1. neděle postní A 2023

1. ČTENÍ Gn 2, 7-9; 3, 1-7

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

   Hospodin Bůh uhnětl člověka z prachu hlíny a vdechl do jeho nozder dech života, a tak se stal člověk živou bytostí.
   Potom Hospodin Bůh vysázel zahradu v Edenu na východě a usadil tam člověka, kterého uhnětl. Hospodin Bůh dal z půdy vyrůst rozmanitým stromům, líbezným na pohled, (jejichž ovoce) je chutné k jídlu, i stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra a zla. Had byl nejlstivější ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh udělal. Pravil ženě: "Řekl (skutečně) Bůh: Nejezte ze žádného stromu v zahradě?" Žena odpověděla hadovi: "Smíme jíst z ovoce každého stromu v zahradě; jen z ovoce stromu, který je uprostřed zahrady - pravil Bůh - nesmíte jíst a ani se ho nedotýkejte, abyste nezemřeli."
Had nato ženě: "Ne, nezemřete. Naopak, Bůh ví, že kdybyste z něho jedli, otevřou se vaše oči a budete jako Bůh poznávat dobro i zlo." Žena viděla, že (ovoce) stromu je chutné k jídlu, vábné na pohled, lákavé pro poznání moudrosti, a proto si z něho utrhla a jedla, a dala též svému muži; byl s ní a jedl. Tu se jim oběma otevřely oči a zpozorovali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové listy a udělali si zástěry.

 

Žl 51 (50), 3-4. 5-6a. 12-13. 14+17 Odp.: srv. 3a
Odp.: Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.

Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, pro své velké slitování zahlaď mou nepravost. Úplně ze mě smyj mou vinu a očist mě od mého hříchu.
Odp.
Neboť já svou nepravost uznávám, můj hřích je stále přede mnou. Jen proti tobě jsem se prohřešil, spáchal jsem, co je před tebou zlé.
Odp.
Stvoř mi čisté srdce, Bože! Obnov ve mně ducha vytrvalosti. Neodvrhuj mě od své tváře a neodnímej mi svého svatého ducha.
Odp.
Vrať mi radost ze své ochrany a posilni mou velkodušnost. Otevři mé rty, Pane, aby má ústa zvěstovala tvou chválu.
Odp.

2. ČTENÍ Řím 5, 12-19

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

   Bratři! a sestry Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili… Hřích ovšem byl na světě už před Zákonem - jenomže kde není žádný zákon, tam se hřích nepřičítá. Přesto smrt uplatňovala svou moc od Adama do Mojžíše i nad lidmi, kteří se neprohřešili nějakým podobným přestoupením jako Adam. Tento Adam je protějškem toho, který měl přijít. Ale s Božím darem není tomu tak, jak to bylo s proviněním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista. A není tomu s darem tak, jako s hříšným skutkem onoho jednoho člověka. Neboť rozsudek nad proviněním toho jednoho přinesl odsouzení, kdežto Boží dar vede z mnoha provinění k ospravedlnění. Jestliže kvůli provinění jednoho člověka začala skrze toho jednoho člověka vládnout smrt, tím spíše v síle nového života budou kralovat skrze jednoho, totiž Ježíše Krista, ti, kdo v hojnosti dostávají milost a dar ospravedlnění. Nuže tedy: jako provinění jednoho člověka přineslo odsouzení celému lidstvu, tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému lidstvu ospravedlnění, které dává život. Jako se totiž celé množství stalo neposlušností jednoho člověka hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými.

 

EVANGELIUM Mt 4, 1-11

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: "Jsi-li syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby."
   On však odpověděl: "Je psáno: 'Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.' " Potom ho ďábel vzal s sebou do Svatého města, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: "Jsi-li syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: 'Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.' "
   Ježíš mu odpověděl: "Také je psáno: 'Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.' " Zase ho vzal ďábel s sebou na velmi vysokou horu, ukázal mu všecka království světa i jejich slávu a řekl mu: "To všecko ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět." Tu mu Ježíš řekl: "Odejdi, satane! Neboť je psáno: 'Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.' " Potom ho ďábel nechal - i přistoupili andělé a sloužili mu.      

________________________________________________________  

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ve scénce z biblických postaviček máme všechno, o čem jsme slyšeli v prvním čtení: Adama, Evu, ten tajemný strom poznání i hada. Je to samozřejmě obrazné vyprávění, které však v sobě nese velice hlubokou pravdu. Co myslíte, proč se Eva s Adamem dali tak nachytat? Bylo to proto, že had jim namluvil, že Bůh je vlastně nemá rád, protože kdyby měl, tak jim přece všechno dovolí. Je to tak? Určitě ne. Když vám maminka něco zakáže, tak moc dobře víte, že to dělá, protože vás má moc ráda - a že to, co vám zakázala, by pro vás nebylo dobré.

