sobota 14. prosince 2024

 

3. neděle adventní C 2024



1. ČTENÍ Sof 3,14-18a

Čtení z knihy proroka Sofoniáše. 

   Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero! Zrušil Hospodin tvůj trest, odstranil tvé nepřátele, uprostřed tebe je Hospodin izraelským králem, zla se už neboj! V onen den bude řečeno Jeruzalému: Neboj se, Sióne, ať nejsou tvoje ruce malátné! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, hrdina, vítěz, plesá nad tebou v radosti, obnovil k tobě svou lásku, s veselím nad tebou jásá jako ve dnech svátku.



Iz 12,2-3.4bcd.5-6 Odp.: 6
Odp.: Plesejte a jásejte,neboť nad vámi vládne Svatý Izraele.

Bůh je má spása! Bez obavy mohu doufat. Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. S radostí budete vážit vodu z pramenů spásy.
Odp.
oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno! Hlásejte mezi národy jeho díla, zvěstujte vznešenost jeho jména!
Odp.
Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci, ať je to známo po celé zemi! Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu, neboť nad vámi vládne Svatý Izraele.
Odp.



2. ČTENÍ Flp 4,4-7

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři a sestry!
   Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Vaše ušlechtilost ať je známá všem lidem. Pán je blízko. O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním.
   Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.



EVANGELIUM Lk 3,10-18

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

   Lidé se ptali Jana (Křtitele): „Co máme dělat?“
   Odpovídal jim: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně.“ Přišli také celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se ho: „Mistře, co máme dělat?“ On jim odpověděl: „Nevybírejte víc, než je stanoveno.“ I vojáci se ho ptali: „A co máme dělat my?“ Odpověděl jim: „Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem.“
   Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu, aby pročistil (obilí) na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“
    Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu radostnou zvěst.

______________________________________________________ 

Slůvko pro děti

 Milé děti,

Svatý Pavel píše křesťanům do města Filip, aby se stále radovali a o nic neměli starost. Myslíte, děti, že je to vůbec možné? Když jste ještě malé a nejste třeba v posteli s nějakou nemocí, tak to možná docela jde. Ale vy, děti, které jste už větší, víte, že to tak jednoduché není. Někdy jsme smutní, někdy máme starost, třeba jak zítra dopadne písemka ve škole. Ale svatý Pavel samozřejmě nezapomněl Filipským napsat, proč se mohou stále radovat a nemít starosti. Pán je blízko. Ježíš, který nás má rád, je nám stále nablízku - ať se radujeme, nebo jsme smutní, nebo si o něco děláme starosti.

 

Milí bratři a sestry,

Bude dobré si připomenout verše, které předcházejí dnešnímu úryvku evangelia. Je to kázání Jana Křtitele, na než jeho posluchači reagují onou naléhavou otázkou Co máme dělat?

Zmijí plemeno! Kdo vám ukázal, jak uniknout trestu, který už hrozí? Přinášejte tedy plody hodné obrácení! Nezačínejte si zas namlouvat: 'Naším otcem je Abrahám!', neboť vám říkám: Bůh může (oživit) tyhle kameny a Abrahámovi z nich udělat děti. Sekera je už také přiložena ke kořenu stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně!“

Docela to vypadá, že Janovi posluchači, kteří se u něj chtějí nechat pokřtít, se ptají Co máme dělat? nikoli z radosti, že přichází Boží království, ale ze strachu: s tímto královstvím přichází Boží soud a Boží hněv, a oni teď hledají cestu, jak tomu všemu uniknout. A dnešní úryvek evangelia končí větou, jež obsahuje zdánlivý protimluv: Jan dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu radostnou zvěst.

Jako by v těchto slovech zaznívala jedna z nejklíčovějších otázek prožívání našeho křesťanství, našeho obrazu Boha a všeho, co s tím souvisí. Možná nejlépe to ve zkratce vystihuje jedna německá slovní hříčka: z radostné zvěsti (Frohbotschaft) se může stát zvěst hrozivá (Drohbotschaft). Věříme v Boha, kterého nazýváme nekonečnou Dobrotou, Milosrdenstvím, ba Láskou samotnou. Na druhé straně ovšem slyšíme slova Jana Křtitele o zmijím plemeni a o sekyře přiložené ke kořeni stromu.

A asi máme, milí bratří a sestry, podobnou obojakou zkušenost, hledíme-li očima víry na příběh svého vlastního života. V některých obdobích jsme intenzivně vnímali Boží něžnou lásku a péči, ale jindy jako by se k nám Boží prozřetelnost příliš něžně a láskyplně nezachovala: mohli jsme třeba zažít krutě nevyslyšenou modlitbu, ztrátu někoho blízkého v nejhorší možné chvíli, vlastní morální selhání, ze kterého nám bylo zle ze sebe samých a cítili jsme se zralí na pád do pekelných hlubin.

Měl jsem, milí bratři a sestry, ve svém životě, docela krátce po své konverzi, jedno docela skrupulózní období, kdy jsem Boha vnímal zejména jako někoho, kdo má nároky. A mimo jiných věcí mne z něho osvobodila věta z prvního listu Janova, ke které jsem se neustále a opakovaně vracel: Strach nemá v lásce místo, protože dokonalá láska strach vyhání; strach (počítá) s trestem, a kdo má strach, není v lásce přiveden k dokonalosti.

Svatý Jan Evangelista ji napsal již v pokročilém věku, na konci svého dlouhého života, ve kterém zažil a promeditoval všechno možné - a to naplnilo jeho srdce moudrostí a opravdovým poznáním Boha. Bratr Roger z Taizé to shrnul v jediné větě: Když byl svatý Jan už v letech, nemohl než jen opakovat: Bůh je láska. Jan, po všech peripetiích svého života, po všech prožitých radostech a těžkostech, objevil jádro víry; svědčí o tom, že naše křesťanství je skutečně jen a jen radostná zvěst o Boží lásce, že v ní strach nemá místo. A podobně dozrála ve svém životě, i když lidsky vzato velmi krátkém, i malá svatá Terezie, učitelka církve. Paradoxně možná právě zkušenost tvrdého a přísného režimu v klášteře v Lisieux a představy nekompromisně soudícího Boha - v době, kdy byla francouzská církev ještě hodně ovlivněná jansenismem - nakonec malou svatou Terezii přivedla k objevu její malé cesty lásky.

A snad právě toto mají brzo zažít i posluchači Jana Křtitele: Jan jim zatím hlásá především to, že přicházející Království s sebou nese nekompromisní nárok. Ale Jan je jen Předchůdce, za ním přichází někdo mocnější, než je on sám. A až se Janovi posluchači potkají s ním, objeví, že Janova přísná slova byla přece jen opravdu radostnou zvěstí. Že přicházející Boží království je opravdu jen královstvím lásky, přijetí a odpuštění.

Žádné komentáře:

Okomentovat