2. neděle adventní C 2024

1. ČTENÍ Bar 5,1-9

Čteni z knihy proroka Barucha

   Svlékni ze sebe, Jeruzaléme, roucho své žalosti a soužení a oblékni se v ozdobu věčné slávy, kterou ti dává Bůh.
   Přioděj se rouchem spravedlnosti od Boha a vstav si na hlavu korunu slávy Věčného. Každému, kdo je pod nebem, ukáže Bůh tvůj jas.
   Neboť navěky ti bude dáno jméno od Boha: „Pokoj spravedlnosti“ a „Vznešenost bázně Boží“. Vzchop se, Jeruzaléme, a postav se na výšině, pohleď na východ a podívej se na své děti, které se shromáždily na rozkaz Svatého od východu slunce až na západ. Jak se radují z toho, že Bůh na ně pamatoval! Neboť vyšly z tebe pěšky, vedeny od nepřátel, ale Bůh je přivede k tobě, nesené se slávou jako na královském trůnu. Bůh totiž rozkázal snížit každou vysokou horu, odvěké pahorky, a vyplnit údolí na rovnou zemi, aby Izrael kráčel bezpečně k Boží slávě. Také lesy a každý vonný strom zastíní Izraele na Boží rozkaz. Ano, Bůh přivede Izraele, který se bude radovat ve světle jeho velebnosti, s milosrdenstvím a se spravedlnosti, která z něho prýští.



Žl 126(125),1-2ab.2cd-3.4-5.6 Odp. 3
Odp.: Hospodin s námi udělal velkou věc, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu.
Odp.
Tehdy se říkalo mezi pohany: „Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“ Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Odp.
Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země. Kdo sejí v slzách, žnout budou s jásotem.
Odp.
Vycházejí s pláčem, když nesou semeno k setí: přijdou však s jásotem přinesou své snopy.
Odp.



2. ČTENÍ Flp l,4-6.8-11

Čteni z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři a sestry!
    Ve všech svých modlitbách s radostí prosím za vás za všechny. Vždyť od prvního dne až do této chvíle mi pomáháte v rozšiřování evangelia. Jsem totiž přesvědčen, že ten, který ve vás toto dobré dílo začal, dokončí ho až ke dni Krista Ježíše. Ano, Bůh je mi svědkem, jak po vás po všech vroucně hořím láskou Krista Ježíše. A za to se modlím: ať stále víc a více roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli volit to lepší, čistotou jen zářili a byli bez hříchu pro onen den Kristův, s plnou mírou dobrých skutků, vykonaných ve spojení s Ježíšem Kristem, k Boží chvále a slávě.



Evangelium Lk 3,1-6

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifáše, uslyšel na poušti Boži slovo Jan, syn Zachariášův.
   Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Tak je psáno v knize řeči proroka Izaiáše: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu.“

______________________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

Milé děti, představte si, že byste – třeba z dlouhé chvíle – vzaly všechny vaše hračky a nasypali byste je na velkou hromadu před dveře vašeho pokojíčku. A pak by k vám třeba chtěla přijít vaše maminka, dát vám pusu, nebo svačinu, nebo něco jiného. Ale nemohla by dovnitř. Musela by počkat, až ty hračky zase uklidíte. Určitě by to uklízení byla větší práce než vytvoření té hromady. Ale jedině tak by za vámi maminka mohla přijít.

A my se v adventě snažíme o něco podobného. Máme si uklidit v srdci, aby tam mohl Pán Ježíš přijít.

 

Milí bratři a sestry,

Prorok Baruch adresuje své poselství, které jsme četli v prvním čtení, městu Jeruzalému ve velmi těžké a prakticky beznadějné době. Baruch sám je v babylonském zajetí, ale hovoří ke zbytku lidu Izraele, který nebyl deportován do Babylóna a zůstal v Judsku. Jeruzalém je v tuto chvíli zdevastovaný, s pobořenými hradbami a zpustošeným chrámem, ve kterém se již nemohou konat bohoslužby ani oběti. Lidsky viděno není žádná naděje; vypadá to, že Hospodin svůj lid opustil a nechal jej na pospas.

Z tohoto pohledu jsou prorokova slova překvapivá. Čekali bychom, že bude svému lidu dodávat střízlivou a realistickou naději, která by nějak současnou situaci brala v úvahu; něco ve smyslu Vytrvejte, Hospodin se jistě nějak postará a bude zas dobře. Jenže prorok píše slova, jež vzhledem k tomu, jak na tom Izrael je, znějí jako z říše fantazie: Svlékni ze sebe, Jeruzaléme, roucho své žalosti a soužení a oblékni se v ozdobu věčné slávy. Vstav si na hlavu korunu slávy Věčného.

Prorok je ovšem prorokem právě proto, že vidí skutečnost jaksi Božíma očima. Nebo lépe řečeno, že za skutečností, ať je jakákoli, vždycky vnímá Boží přítomnost, že má Hospodina neustále na zřeteli, jak říká jeden žalmový verš. Pohled proroka se nezastavuje u beznadějné situace, která zdánlivě nastala. Za vší temnotou vidí jas Boží slávy, vidí Hospodina, který svá vyvolení a zaslíbení nemění, ani je nebere zpět; Hospodina, který svůj lid miluje věčnou láskou a stále je s ním, byť občas dopustí neštěstí.

Jiný prorok, Jan Křtitel, pak v evangeliu hlásá křest pokání, a jeho kázání je evangelistou Lukášem komentováno úryvkem z knihy proroka Izajáše: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky. A k této výzvě se pak přidává zaslíbení Každý člověk uzří Boží slávu. Jan Křtitel vyzývá k tomu, aby ti, kdo ho slyší, získali tentýž prorocký pohled na svět, jaký má on sám. Aby za vším viděli Boží slávu, možná i navzdory tomu, co se právě děje.

Abychom za skutečností opravdu duchovním zrakem viděli Ježíšovu lásku, abychom nezapomínali na to, že ve všech turbulencích světa je skutečným Pánem dějin On, musíme projít vnitřní očistou, musíme srovnat hory naší pýchy a soběstačnosti a údolí našeho smutku a beznaděje. Všechno tohle; pýcha, pocit, že zvládám život úplně sám a nikoho k tomu nepotřebuji – nebo naopak smutek a pocit, že se vše nenávratně kazí – nás uzavírá do sebe, obrací náš pohled jen na naše malé já. A pak nejsme schopni vidět Ježíše, který přichází do našeho života v každé chvíli. Kéž nám tedy všechny naše adventní snahy – ať již o lepší modlitbu nebo třeba o zřeknutí se zbytečných věcí – pomohou právě k tomuto cíli. Abychom měli prorocký pohled, abychom opravdu viděli, že Pán je s námi – a tak byli naplněni nadějí.