4. neděle adventní C 2024

1. ČTENÍ Mich 5,1-4a

Čtení z knihy proroka Micheáše.

Toto praví Hospodin:
    „A ty Betléme Efratský, maličký jsi mezi judskými městy, z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli, jeho původ je od pradávna, od věčnosti. Proto je Hospodin opustí až do doby, kdy rodička porodí; potom se zbytek jeho bratrů vrátí k izraelským synům. Bude stát a pást v Hospodinově sile, ve velebnosti jména Hospodina, svého Boha, oni pak budou požívat míru, neboť jeho moc se rozšíří až do končin země. On sám pak bude pokojem.“


Žl 80(79),2ac+3b.15-16.18-19 Odp.: 4
Odp.: Pane, Bože, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.

Slyš, Izraelův pastýři, skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby, probuď svou sílu a přijď' nás zachránit!
Odp.
Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj a tuto révu! Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, výhonek, který sis vypěstoval!
Odp.
Ať je tvá ruka nad mužem po tvé pravici, nad člověkem, kterého sis vychoval. Už od tebe neustoupíme, zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno.
Odp.


2. ČTENÍ Žd 10,5-10

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
   Když Kristus přicházel na svět, řekl: „Oběti krvavé ani nekrvavé jsi nechtěl, ale připravil jsi mi tělo. V celopalech a v obětech za hřích jsi neměl zálibu. Proto jsem řekl: Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy.“ Po prvních slovech: „Oběti krvavé ani nekrvavé, celopaly ani oběti za hřích jsi nechtěl a neměl jsi v nich zálibu,“ - a přece to všechno se obětuje podle Zákona - hned dodává: „Tady jsem, abych plnil tvou vůli.“ To první ruší, aby ustanovil to druhé. A touto „vůli“ jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy.

EVANGELIUM Lk 1,39-45

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

 V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.
   Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“

___________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Prorok Micheáš v prvním čtení předpovídá, že Spasitel se narodí v Betlémě. Říká: Ty, Betléme, jsi mezi judskými městy sice maličký, ale přesto z Tebe vzejde velký a mocný vladař, a za jeho vlády bude dobře, protože všichni budou spolu žít v míru.

Za dva dny oslavíme příchod Pána Ježíše jako maličkého chudého dítěte do malé stáje na kraji malého městečka Betléma. Jsme zvyklí na to, že když někdo vládne, tak je mocný a většinou bydlí v nějakém paláci v hlavním městě. Ale ten největší Vládce je zároveň jakoby nejmenší – aby bylo všem úplně jasné, že on nevládne žádnou jinou mocí než mocí své lásky.

 

Milí bratři a sestry,

Alžběta při své chvále Matky Boží používá dvě slova, která se při povrchním pohledu zdají mít podobný význam: Nejprve Požehnaná tys mezi ženami, a poté Blahoslavená, která jsi uvěřila. V řeckém originále jde o přídavná jména eulogéméne (odpovídající latinskému benedicta) a makaría (latinsky beata). To první by se dalo doslova přeložit jako ta, nad kterou bylo proneseno dobré slovo, to druhé znamená šťastná nebo blažená.

To první tedy vyjadřuje výjimečné Boží obdarování a Boží milost, kterou byla Maria zahrnuta. Je to přesně to, co Maria vzápětí vyzpívá jako odpověď na Alžbětin pozdrav: Učinil mi veliké věci ten, který je mocný. To druhé se týká samotné Marie a její víry. Maria - v holé víře, bez jakýchkoli kalkulů a lidských jistot - odpovídá kladně na Boží pozvání být matkou jeho Syna.

Možná nám, moderním lidem, přijde tato Mariina víra až bláznivá a její rychlé rozhodnutí trochu nezodpovědné. Jsme zvyklí každé své životní rozhodnutí (včetně oněch méně závažných) pečlivě zvážit, zpravidla se na takový krok důkladně a dlouho připravujeme studiem nebo jinou formací. Snažíme se poznat sebe samé a to, zda je pro nás něco takového vhodné. Bereme v potaz všechna možná pro a proti, a někdy je vážíme jak na lékárnických vahách - v úzkosti, jestli si náhodou zvažovaným životním krokem nějak nezkomplikujeme život, který je krátký a my v něm přece musíme být za každou cenu šťastní a spokojení. Máme k dispozici moderní psychologii, v církvi duchovní rozlišování a duchovní doprovázení, můžeme využít služeb různých vztahových a mentálních koučů, máme supervizi a já nevím co ještě. Jenže stejně - poslední krok k rozhodnutí musíme stejně udělat v holé víře a důvěře. Musíme jej učinit v holém spolehnutí se na to, že - pokud naše rozhodování bylo zodpovědné a vede směrem k dobru a lásce - nás Pán povede, půjde touto cestou s námi, bude nám pomáhat a daruje nám všechny potřebné dary.

Maria je požehnaná kvůli Bohu - proto, že si ji vyvolil a zahrnul ji mimořádnou milostí. Ale blahoslavená je kvůli sobě samé a své víře, se kterou dokázala říci Bohu své ano. Pomyslíme-li na její pozemský život, pak podle lidských měřítek nebyl vůbec snadný, klidný ani přímočarý. Maria se svým neobyčejným synem zažila mnoho trápení a těžkostí. Ale přesto ji Alžběta nazývá blahoslavenou, tedy šťastnou - protože Maria uvěřila, že se na ní všechna  Boží zaslíbení opravdu splní.