 

Milí bratři a sestry, 

Při pročítání dnešních liturgických textů jsem si vzpomněl na dobu přesně před dvaceti pěti lety, kdy z olympiády v Naganu přiletěli naši zlatí hoši. Po Brně tenkrát jezdila auta s českými vlajkami vystrčenými z polostažených okének - a z nich bylo slyšet euforické skandování hokejových fandů: Hašek není člověk, Hašek je bůh!

 Fanoušci tím pokřikem samozřejmě nemysleli, že by oslavovaný brankář Dominik Hašek, zvaný též Dominátor, stvořil za sedm dní svět. Chtěli tím říci cosi ve smyslu, že je to někdo se superschopnostmi, někdo, kdo dokáže dělat hokejové zázraky. Není sice všemohoucí a vševědoucí, ale nemá k tomu – alespoň ve své profesi brankáře – až tak daleko.  

 V dnešním prvním čtení slibuje had prvním lidem: budete jako Bůh poznávat dobro a zlo (nebo, pokud doslovně přeložíme text latinské Vulgáty: budete jako bohové, poznáte dobro a zlo). A v evangeliu zase ďábel pokouší Ježíše: Jsi-li syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby. Je v tom velký kus pravdy: člověk byl opravdu stvořen k Božímu obrazu a podobě; a Ježíš je skutečně Syn Boží. Pokušitel však tuto lidskou podobnost Bohu chce zneužít ke zničení vztahu: Jste jako Bůh, můžete poznat dobro i zlo. Jsi Syn Boží, máš moc proměnit třeba i kámen v chléb. A jsi-li takový, proč bys měl být na někom závislý? Staň se bohem sám sobě, máš na to!

 Když had slibuje Adamovi a Evě, že budou jako Bůh, úplně při tom ovšem zamlčuje to nejpodstatnější: že Bůh je hlavně a především milující Otec. Ti dva si na základě této polopravdy udělají o Stvořiteli falešnou představu, a pak je již jen krůček k tomu, aby se nechali svést. Ježíš se ale v evangeliu pokušitelem svést nenechá - právě proto, že je opravdu Syn Boží a ví dobře, kdo je Otec, poznává od věčnosti Jeho lásku. Protože ji dobře zná, zůstává Otci věrný. A tím, že je zároveň člověkem, vrací tak do Otcovy lásky celé lidstvo.

 

7. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Lv 19, 1-2. 17-18

Čtení z třetí knihy Mojžíšovy.

Hospodin řekl Mojžíšovi:
    "Mluv k celému společenství izraelských synů a řekni jim: Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý! K svému bratru neměj nenávist, ale otevřeně ho napomeň, aby ses kvůli němu neobtížil hříchem. Nemsti se, nechovej proti svým krajanům zášť, ale miluj svého bližního jako sebe. Já jsem Hospodin!"

 

   
Žl 103 (102), 1-2. 3-4, 8+10. 12-13 Odp.: 8a
Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivy.

Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Odp.
On odpouští všechny tvé viny, on léčí všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním.
Odp.
Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. Nejedná s námi podle našich hříchů ani podle našich vin nám neodplácí.
Odp.
Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti. Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Kor 3, 16-23

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry! Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!    Ať se nikdo neklame! Domnívá-li se někdo z vás, že je moudrý, jak to chce tento svět, musí se napřed stát "pošetilým". Jenom tak se stane moudrým. Moudrost totiž, jak ji chce tento svět, je v očích Božích pošetilost. Stojí přece v Písmě: 'Bůh chytá moudré do jejich chytráctví', a dále: 'Pán zná plány moudrých: nejsou k ničemu.' Proto ať se nikdo nechlubí lidmi. Všecko je přece vaše: Pavel, Apollos i Petr, svět, život i smrt, to, co už tady je, i to, co teprve přijde, všecko je vaše. Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu.

 

EVANGELIUM Mt 5, 38-48

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Oko za oko a zub za zub'. Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, (tomu) nech i plášť; a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej, a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej. Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Miluj svého bližního' a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já
vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec."

