Svátek Svaté rodiny C 2024

1. ČTENÍ Sir 3,3-7.14-17a(řec.2-6.12-14)

Čteni z knihy Sirachovcovy.

Pán chtěl, aby otec byl od dětí ctěn, a potvrdil právo matky u potomstva. Kdo ctí otce, smiřuje své hříchy, kdo si váží matky, jako by sbíral poklady.
   Kdo ctí otce, dočká se radosti na vlastních dětech a bude vyslyšen, když se modlí. Kdo ctí otce, bude dlouho žít, kdo poslouchá otce, občerstvuje svou matku.
   Synu, ujmi se svého otce, když zestárne, a netrap ho, dokud je živ. Slábne-li mu rozum, ber na něj ohled a nepohrdej jim, když ty jsi v plné sile. Nezapomene se ti, žes měl soucit s otcem, započítá se ti (jako náhrada) za tvé hříchy.



Žl 128(127),1-2.3.4-5 Odp.: 1 

Odp.: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
Odp.
Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu.
Odp.
Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 3,12-21

Čteni z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry!
   Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte (za to) vděční. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.
   Vy ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. Vy muži, mějte svou ženu rádi a nechovejte se k ni mrzoutsky. Vy děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. Vy otcové, nedrážděte svoje děti, aby neztrácely odvahu. 

EVANGELIUM Lk 2,41-52

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíšovi rodiče putovávali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Když mu bylo dvanáct let, vydali se tam na svátky jako obvykle. A když ukončili sváteční dni a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. V domnění, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty; teprve potom ho hledali mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho.
   Po třech dnech ho našli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi. Když ho (rodiče) uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolesti hledali.“
   Odpověděl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?“
   Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci.
   Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. Ježíš pak prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí.

________________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti,

Ve druhém čtení z listu svatého Pavla do města Kolos se píše o jakýchsi ‚pravidlech hry‘ pro rodinný život. Něco z toho se nám moc nemusí líbit - divně nám zní třeba to, že se tam říká o podřízenosti ženy muži. Vždyť my v našem jednadvacátém století počítáme s tím, že muž a žena mají stejnou lidskou důstojnost a stejný rozum; a když se má v rodině něco udělat nebo rozhodnout, tak se na tom nějak musí umět spolu domluvit - a ne, že mamka udělá vždycky poslušně to, co jí řekne taťka, ať je to, co je to.

Je samozřejmě potřeba vědět, že svatý Pavel to psal opravdu v jiné době a že jsme za ta staletí ledacos pochopili víc do hloubky. Ale to opravdu důležité, to, co chce Pavel nejvíc zdůraznit, se od jeho doby vůbec nezměnilo a bude to platit vždycky: A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti.

 

Milí bratři a sestry,

Velkou část přípravy na tuto promluvu jsem strávil hledáním různých vyobrazení Svaté rodiny v západním křesťanském umění přibližně od středověku výš. Prohlédl jsem si na světové síti mnoho různých obrazů, kreseb a rytin – a každé to vyobrazení by se tak nebo onak dalo zařadit k jednomu ze dvou různých typů:

První typ by se dal nazvat třeba Nazaretský domov: Svatý Josef v dílně koná svou tesařskou práci, Ježíš jako již odrostlejší chlapec mu pomáhá a Maria někde stranou mlčky a se sklopeným zrakem přede na kolovrátku nebo tká na tkalcovském stavu. Tento typ se vyskytuje v křesťanské ikonografii již od středověku; na několika obrazech jej využil i Rembrandt van Rijn, když vložil Svatou rodinu do kulis připomínajících dobový vlámský měšťanský dům, s tesařskými nástroji pověšenými na zdech - Ježíšek je tu ale ještě příliš malý na to, aby mohl Josefovi pomáhat. Nejvíc se ale tento způsob zpodobení Svaté rodiny zřejmě rozšířil v devatenáctém století - všichni jsme asi viděli ony barvotiskové obrázky, určitě hodně ovlivněné romantismem. Je to obraz zabydlenosti v běžném životě, obraz rodinné stability a řádu, vlastně svým způsobem ilustrace dnešního prvního i druhého čtení. Takhle to má vypadat! řekli by možná bojovníci za takzvanou tradiční rodinu. Vidíme tu jasné rozdělení rolí; otec je živitel, matka ochránkyně domácího krbu a tvůrkyně prostředí domova. A s poslušným a přičinlivým synkem je rodinná idyla kompletní.

Jenže v západním křesťanském umění je častější ten druhý typ, v němž je svatá rodina zobrazena naopak ve stavu nezabydlenosti, jako poutníci - buď ve svém provizorním domově v betlémské jeskyni, nebo vyloženě na cestě - pod širým nebem, v sandálech, někdy s oslíkem, který veze Marii a Ježíška. Velice častý název takových obrazů, kreseb nebo rytin v období renesance a baroka je Odpočinek na cestě do Egypta.

V Novém Zákoně můžeme k onomu prvnímu způsobu vyobrazení najít snad jen jediné místo, a to na konci dnešního úryvku evangelia: Ježíš se po epizodě v jeruzalémském chrámu s Josefem a Marií vrátil do Nazareta a poslouchal je. Onen druhý způsob vyobrazení Svaté rodiny jako poutníků je však v Novém Zákoně vykreslen mnohem podrobněji. Těhotná Maria putuje nějakých sto dvacet kilometrů z Nazareta do Ain Karim za Alžbětou. Josef s Marií a ještě nenarozeným Ježíšem pak přibližně stejně daleko do Betléma na sčítání lidu. Čtyřicet dní po Ježíšově narození putují do Jeruzalémského chrámu představit svého prvorozeného syna Hospodinu. Pak musí uprchnout do Egypta; po Herodově smrti jdou zpátky domů. A i v dnešním evangeliu je nacházíme jako poutníky. Maria s Josefem jsou tu zpodobeni v neustálém pohybu, v neustálém zoufalém hledání syna, který se jim ztratil.

Troufám si říci, milí bratři a sestry, že obraz Svaté rodiny jako poutníků je pro nás mnohem víc oslovující, mnohem dynamičtější a mnohem víc odpovídající skutečnému životu, než onen idylický obraz nazaretské domácnosti. Je nám mnohem bližší, i kdybychom s rodinou třeba prožili celý život na jednom místě, v jednom domě nebo bytě. Uvědomujeme si, že rodina jsou ti, se kterými putujeme tímto životem k věčnosti. Jsou to ti, s nimiž se píše příběh našeho života. Nejsme osamělí poutníci, kráčíme ruku v ruce s ostatními ve společenství. Toto společenství se vyvíjí – někteří se k nám při zrození přidají, někteří nás opustí, protože došli do cíle života dříve. Občas se někdo vzdálí jako marnotratný syn; a my se modlíme za jeho návrat a trpělivě čekáme, že přece jen časem zjistí, že doma je doma. Na cestě nás čekají mnohá úskalí, jímž musíme čelit a pouť nevzdávat.

To, co je však nejdůležitější, je Ježíš, který je při všech těchto putováních Svaté rodiny přítomný. Na začátku sice teprve v Mariině lůně; avšak stále je tam, stále putuje s Josefem a Marií. Naše společné putování v rodinách je mnohdy putováním ve tmě a mlze, kdy nevidíme cíl a můžeme si snadno splést cestu a zabloudit. Ježíšova stálá přítomnost na této cestě s námi je však pevný bod, jasná orientace – a radostná jistota, že s ním určitě dojdeme do cíle.