

Když ale budeme dnešnímu evangeliu naslouchat pozorně, uvědomíme si, že spolu s radostí z toho, že jsme nekonečně milování, obsahují Ježíšova slova i nárok, ze kterého je nám úzko. Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás, říká Ježíš, a pak upřesňuje – nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. Bůh se v Písmu zjevuje jako láska, která se celá daruje, která ztrácí sama sebe, aby dávala bytí druhému. Symbolem této lásky je srdce, a tento symbol dobře chápeme a s láskou jej automaticky a bez problémů spojujeme. Jenže jejím druhým a stejně silným symbolem je kříž, a kříže se obáváme; chceme být seberealizovaní a mít vysokou kvalitu života, bojíme se sami sebe ztratit, bojíme se darovat se do krajnosti pro druhé. Jenže právě toto totální sebedarování má Pán na mysli, když říká  Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.

Sami od sebe svůj egoismus a své sebeuzavření nedokážeme přemoci. Ježíšovu přikázání lásky můžeme dostát jen tehdy, jsme-li s Ním a dokážeme-li čerpat z toho, co nám daroval. Bez spojení s ním nedokážeme milovat jako on – neboť to bychom se pokoušeli lidskými prostředky dosáhnout božské skutečnosti. Jenže i když jsme s Ježíšem, když jsme obdrželi dar jeho Ducha a máme podíl na Eucharistii, zakoušíme, jak obtížně a pomalu dosahujeme v lásce pokroky; často u sebe vidíme spíš stagnaci nebo dokonce zhoršení. Ježíšův absolutní nárok lásky se zdá nedosažitelný a jsme pokoušeni spokojit se s kompromisem.

V takových chvílích je velmi důležité nepřehlížet jakýkoli alespoň maličký pokrok, který se nám v lásce podaří, jako potvrzení toho, že Kristova milost v nás přece jen nějak působí. A pak je také důležité se rozpomenout na to, co Ježíš říká v dnešním evangeliu dále: ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Ježíš nikdy nevezme zpět svou lásku a své vyvolení nás, neužitečných služebníků. Jen v síle tohoto poznání lze nerezignovat a nepoddávat se pokušení, že Jeho přikázání lásky, která se zcela dává, není splnitelné.