 ________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Pán Ježíš v dnešním evangeliu říká, že náš nebeský Otec dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. Byl jednou jeden indický kněz a člen řádu jezuitů, Anthony de Mello, a ten tuhle větu vysvětloval příkladem stromu a růže. Strom dává v parném dni stín všem, kteří se pod ním schovají: ať to jsou dobří lidé nebo ne; dává ho dokonce i těm, kdo ho přijdou porazit. Strom dává stín vždycky, dokud stojí. A růže voní taky všem, i těm, kteří si ji utrhnou – voní, dokud nezvadne. A my se máme s Boží pomocí snažit být taky dobří ke všem bez rozdílu.

Milí bratři a sestry,

na prahu letošní postní doby čteme v evangeliu úryvek z Ježíšova Horského kázání o neodporování zlému; o odpouštění nepřátelům, o nastavování druhé tváře. A jako vždy, když tato slova slyšíme, si můžeme říci, že je to krásný ideál – že kdybychom takto začali žít všichni, byl by ráj na zemi. Jenže my žijeme v reálném světě, pomyslíme si hned nato; a v tomto reálném světě to takhle prostě nefunguje. Kam bychom přišli, kdybychom vždycky nastavili druhou tvář a ani trochu neodporovali zlému? Vždyť je třeba se aktivně postavit nespravedlnosti; když na to přijde, musíme se umět obhájit. Bez aspoň trochu ostrých loktů nelze v naší kompetitivní společnosti přežít, vždyť nemáme odpovědnost jen za sebe, ale i za své blízké a svou rodinu. A tak si dnešní evangelium rádi poslechneme, ale dál budeme žít své každodenní kompromisy - uštědřený úder jakéhokoli druhu občas rádi vrátíme; rozhodně si nenecháme sáhnout na něco, co nám po právu patří; z donucení nikoho nedoprovodíme ani pět metrů. Zkrátka, všechno bude jako dřív – možná jen některé citlivější duše mezi námi budou mít pocit viny: vždyť je to přece Ježíšovo přikázání a je třeba je tedy plnit. Jenže když ono nám to vůbec nejde…

Dnešní stůl Božího slova nám však nabízí i úryvek z prvního listu Korinťanům – a když toto slovo nepřeslechneme a budeme mu věnovat pozornost, pomůže nám to pro pochopení a snad i pro lepší přijetí dnešního evangelia. Svatý Pavel začíná pasáž ze dnešního druhého čtení apelem: Bratři a sestry! Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!   Pavel chce Korinťanům pomoci uzdravit jejich pohled na sebe sama i na druhé lidi. Každý člověk je příbytkem Ducha svatého – stejně jako jím jsem já sám. Každý člověk je Boží chrám, posvátná skutečnost, protože byl Kristem vykoupen a posvěcen a Kristu patří – ať již tuto Kristovu spásu a posvěcení sám přijímá nebo nikoli. Korinťané mají očistit své srdce a svůj pohled; a kdykoli se potkají s druhým člověkem, mají v něm nejprve vidět právě tohle – místo Boží přítomnosti, stánek Ducha.

Snad právě tohle je jádro problému, který máme s Ježíšovými nároky z dnešního evangelia. Když se setkáme s druhým člověkem, spontánně jej vidíme podle toho, jaký k němu máme vztah. Buď je nám milý a blízký; nebo je to někdo, koho neznáme a kdo je jen jeden z davu; nebo je to ten, koho nemusím, kdo je mi nesympatický, kdo mi komplikuje život, kdo mi ubližuje…A máme-li tento pohled na druhého, není divu, že jsou nám Ježíšova slova z dnešního evangelia těžko přijatelná.

Kéž by nám, milí bratři a sestry, nadcházející postní doba pomohla k takovému očištění a uzdravení srdce a zraku: kéž bychom v každém člověku dokázali vidět jako první to, čím je – Boží chrám, posvátnou skutečnost.

 

6. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Sir 15, 16-21 (řec. 15-20)

Čtení z knihy Sirachovcovy.

Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným.
Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš.
Před každým je život a smrt, každému dá (Bůh) to, co kdo bude chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a všechno vidí.
Jeho oči (hledí) na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský skutek.
Nikomu neporučil, aby byl bezbožný, nikomu nedal dovolení, aby hřešil.

Žl 119 (118), 1-2. 4-5. 17-18. 33-34 Odp.: 1b
Odp.: Blaze těm, kdo kráčejí v zákoně Hospodinově.

Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná, kteří kráčejí v zákoně Hospodinově. Blaze těm, kdo dbají na jeho přikázání, hledají ho celým srdcem.
Odp.
Tys, Hospodine, dal svá nařízení, aby se jich dbalo svědomitě. Kéž jsou pevné mé cesty, abych zachovával tvé příkazy.
Odp.
Prokaž dobro svému služebníku, abych byl živ a zachovával tvé slovo. Otevři mé oči, ať pozoruji divy tvého zákona.
Odp.
Ukaž mi, Hospodine, cestu svých příkazů, a budu j i věrně zachovávat. Pouč mě, ať zachovám tvůj zákon a chráním ho celým svým srdcem.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 2, 6-20

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena.
    Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před věky pro nás předurčil k naší slávě. Nikdo z těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale - jak stojí v Písmě - my zvěstujeme to, 'co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují'.
    Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží.

EVANGELIUM Mt 5, 17-37

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane.
    Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání - a třeba i to nejmenší - a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší: Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký.
    Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nezabiješ. Kdo by zabil, propadne soudu.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni.
    Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar.
    Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Nezcizoložíš.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci.
    Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla.
    Také bylo řečeno: 'Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se ženou - mimo případ smilstva - uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu svou přísahu.' Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte: ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože ani jediný vlas nemůžeš udělat světlým nebo tmavým.
    Ale vaše řeč ať je 'ano, ano - ne, ne'. Co je nad to, je ze zlého."

____________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Tak si představte, kdybychom ta dnešní Ježíšova slova z evangelia vzali doslova: Představte si, že jste v supermarketu, a už už natahujete ruku, abyste si vzali z regálu nějakou sladkost, na kterou ale zrovna nemáte peníze, a strčili ji tajně do kapsy. Máme si tedy tu ruku useknout, nebo ne?

Určitě ne! Pán Ježíš totiž nemluví o rukách nebo očích, ale o špatných myšlenkách. A ty bychom se opravdu měli snažit utnout, i když je to těžké a moc se nám to nedaří.

 

Milí bratři a sestry,

Můžeme se dnes zamyslet nad druhým čtením z prvního listu Korintským. Jeho první věta by nám mohla znít pohoršlivě: Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. Tenhle výrok může velmi připomínat gnostické proudy v raném křesťanství, později odsouzené jako hereze; názor, že pochopení božských tajemství není pro všechny: že je vyhrazeno jen určité skupině křesťanů, kteří mají vyšší intelekt než ti ostatní a jsou schopni filozofického myšlení. Takovéto pochopení dnešního druhého čtení by však bylo velmi těžko slučitelné třeba s Ježíšovým výrokem z 11. kapitoly evangelia podle Matouše: "Velebím Tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými a zjevil jsi je maličkým".

Další problém s tímto Pavlovým tvrzením vyvstává ve chvíli, kdy si uvědomíme, jak běžně chápeme slovo moudrost: představujeme si pod ním jakýsi vyzrálý pohled na svět a člověka, který se zpravidla získává vlastní životní zkušeností; moudrý je ten, koho tak či onak ‚naučil život‘, buď tím, že to byl prostě život dlouhý, nebo protože v něm byly prožity silné skutečnosti, které daly tomu, kdo je prožil, poznat, co je v životě opravdu podstatné. Pokud je to tak, pak ale Pavlův výrok o tom, že učí moudrosti, vlastně nedává smysl: nic jiného, než sám vlastní život a vlastní zkušenost nás moudrosti naučit nemůže. Stačí si třeba připomenout, jak prudce odmítavě reagují mladí lidé na dobře míněné rady rodičů a prarodičů - a jak je docení teprve po letech, kdy již sami dostali od života mnohou ránu.

Svatý Pavel ale dodává: To však není moudrost tohoto světa. A pak: Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Pavel hovoří o božské moudrosti, moudrosti lásky. A v tomto pohledu je to, co má na mysli, pochopitelnější: poznání skrze lásku je přístupné všem, nezávisle na intelektu. Pavel chce ovšem učit moudrosti lásky ty nejpokročilejší - což je možná míněno trochu jako nadsázka, ale zcela jistě platí, že takové moudrosti se nemůže učit někdo, kdo v ní neudělal alespoň malý pokrok: kdo se v ní alespoň trochu nikdy neangažoval, kdo neudělal ani malý krůček mimo sebe k druhému. Někdo takový nemůže být schopen pochopit; a pro někoho takového by učení takové moudrosti vlastně nemělo žádný efekt. Ti, kdo však zakusili; ti všichni, kdo se odvážili alespoň trochu vystoupit ze sebe směrem k Bohu a k bližnímu; ti jsou pak zcela otevření a zcela ochotní k dalšímu učení se této moudrosti lásky.  

