3. neděle adventní C 2024
1. ČTENÍ Sof 3,14-18a
Čtení z knihy proroka Sofoniáše.
Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel
celým srdcem, jeruzalémská dcero! Zrušil Hospodin tvůj trest, odstranil tvé
nepřátele, uprostřed tebe je Hospodin izraelským králem, zla se už neboj! V
onen den bude řečeno Jeruzalému: Neboj se, Sióne, ať nejsou tvoje ruce malátné!
Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, hrdina, vítěz, plesá nad tebou v
radosti, obnovil k tobě svou lásku, s veselím nad tebou jásá jako ve dnech
svátku.
Iz 12,2-3.4bcd.5-6 Odp.: 6
Odp.: Plesejte a jásejte,neboť nad vámi vládne Svatý Izraele.
Bůh je má spása! Bez obavy mohu doufat. Hospodin je má síla a statečnost, stal
se mou spásou. S radostí budete vážit vodu z pramenů spásy.
Odp.
oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno! Hlásejte mezi národy jeho díla,
zvěstujte vznešenost jeho jména!
Odp.
Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci, ať je to známo po celé zemi!
Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu, neboť nad vámi vládne Svatý Izraele.
Odp.
2. ČTENÍ Flp 4,4-7
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.
Bratři a sestry!
Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Vaše
ušlechtilost ať je známá všem lidem. Pán je blízko. O nic nemějte starost! Ale
ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním.
Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání
vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.
EVANGELIUM Lk 3,10-18
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Lidé se ptali Jana (Křtitele): „Co máme dělat?“
Odpovídal jim: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo
nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně.“ Přišli také celníci, aby
se dali pokřtít, a ptali se ho: „Mistře, co máme dělat?“ On jim odpověděl:
„Nevybírejte víc, než je stanoveno.“ I vojáci se ho ptali: „A co máme dělat
my?“ Odpověděl jim: „Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte,
buďte spokojeni se svým žoldem.“
Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan
není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však
mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude
křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu, aby pročistil (obilí) na svém
mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“
Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu
radostnou zvěst.
Slůvko pro děti
Svatý Pavel píše křesťanům do města Filip, aby se stále radovali
a o nic neměli starost. Myslíte, děti, že je to vůbec možné? Když jste ještě malé a nejste
třeba v posteli s nějakou nemocí, tak to možná docela jde. Ale vy, děti,
které jste už větší, víte, že to tak jednoduché není. Někdy jsme smutní, někdy
máme starost, třeba jak zítra dopadne písemka ve škole. Ale svatý Pavel
samozřejmě nezapomněl Filipským napsat, proč se mohou stále radovat a nemít
starosti. Pán je blízko. Ježíš, který nás má rád, je nám stále nablízku - ať se
radujeme, nebo jsme smutní, nebo si o něco děláme starosti.
Milí bratři a sestry,
Bude dobré si připomenout verše, které předcházejí dnešnímu úryvku
evangelia. Je to kázání Jana Křtitele, na než jeho posluchači reagují onou
naléhavou otázkou Co máme dělat?
Zmijí plemeno! Kdo vám ukázal, jak uniknout trestu, který
už hrozí? Přinášejte tedy plody hodné obrácení! Nezačínejte si zas
namlouvat: 'Naším otcem je Abrahám!', neboť vám říkám: Bůh může (oživit) tyhle
kameny a Abrahámovi z nich udělat děti. Sekera je už také přiložena ke
kořenu stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do
ohně!“
Docela to vypadá, že Janovi posluchači, kteří se u něj
chtějí nechat pokřtít, se ptají Co máme dělat? nikoli z radosti, že
přichází Boží království, ale ze strachu: s tímto královstvím přichází
Boží soud a Boží hněv, a oni teď hledají cestu, jak tomu všemu uniknout. A dnešní
úryvek evangelia končí větou, jež obsahuje zdánlivý protimluv: Jan dával
lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu radostnou zvěst.
Jako by v těchto slovech zaznívala jedna z nejklíčovějších
otázek prožívání našeho křesťanství, našeho obrazu Boha a všeho, co s tím souvisí.
Možná nejlépe to ve zkratce vystihuje jedna německá slovní hříčka: z radostné zvěsti
(Frohbotschaft) se může stát zvěst hrozivá (Drohbotschaft). Věříme
v Boha, kterého nazýváme nekonečnou Dobrotou, Milosrdenstvím, ba
Láskou samotnou. Na druhé straně ovšem slyšíme slova Jana Křtitele o zmijím
plemeni a o sekyře přiložené ke kořeni stromu.
A asi máme, milí bratří a sestry, podobnou obojakou
zkušenost, hledíme-li očima víry na příběh svého vlastního života. V některých
obdobích jsme intenzivně vnímali Boží něžnou lásku a péči, ale jindy jako by se
k nám Boží prozřetelnost příliš něžně a láskyplně nezachovala: mohli jsme
třeba zažít krutě nevyslyšenou modlitbu, ztrátu někoho blízkého v nejhorší
možné chvíli, vlastní morální selhání, ze kterého nám bylo zle ze sebe samých a
cítili jsme se zralí na pád do pekelných hlubin.
Měl jsem, milí bratři a sestry, ve svém životě, docela
krátce po své konverzi, jedno docela skrupulózní období, kdy jsem Boha vnímal
zejména jako někoho, kdo má nároky. A mimo jiných věcí mne z něho osvobodila
věta z prvního listu Janova, ke které jsem se neustále a opakovaně vracel:
Strach nemá v lásce místo, protože dokonalá láska strach vyhání; strach
(počítá) s trestem, a kdo má strach, není v lásce přiveden k dokonalosti.
Svatý Jan Evangelista ji napsal již v pokročilém věku,
na konci svého dlouhého života, ve kterém zažil a promeditoval všechno možné - a
to naplnilo jeho srdce moudrostí a opravdovým poznáním Boha. Bratr Roger z Taizé
to shrnul v jediné větě: Když byl svatý Jan už v letech, nemohl
než jen opakovat: Bůh je láska. Jan, po všech peripetiích svého života, po
všech prožitých radostech a těžkostech, objevil jádro víry; svědčí o tom, že naše
křesťanství je skutečně jen a jen radostná zvěst o Boží lásce, že v ní strach
nemá místo. A podobně dozrála ve svém životě, i když lidsky vzato velmi
krátkém, i malá svatá Terezie, učitelka církve. Paradoxně možná právě zkušenost
tvrdého a přísného režimu v klášteře v Lisieux a představy nekompromisně
soudícího Boha - v době, kdy byla francouzská církev ještě hodně ovlivněná
jansenismem - nakonec malou svatou Terezii přivedla k objevu její malé
cesty lásky.
A snad právě toto mají brzo zažít i posluchači Jana Křtitele:
Jan jim zatím hlásá především to, že přicházející Království s sebou nese nekompromisní
nárok. Ale Jan je jen Předchůdce, za ním přichází někdo mocnější, než je on
sám. A až se Janovi posluchači potkají s ním, objeví, že Janova přísná
slova byla přece jen opravdu radostnou zvěstí. Že přicházející Boží království
je opravdu jen královstvím lásky, přijetí a odpuštění.
Žádné komentáře:
Okomentovat