Slavnost Narození Páně, ve dne - 2024

1. ČTENÍ  Iz 52,7-10 

Čtení z knihy proroka Izajáše.

 

Jak je krásné vidět na horách nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: „Bůh tvůj kraluje!“ Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión. Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

 

 

 

ŽALM 98

 

Odpověď: Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.

 

Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. 

Vítězství je dílem jeho pravice, jeho svatého ramene. 

Odp.

Hospodin uvedl ve známost svou spásu, před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.  Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost Izraelovu domu. 

Odp.

Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha. 

Jásejte Hospodinu, všechny země, radujte se, plesejte a hrejte! 

Odp.

Hrejte Hospodinu na citeru, na citeru a s doprovodem zpěvu, 

za hlaholu trub a rohů, jásejte před králem Hospodinem!

Odp.

 

 

     2. ČTENÍ  Žid 1,1-6

 

Čtení z listu Židům.

 

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho božské slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici Boží velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy Bůh řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil“? A dále: „Já mu budu otcem a on mi bude synem.“ A až bude opět uvádět svého Prvorozeného na svět, řekne: „Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!“

 

 

EVANGELIUM Jan 1,1-18

 

Začátek evangelia podle Jana.

 

Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: ‘Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.’“ Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.

____________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

V Janově evangeliu se často hovoří o světle: třeba že svítí v temnotách a tma ho nepohltila. Nebo že bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka. A právě teď máme kolem sebe hodně světel, i když v tomto ročním období venku moc světla ze sluníčka není: měli jsme adventní věnec, na kterém postupně přibývaly hořící svíčky; teď nám doma třeba svítí stromeček, nebo je svítící vánoční výzdoba v ulicích.

To slovo světlo ale používáme i v trochu jiném významu. Když ve škole něco nechápete, tak vám to paní učitelka musí vysvětlit. A světlo nám připomíná třeba i věta Už je mi to jasné nebo Už se mi rozsvítilo v hlavě (tedy že už jsem něco pochopil).

Na konci dnešního úryvku evangelia je věta o tom, že Bůh Syn, který přišel mezi nás, nám podal zprávu o Otci. Doslova bychom to mohli přeložit takto: Ježíš nám vysvětlil, kdo je Otec. Když se tedy na Ježíše díváme, je nám jasné, jaký je Bůh.

 

Milí bratři a sestry,

Včera v noci jsme rozjímali nad scénou narození v Betlémě: Maria porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí. Dnes jsme zase slyšeli prolog evangelia podle Jana: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

Tato slova čteme v liturgii o každém Štědrém večeru a na každý Boží hod vánoční, mnohokrát jsme je již promeditovali. Ale přesto je to celé stále znovu vlastně překvapivé a nečekané. Betlémské děťátko je Bůh, který se stal závislým na péči a lásce člověka. Bůh, který je bezmocný; Bůh, jenž se vydává nám lidem do rukou. A ještě navíc se rodí do situace, kdy jeho nový a křehký život stále visí na vlásku.

Kdyby jej Maria nezavinula do plének a nepoložila do jeslí, nejspíš by to útlé novorozené miminko v chladné jeskyni brzy zemřelo podchlazením. Kdyby jej Maria z nějakého důvodu nemohla kojit, zemřelo by hlady. Kdyby Svatá rodina včas neuprchla do Egypta, maličký Ježíš by skončil stejně jako ostatní betlémské děti jeho věku.

Dogmatičtí teologové by jistě hned namítli, že v Ježíšovi se přece spojuje přirozenost lidská a božská, a ta druhá přece zemřít nemůže. Jenže, tak či onak, výpověď vánočního evangelia velmi dobře odpovídá tomu, jaká je naše zkušenost s Boží přítomností a s Božím jednáním v tomto světě. Jako by se nám Bůh opravdu vydával do rukou, jako bychom ho skutečně mohli nechat v určitém slova smyslu zemřít, tak jak to prorokoval koncem devatenáctého století Friedrich Nietzsche. Můžeme Boha vskutku jistým způsobem učinit v tomto světě nepřítomným. Chceme-li, můžeme jej úplně ignorovat, vůbec jej ve svém životě nebrat v potaz - a je to velice snadné, pokud žijeme v hodně sekulární společnosti, jako je ta u nás doma a víceméně již v celé vyspělé Evropě. Dostali jsme od Boha dary poznávat a měnit svět, a můžeme jich použít k dobru, v souladu s jeho vůlí - ale také úplně opačně, ke zlu. Ale i když Pána Boha ignorujeme a jeho dary využíváme úplně špatně, on se nemstí, netrestá nás. Nemění násilím běh věcí, nevstupuje do řetězců příčin a následků, které my lidé spouštíme. Bůh je svým způsobem vůči nám lidem opravdu bezmocný.

Betlémské dítě, které se narodilo, volá po lásce, blízkosti a péči člověka. Bůh potřebuje nás lidi. Nemá jinou moc, nežli moc lásky. Jeho celé bytí jakoby byl jeden velký apel: Člověče, měj mě rád, buď se mnou, nech se mocí mé lásky proměnit k dobru.