 

 

5. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Iz 58,7-10

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Toto praví Hospodin:
    "Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu. Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí.
    Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva.
    Tehdy budeš volat, a Hospodin ti odpoví, křičet o pomoc, a on ti řekne: 'Zde jsem!' Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo a soumrak tvůj stane se poledním jasem."

Žl 112 (111),4-5.6-7.8a+9 Odp.: 4a
Odp.: Spravedlivý září v temnotách jako světlo.
nebo: Aleluja.

Spravedlivý září v temnotách jako světlo řádným lidem, je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý. Blaze muži, který se slitovává a půjčuje, stará se o své věci podle práva.
Odp.
Neboť navěky nezakolísá, ve věčné paměti bude spravedlivý. Nemusí se obávat zlé zprávy, jeho srdce je pevné, důvěřuje v Hospodina.
Odp.
Jeho srdce je zmužilé, nebojí se, rozděluje, dává chudým, jeho štědrost potrvá navždy, jeho moc poroste v slávě.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 2,1-5

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

   Bratři a sestry, když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného.
    Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. A moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci.
    To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.

EVANGELIUM Mt 5,13-16

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Vy jste sůl země; jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.
    Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích."

____________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ve scénce z biblických postaviček Pán Ježíš ukazuje svým posluchačům nádobku se solí a rozžatou olejovou lampičku. Říká, že my křesťané máme být pro svět kolem nás solí a svítilnou. Tedy že mu máme dodávat chuť a světlo. Víte, že i nejlepší polévka, kterou maminka uvaří, by nám moc nechutnala, kdyby v ní nebyla ani troška soli. A že když jdeme třeba pro něco do sklepa, vždycky si rozsvítíme, nebo si alespoň vezmeme baterku - jinak bychom to něco těžko našli, a možná bychom dokonce zakopli a upadli na schodech. Bez soli by nám nic nechutnalo a bez světla bychom nic neviděli. My křesťané bychom se tedy měli snažit o to, aby nám i všem lidem kolem nás chutnal život - a aby v něm všichni měli světlo.

 

Milí bratři a sestry,

V roce 1980, kdy jsem byl stejně starý jako děti, které se letos připravují k prvnímu přijímání, byla velkým hitem televizní pohádka Princové jsou na draka – a ještě větším hitem písnička od Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka, která v této pohádce zazněla a kterou asi všichni známe: jmenuje se Dělání: Když máš srdce zjihlé, když máš potíže, tak dej cihlu k cihle, těsto do díže. Upeč třeba chleba, postav třeba zeď, žal se krásně vstřebá, začni s tím hned teď. Jednoduše řečeno: když je ti hodně smutno, začni něco dělat, to pomáhá.

Text dnešního prvního čtení říká něco podobného, jde ale ještě o něco dále než Svěrákův text písničky. Když je Ti smutno, udělej nějaký konkrétní skutek lásky. Autor třetí části knihy Izajáš používá jako obrazy takového smutku obrazy temnoty a jizvy. Obraz temnoty je v tomto smyslu sám o sobě dostatečně výmluvný – chceme-li zůstat u osmdesátkových písniček, napadá mne třeba britská zpěvačka Bonnie Tyler se svým hitem Total eclipse of the heart – Úplné zatmění srdce. Obraz jizvy nám zase připomíná častý – a možná vůbec nejčastější – důvod takového smutku: jde o nějaké zranění duše, cosi, čím nám bylo ublíženo ze strany druhých lidí, často našich blízkých a milovaných – a my na to nemůžeme zapomenout, i když bychom moc chtěli a ze všech sil se o to snažíme; neustále se to vrací, někdy stačí velmi málo a zdánlivě zacelená rána se znovu otevírá.

Známe to asi nejlépe my, milí bratři a sestry, kteří jsme založením introvertní: smutné životní události a zranění ze strany druhých nás uzavírají do sebe. Zapínají se obranné mechanismy našeho ega; vždyť jsme se přece tolik snažili tomu druhému vyjít vstříc, otevřeli jsme se mu; jenže on toho zneužil – a tak už se nikdy takto otevřít nechceme, nechceme žádné další takové zranění, už se nechceme nikde citově angažovat, protože to přináší jenom bolest. Jenže zároveň ze zkušenosti dobře víme, že stažení se do sebe na náš smutek dlouhodobě nefunguje. Jsme-li hodně smutní, je touha se někam zašít a s nikým nemluvit tak silná, že jí nelze odolat; jenomže vzápětí zjistíme, že nám to žádnou úlevu nepřineslo.

Text třetího Izajáše nám připomíná, že jsme byli stvořeni z Lásky a pro lásku, a že právě vyjití ze sebe a láskyplná pozornost vůči druhému je to, co uzdravuje naše temnoty a naše jizvy. Je to paradox; právě ve chvíli, kdy jsme smutní, se nám zoufale nechce udělat to jediné, co nám může skutečně pomoci, tedy vyjít ze sebe a dát sami sebe všanc – obáváme se, že budeme znovu zraněni. Odvážit se takto vyjít ze sebe je ale nakonec jediná správná cesta z temnoty ke světlu; jediná cesta, skrze kterou se naše jizvy mohou definitivně zacelit. A toto překročení sebe sama má dva rozměry – vyjití k Bohu a k bližnímu. Vyjití ze sebe sama vůči Bohu se děje v modlitbě: Tehdy budeš volat, a Hospodin Ti odpoví. V modlitbě zakoušíme svou nejhlubší pravdu o nás samotných: identitu Božích dětí, milovaných bez podmínek, nezávisle na tom, zda právě zakoušíme radost, či smutek. V síle tohoto poznání a v radosti z něj pak můžeme – a máme – vyjít ze sebe a prokazovat lásku druhým. Třebas jen v maličkosti, laskavým slovem či drobným gestem. Pak v naší temnotě vzejde světlo.

 

 

 

 

4. neděle v mezidobí  A 2023

1. ČTENÍ Sof 2, 3; 3, 12-13

Čtení z knihy proroka Sofoniáše.

Hledejte Hospodina, všichni pokorní v zemi, kteří jednáte podle jeho výroku. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru,
snad se skryjete v den Hospodinova hněvu.
Zanechám uprostřed tebe lid pokorný, chudý, ty, kteří hledají útočiště v Hospodinově jménu. Kdo zbudou z Izraele,
už nebudou konat nepravost, nebudou lhát,
v jejich ústech se už nenajde podvodný jazyk. Když se budou pást a odpočívat, nikdo je nebude děsit.




Žl 146 (145), 6c-7. 8-9a. 9bc-10 Odp.: Mt 5, 3
Odp.: Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.
nebo: Aleluja.

Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.
Odp.
Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé, Hospodin chrání přistěhovalce.
Odp.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Odp.




2. ČTENI 1 Kor 1, 26-31

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

    Jen se podívejte, bratři, komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených.
    A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou "něco", aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.
    A od něho pochází to, že jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako dárce; moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v Písmě: 'Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.'

EVANGELIUM Mt 5, 1-12a

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je takto:
    "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.
    Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.
    Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
    Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
    Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.
    Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
    Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.
    Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.
    Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu."

 _________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ježíšova blahoslavenství nám mohou připadat zvláštní. Třeba to Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavený je řecky makarios a to znamená blažený – něco jako šťastný a spokojený v jednom. Ale jak může být šťastný a spokojený někdo, kdo pláče: většinou nepláčeme radostí nebo smíchy, ale protože jsme nešťastní a smutní.

Pán Ježíš ale neříká, že jsou plačící šťastní, protože pláčí. Říká, že jsou šťastní, protože budou potěšeni. Někdy můžeme být z něčeho opravdu hodně smutní; ale i při tom smutku bychom nikdy neměli zapomenout, že Bůh nás má rád a že nakonec všechno dobře dopadne; protože Pán Ježíš vstal z mrtvých.

Milí bratři a sestry,

Když jsem si četl dnešní druhé čtení, vyvstala mi v mysli jedna vzpomínka na má bohoslovecká léta. Jednou o prázdninách jsem se zúčastnil akce nazývané Antiochia, při níž společenství mladých křesťanů přebývalo týden nebo dva na nějaké faře v nepříliš nábožensky živé oblasti a snažilo se místním lidem svědčit o své víře, zpravidla nabídkou nějaké konkrétní pomoci či aktivit pro děti. Jedna z těchto Antiochií se konala v Zátoru na Bruntálsku, v ostravsko-opavské diecézi, a jistý večer nás tam navštívil dnes již zesnulý otec biskup František Lobkowicz. Sedl si s námi k táboráku, tuším, že si i opekl špekáček, a pak se zmínil o tom, že před svým příjezdem do Zátoru dělal vizitační kolečko po farnostech své diecéze, aby zjistil, jak žijí jeho kněží. Když tyto své návštěvy hodnotil, zhluboka si povzdychl: Má to ten Pán Bůh ale čeládku!

Byl jsem tehdy bohoslovec, mnohem mladší než dnes, asi tak v prvním nebo druhém ročníku teologické fakulty, necelých deset let po konverzi, a ještě se spoustou ideálů; a tak mne slova biskupa Františka tehdy mírně pohoršila. Když ovšem na tuto malou příhodu vzpomínám dnes, starší a zkušenější o bezmála třináct let svého vlastního kněžského života, vidím, že měl naprostou pravdu. Vidím to zejména na sobě samém, a opravdu to není falešná pokora.

Vidíme-li svou víru a svůj křesťanský život jen trochu realisticky, jsme si, milí bratři a sestry, hluboce vědomi svých slabostí a hříchů. Vidíme, že nejsme lepší než ti, kdo žijí bez víry. Naopak, lidsky viděno jsme v něčem mnohem horší. To, co zejména v posledních letech vyšlo najevo, ukazuje, že v církvi se mohou dít věci velmi ošklivé a temné. Někteří dobří a věrní křesťané často naříkají nad tím, jak je současná sekulární společnost bezbožná a zkažená – a asi trochu pravdy mají. Jenže se přitom někdy staví jedním dechem do protikladu idealizovaný obraz církve jako útočiště a jako hráze před takovým údajně zkaženým světem, církve jako bělostné a neposkvrněné nevěsty Kristovy. Bylo by to možná krásné a svým způsobem jednoduché, ale je to naprostá iluze. 

Svatý Pavel ve druhém čtení píše svůj list církevní obci do Korintu, přístavního města, které z mravního hlediska nemělo v antickém světě moc dobrou pověst – možná jako dnešní Amsterdam nebo Hamburk. Z toho, co píše, je znát, že místní církev vidí zcela realisticky; vidí, že povolání stát se Božími dětmi se opravdu dostalo zvlášť těm, kteří nejsou lidsky viděno ani nijak zvlášť moudří, ani zvlášť úspěšní nebo mravně na výši. A je to patrné i z dalších pasáží prvního listu Korintským: minulý týden jsme třeba slyšeli o tom, jak se mezi sebou korintští křesťané přeli a vytvářeli názorové frakce. A v páté kapitole zase Pavel píše: Proslýchá se, že je mezi vámi příklad smilstva, jaký se nevyskytuje ani mezi pohany. 

Poselstvím dnešního druhého čtení však naprosto není to, abychom upadli do deprese - nebo abychom si kladli otázky, jestli je přijímání svátostí vůbec nějak účinné, případně jestli naše křesťanství vůbec k něčemu je, když se nám stále nedaří se polepšit. Důležité je, že na pozadí lidské slabosti ukazuje svatý Pavel působení Boží moci. Jako by si Bůh záměrně vybíral ty, kteří nejsou nic – aby se ukázalo, že přicházející Boží království je opravdu Boží: že to naprosto není nějaký lidský myšlenkový konstrukt, lidská ideologie či lidský systém morálky. Právě proto, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. Boží království lásky a pokoje přichází a nic mu nezabrání – ač má Pán Bůh takovou čeládku.

 

3. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Iz 8, 23b-9, 3

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    V první době ponížil Hospodin zemi Zabulon a zemi Neftali, v poslední době však oslaví Mořskou cestu, kraj za Jordánem, Galileu pohanů.
    Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. Dáváš mnoho jásotu, zvětšuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist.
    Neboť jařmo, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjanských dnů.

Žl 27 (26), 1. 4. 13-14 Odp.: 1a
Odp.: Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
Odp.
Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám.
Odp.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, bud' silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
Odp.




2. ČTENÍ 1 Kor 1, 10-13. 17

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

    Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista:
Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte.
    Lidé z Chloina domu mi totiž o vás oznámili, moji bratři, že se mezi sebou hádáte. Mluvím o tom, že každý z vás říká (něco jiného) : "Já držím s Pavlem!", "já zase s Apollem!", "a já s Petrem!", "já s Kristem!"
    Je Kristus rozdělen? Copak byl za vás ukřižován Pavel? Nebo jste byli ve jménu Pavlově pokřtěni?
    Neposlal mě totiž Kristus křtít, ale kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti.



EVANGELIUM Mt 4,12-23

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše:
    'Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině stínu smrti.'
    Od té doby začal Ježíš hlásat: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království."
    Když se ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí." Oni hned nechali sítě a následovali ho.
    A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry, Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. Oni hned nechali loď i otce a následovali ho.
    Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium o (Božím) království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu.                      ________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Svatý Pavel ve druhém čtení napomíná křesťany v městě Korintě, aby se spolu nehádali. Moc dobře to známe; vy malí i my velcí: utvoříme nějakou partu kamarádů a začneme se hádat nebo přímo bojovat s nějakou jinou partou, protože ti druzí jsou jiní než my – a tak jsou tedy hloupí nebo špatní. Pamatuji si na jednu už hodně starou písničku od brněnského písničkáře Slávka Janouška o dětských partách na sídlišti: Hele, to se musíš vyjádřit, s kým vlastně seš, jestli s Nováčkem, anebo se Škardou, a jestli s žádným, po papuli dostaneš, pic ho na smeťáku, počítej s pěknou petardou.

Svatý Pavel říká, že my křesťané nemáme být s Nováčkem, nebo se Škardou. Jsme totiž všichni v partě s Pánem Ježíšem.

 

Milí bratři a sestry,

V úvodu dnešního evangelia jsme slyšeli tato slova: Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau… Od té doby začal Ježíš hlásat: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království."

Můžeme si na chvíli připomenout, co předcházelo: Ještě v době Ježíšova skrytého života vystupuje Jan Křtitel a káže přesně totéž, co po něm Ježíš v dnešním evangeliu. Obraťte se, neboť se přiblížilo Boží království. Toto kázání v sobě nese jednak radost a naději – neboť je to kázání evangelia, radostné zvěsti – ale zároveň i nárok na ty, kdo je slyší. Boží království – spása zaslíbená proroky, na kterou čekaly generace lidu Izraele – je už blízko. V dnešních čteních je to vyjádřeno obrazy světla, které svítí v temnotě. Nárok je ono Obraťte se.  Jan Křtitel říká, že kdo chce mít na přicházejícím Božím království podíl a vstoupit do něj, musí napravit svůj život, musí uznat své předchozí špatné skutky a snažit se o dobro.

Právě to, že Janovo kázání obsahuje výzvu k obrácení, nakonec vede k jeho zatčení. Dočteme se o tom o deset kapitol dále, než je dnešní úryvek evangelia: údělný kníže Herodes dal Jana zatknout a uvěznit kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, neboť Jan mu vytýkal: není Ti dovoleno, abys ji měl za ženu!  Jan se nebojí říkat pravdu ani Herodovi, který má světskou moc – a Herodes, jako majitel této světské moci, se zachová podle očekávání: jako někdo, kdo si myslí, že má-li moc, může všechno. Jana nechává nejprve jen uvěznit, i když by ho rád připravil o život – snad proto, že je v něm ještě špetka svědomí, ale možná spíš ze zbabělosti, proto, že se bál lidu, který Jana pokládal za proroka. Jenže po intrice Herodiady a její dcery Salome stejně Jana připraví o život. Možná se v tu chvíli bláhově domnívá, že když zlikvidoval hlasatele příchodu Božího království, zlikvidoval i tento příchod samotný.

Jenže Janovo zatčení vede k tomu, že příchod Božího království se jen uspíší. Ježíš hned opouští svůj skrytý život v Nazaretě a začíná své veřejné působení. Slovo přebírá štafetu od hlasu; Ten, jenž ve své osobě představuje Boží království navazuje na toho, kdo byl jen jeho ohlašovatelem. A Ježíšovo kázání je mnohem silnější než Janovo, protože je doprovázeno jeho mocnými skutky.

Myslím, že právě v těchto dnech, na pozadí událostí u nás i ve světě, je poselství dnešního evangelia velmi aktuální. Můžeme mít pocit, že přicházení Božího království lásky, spravedlnosti, pravdy a pokoje nemá šanci, protože proti němu stojí arogance těch, kteří jej chtějí zastavit silou své světské moci. Proto také o moc usilují, chtějí ji za každou cenu koncentrovat do svých rukou, aby si mohli žít podle svého, aby nemuseli přemýšlet o tom, zda náhodou nežijí ve lži a nepravosti.

Herodes však zatčením a pozdější likvidací Jana ničeho nedosáhne. Právě naopak, paradoxně způsobí, že Boží království v Ježíšově osobě přichází možná rychleji, než kdyby Jana nechal na svobodě.

2. neděle v mezidobí A 2023 

Milí čtenáři, přiznám se a nezapřu: sledoval jsem dnes místo přípravy homilie volby. Tak prosím vezměte zavděk návratem k promluvě z roku 2020 zde. Doufám, že se to za čtrnáct dní nebude opakovat. Díky za pochopení😉